6/2017/květen

Singapur III: Po stopách minulých staletí

Poslední článek se singapurskou tematikou je věnován objevování odlišných kultur a historických reliktů země.
Nedaleko centra a nábřeží Marina Bay se nachází čínská čtvrť Chinatown. Sir Raffles toto místo vyhradil roku 1828 všem nově přicházejícím obchodníkům čínského původu. Lodě zastavovaly v místech, která jsou nyní mnoho set metrů od pobřeží, ale kolem roku 1840, před rozšiřováním území, zde byl oblíbený čínský přístav. Dnes zde stojí nejstarší hokkienský (taoistický) chrám. Přistěhovalci si mezi sebou rozdělili ulice podle toho, z jakého etnika a provincie pocházeli. Stará Čínská čtvrť nenabízela mnoho prostoru, a tak se celé rodiny často tísnily ve velmi malých kójích. Někteří řemeslníci, například krejčí, si občas mohli dovolit obývat dvě místnosti či dokonce mít oddělenou kuchyň. Do života a minulosti Chinatownu můžete nahlédnout v Centru kulturního dědictví Čínské čtvrti, které ukazuje historii přistěhovalecké čtvrti od starých fotografií přes sepsané osobní příběhy až po věrné repliky obytných prostor.
Ačkoliv je nyní místo již hodně zaměřené na turisty, stále oplývá nezaměnitelnou atmosférou, tajuplnými uličkami, čínskými lampionky, a dokonce celou jednou ulicí zaměřenou na jídlo. Občas je na některém z oken umístěna duhová vlaječka symbolizující sympatie s LGBT komunitou. I když je zdejší země v tomto ohledu dost rigidní, Chinatown nabízí bary, kluby a každoroční akce i pochody na podporu LGBT práv. Pokud si budete chtít koupit suvenýry, v Čínské čtvrti jste na správném místě. Nenechte se zmást kýčovitostí, v Singapuru stejně na nic lepšího nenarazíte. Chinatown komplex nabízí levné látky a v suterénu každé ráno proslulý trh s čerstvými surovinami. Ve staromódním nákupním centru People’s Park Complex vás zbaví únavy reflexní masáží nohou, ty nejrušnější salony bývají i nejlevnější.
Čínská čtvrť ale není jen směsice vonných tyčinek, lahůdek a nakupování, ale rovněž centrum buddhistických věřících. Ohromující chrám Buddhova zubu – jenž má na střeše tichou zahradu s obrovským modlitebním kolem a ve třech z pěti pater je muzeum zdejší buddhistické kultury – je překvapivě pouhých deset let starý. Ve čtvrtém patře uvnitř 420kilogramové stúpy (buddhistický náboženský pomník) skrývá cennou relikvii – Buddhův levý špičák získaný z jeho pohřební hranice. Stúpa je celá z ryzího zlata a i místnost, ve které se pomník nachází, je bohatě zdobená. Uvnitř chrámu není nutné se zouvat, ale v patře s relikvií ano. Pozůstatek zubu však není jediným tahákem chrámu. Kolem oltáře v prvním patře a kolem celé zahrady v patře posledním jsou na stěnách umístěny sošky Buddhů různých tvarů a velikostí. Pod každou sadou je vždy umístěna tabulka s čísly. Zahrada je totiž vlastně Pavilonem 10 000 Buddhů, kteří v ní sídlí. Kromě sošek zde místní nechávají ovoce, ale i koupené a ještě zabalené sušenky a další jídlo, zřejmě jako malé dary chrámu.
Nejen Buddha má ve čtvrti své věrné. Nejstarší hinduistický chrám Sri Mariamman z první poloviny 19. století stojí překvapivě uprostřed Čínské čtvrti. Nad vchodem se tyčí pestrobarevná věž gopuram (chrámová věž v hinduismu), kterou zdobí kýčovité barevné sádrové podobizny hinduistických božstev – Brahmy stvořitele, Višnua ochránce a Šivy ničitele. Zdi chrámu obklopují rovněž pestrobarevné skulptury posvátných krav. Během naší návštěvy právě probíhal obřad, při kterém věřící vozili velkou sochu jednoho z božstev na kolečkách kolem chrámu a silně přitom bubnovali, zpívali a rozhazovali květiny. Pro křesťany to byl velmi netradiční zážitek, hlavně kvůli velkému hluku. Před vstupem do hinduistického chrámu již je nutné se zout a stejně jako v buddhistickém mít zakrytá kolena a ramena. Nechápu, jak místní dokážou chodit celý parný den v dlouhých kalhotách, hinduistické ženy mají přes kalhoty ještě šaty, přičemž oba kusy oblečení pěkně barevně kombinují. Já nutnost zahalování řeším velkými šátky, do kterých se vždy před vstupem zabalím.
Další hinduistické chrámy stojí v Malé Indii. Jedná se o velmi hlučnou a opravdu „indickou“ čtvrť, plnou restaurací s pořádně kořeněnými jídly. Místní jsou velmi milí a pohostinní. O tom jsme se přesvědčili v chrámu Sri Vadapathira Kaliamman zasvěceném „ničiteli zla“ Kaliammanovi. Chrám byl postaven jako skromná svatyně před téměř 150 lety, ale roku 1969 prošel významnou přestavbou, při níž byla přidána řada reliéfů a soch, které nyní zdobí chrámové stěny i stropní vimánu. Věřící zde právě skončili slavnost a poté společně jedli pálivou oranžovou rýži, polévku a sladkou, také oranžovou, halvu. Jeden pán nám nejprve do ruky dal posvěcený prašád (obětované jídlo) – pár ořísků a sladkostí – a za chvíli nás pozval, či spíše rovnou zařadil do fronty na pokrm. Stejně jako ostatní jsme tak dostali obrovskou porci šíleně pálivého jídla, které se jedlo rukama. Ostrá a sladká chuť se skvěle vyvažovaly, ale doteď se divím, že jsem takovou nálož kari, kurkumy, chilli a kdo ví čeho ještě přežila. Muži a ženy zde jedli odděleně, my jako pár jsme zvolili mužskou stranu. Necítila jsem se ale nijak nepříjemně a celé to pro nás byl velmi okouzlující a netradiční zážitek. Při jídle jsme u zadní stěny chrámu spatřili boha, jenž měl 10 hlav a 20 rukou, přičemž si jednu hlavu a jednu ruku urval a hrál na ně jako na kytaru. To pro nás bylo asi největší ukázkou toho, jak moc se naše kultury míjí.
Jen o pár desítek metrů dál se nachází další chrám Sri Srinivasa Peruval věnovaný Višnuovi. Vedle něj se tyčí gopuram úctyhodné výšky 20 metrů. V srdci Malé Indie stojí nejpestřejší a nejrušnějsí chrám čtvrti – Sri Veeramakaliamman zasvěcený bohyni Kálí. Indičtí dělníci pocházející z Bengálska svatyni zbudovali v roce 1881; ač velmi krvežíznivá a krutá, byla choť boha Šivy v jejich rodišti vždy velmi uctívaná, což nám také nešlo na rozum. Na kraji indické čtvrti se nalézají nedaleko od sebe také dva významné buddhistické chrámy: Leong San See, v překladu „chrám Dračí hory“, zdobený podobiznami draků, chimér, květin a lidí v pohybu a Sakya Muni Buddha Gaya, známý také jako „chrám 1000 světel“, kterému dominuje 15metrová socha Buddhy. Tomu dělají kromě čínských božstev společnost i hinduističtí bohové Brahman a Ganéša. Je zde také otisk Buddhovy nohy zhotovený z perleti, jenž má být replikou otisku na Adamově hoře na Srí Lance. Na okraji Malé Indie stojí největší singapurská Sultánova mešita postavena v saracénském stylu se zlatou kupolí na špici. Nedaleko od ní modře září mešita Jama-Ath kompletně obložená asi třícentimetrovými šestihrannými kachlíky.
I když je Singapur velmoc moderny a pokroku, na severovýchodě země v blízkosti Johorské úžiny se nachází oblast Changi, ve které čas plyne přeci jen pomaleji. Nikdo nikam nespěchá a mrakodrapy a dokonce i bankomaty byste zde hledali velmi těžko. (Jinak je ale výběr z bankomatu zážitek, protože vám přístroj při čekání na peníze hodí na obrazovku citát nějakého antického myslitele.) V Changi Village se můžete do omrzení procházet kolem krámků s batikem či levnými jídly. Při výběru pokrmu však pozor, nacházíte se v přímořském státě, a tak, ať si dáte cokoliv (i něco, co se na jídelníčku tváří jako knedlík), odevšad na vás bude koukat alespoň jedna pořádně vypasená kreveta i s tykadly.
Z Changi se s tzv. bumboatem (motorizovaným člunem) vylodíte na ostrově Pulau Ubin, jehož polorozpadlý vzhled evokuje Singapur minulých století. Také zde je možné se levně najíst, ale nezapomeňte si z pevniny přivézt dostatek hotovosti. Nejlepší počin však je půjčit si kolo a projezdit ostrov křížem krážem a přitom si užívat fakt, že kromě asfaltových cest třetí třídy se kolkolem nachází jen neprostupný prales se svou tajemnou zvířenou. Snadno se vám tak může stát, že přes cestu bez varování přeběhne divoké prase nebo že se k vám divočák přiblíží bez ostychu klidně na půl metru, když budete zrovna odpočívat. Les je opravdu tropický a deštný, takže budete díky vlhkosti vzduchu za chvíli téměř promočeni. Nenechte se však zmást a hodně doplňujte tekutiny, nejlepší na to je obrovský kokosový ořech, jemuž před vašimi zraky odseknou špičku, abyste si mohli vychutnat sladkou mléčnou vodu.
Za návštěvu rozhodně stojí Svatyně německé dívky, která poutá svou poněkud nevšední historií. Podle legendy se zde zabila pádem do lomu dcera německého majitele kávových plantáží, když utíkala před britskými vojáky během první světové války. Během desítek let se tato římská katolička stala taoistickým božstvem, které má modlícím se Číňanům přinést dobré zdraví a štěstí. Kromě této turisticky známé svatyně jsme na konci jedné odbočky narazili na prazvláštní tibetský chrám s modlitebními praporky, na první pohled opuštěný a postavený bez zjevného účelu, ale honosící se velkou sochou Buddhy v průčelí. Nevynechejte ani mokřady Chek Jawa na východním konci ostrova, rostou zde přírodě velmi prospěšné mangrovy, které poskytují útočiště živočichům mnoha druhů a kromě toho tvoří přirozenou bariéru proti bouřím, hurikánům či dokonce tsunami. A podél pobřeží se táhne 1 km dlouhý dřevěný chodník, odkud můžete pozorovat korálové útesy, pokud je mořská hladina ve správné výšce. Součástí chodníku je i vyhlídková věž, z jejíhož 20metrového vršku s přehledem shlížíte na celou oblast i Malajsii na druhé straně úžiny.
Letiště Changi je pár kilometrů odtud, a tak návštěvou Pulau zakončujeme celý pobyt. Pokud budete někdy mít možnost Singapur navštívit, rozhodně neváhejte. Tato země kontrastů a specialit stojí za to!