Veronika Dočkalová

Lesba v církvi

V místnosti sedělo jedenáct žen. Některé byly čerstvě po škole, jiné před důchodem. Pocházely z různých společenských skupin a koutů České republiky. Vlastně je na první pohled nic nespojovalo. Dokud nepromluvily. To nejdůležitější totiž není vidět, musí se vyslovit. Všechny ženy posazené v kroužku na židlích byly věřící lesby.
Dostaly se do složitých životních situací právě kvůli své sexuální orientaci, která mnohdy vstupuje do rozporu s vnímáním světa podle různých církví. Nejen té katolické. Na lesby může čekat odmítnutí stejně jako odsouzení. Nemusejí se mezi lidmi, které považují díky víře za nejbližší, cítit bezpečně. Většina Čechů a Češek už gaye a lesby akceptuje. Nemusí tomu ale tak být v církevních společenstvích. Mám s tím svoje zkušenosti. Ty ženy v místnosti jsem jenom nepozorovala a neposlouchala. Jsem jednou z nich.

„Když mi řekl, že je to nemoc, odpověděla jsem mu, že duše nemá pohlaví,“ řekla jedna z účastnic o svém nepříjemném rozhovoru s knězem, který se týkal její sexuální orientace. Není to výjimka. Jen co se ženy osmělily, začaly se svěřovat se svými zkušenostmi, často to byly příběhy plné strachu z coming outu nebo reakce okolí.
Nejenže je mnohdy komplikované být ženou v církvi, situace se vyostřuje v momentě, kdy je žena zároveň lesbou. Podle Martiny Kostřicové, která na téma věřících leseb napsala diplomovou práci na katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci, jsou ženy kvůli tradiční výchově omezeny v rozhodování o své budoucnosti. Roli v tom hraje představa o ideální životní dráze, kdy je žena vnímána primárně jako manželka a matka. Proto lesby provádějí coming out méně často než gayové, přitom ale o své orientaci mluvit potřebují. Není to něco, co se dá ignorovat.
Z toho důvodu se 18. března 2018 sešla skupina Logos-lesba. Bylo to první setkání, na které navážou další, všechny neveřejné, jen pro nahlášené účastnice. Pocit bezpečí je tu víc než důležitý. Projekt se inspiroval úspěchem obdobných iniciativ známých zejména z Rakouska a Německa.
Jak to funguje
Ženy mohou otevřeně mluvit o svých pocitech, zkušenostech a vyprávět své příběhy. Setkání jim mohou dodat odvahu žít otevřeně i mezi svými blízkými z církve a rodinnými příslušníky.
Datum a čas setkání se nezveřejňuje, o místu vědí jen ty ženy, které kontaktují koordinátorku na mailu veronika@logoscr.cz. Setkání jsou pravidelná a konají se každou třetí neděli v měsíci. Dvakrát po sobě se ženy sejdou v Praze a třetí setkání je výjezdní. To trvá celý den i s možností přespání, pražské akce jsou pouze odpolední, začínají v 15 hodin a domů se jde před šestou.
Skupina se řídí čtyřmi základními pravidly. Vše probíhá diskrétně, členky nepořizují žádné fotografie nebo hlasové a videové záznamy, zároveň nikde nezveřejňují jména ostatních členek. S ohledem na životní situaci každé členky je potřeba respektovat názory a postoje jednotlivých účastnic. Vyžaduje se tedy vzájemný respekt. Každá členka má v kteroukoliv chvíli možnost použít pravidla STOP a nezapojovat se dál do aktivit skupiny. Účastnice také pomáhají s tím, aby čas strávený ve skupině proběhl co nejpříjemněji. Přinášejí občerstvení a mají vypnutý zvuk na svých telefonech. Zároveň respektují pravidlo, že povolené zpoždění je deset minut.
Jak se přidat
Zájemkyně musí kontaktovat Veroniku na mailu veronika@logoscr.cz. Následně se dozví místo setkání a mohou přijít. Skupinu zaštiťuje Logos, organizace LGBT věřících, která v Česku působí již přes dvacet let.