Pája Kroužková

Radovali jsme se letos všichni společně

Sjezd (nejen) evangelické mládeže a oslavy 100 let ČCE

Skoro 30 let od sametové revoluce, 50 let od sovětské okupace, 70 let od únorového převratu, 80 let od Mnichova a 100 let od založení republiky. Letošní rok je nabitý významnými výročími. Tolik nabitý, že 100 let od založení malé Českobratrské církve evangelické by mohlo lehce zapadnout mezi mnohými honosnými oslavami plnými patosu. Ale to se na letošním Sjezdu (nejen) evangelické mládeže a oslavách 100 let církve v Pardubicích naštěstí dík organizátorům i četným dobrovolníkům nestalo. Mottem letošního sjezdu bylo: Radujme se vždy společně. A společně jsme se vskutku radovali, soudě už jen podle množství účastníků všech věkových kategorií, kteří do Pardubic dorazili z celé republiky.

Ve čtvrtek navečer byl sjezd zahájen v kulturním domě Ideon, kde se po celý víkend odehrávalo hlavní dění. Pátek byl ale už od rána nabitý zajímavými programy. Snad až příliš, protože některé programy se časově prolínaly a probíhaly na dvou místech zároveň – a rozhodování, na který z nich se vydat, nebylo jednoduché. Na výběr bylo z rozličných přednášek, debat, biblických i jiných dílen, procházek, krátkých filmů… Témata se týkala církve, osobní víry, ale byly probrány i věci čistě společenské nebo politické. Zajímavá byla diskuse Církev a její kulturní role (se známými tvářemi, jako je Angelika Pintířová či M. C. Putna), tématům trochu z jiného soudku se věnovaly patnáctiminutovky evangelických občanských aktivistů nebo přednáška o Evropské unii a její budoucnosti. Vyvrcholením sjezdu a stých narozenin ČCE pak byla sobota, a to především velké bohoslužby pod širým nebem na pěkném Pernštýnském náměstí. Ty se nesly ve slavnostním duchu a při zpěvu Radujme se vždy společně (nejstarší bratrská píseň z 15. století, jež letošnímu sjezdu dala jméno) se snad každý cítil součástí toho velkého společenství, které pokrylo značnou část náměstí. Slavnostní důležitou atmosféru ještě umocnila Česká televize, která přenášela živý záznam z bohoslužeb. Po nich pokračovala celá řada koncertů, přednášek a diskusí. Několikráte byl promítán soubor studentských reportáží Film jako Brno i jiné krátké filmy. Z dalšího programu pak stojí za připomenutí třeba hojně navštívená přednáška s atraktivním názvem Láska vydrží všechno, třeba i sexuální revoluci, nebo diskuse o budoucnosti církve, jíž se účastnil také loňský kandidát na prezidenta Marek Hilšer. Moderování diskusí s lehce kontroverzními tématy jako sexuální a etnické menšiny v církvi si nevzal na starost nikdo jiný než f. Mikuláš Vymětal.

Po celý den byl na pódiu na Pernštýnském náměstí bohatý program, kolem stálo několikero stánků, kde svou činnost prezentovala různá odvětví (především) Diakonie ČCE. Nutno také podotknout, že v sobotu, která byla programově nejbohatší a nejrůznorodější, se dala najít zábava i pro děti, ať už formou divadélka nebo třeba Veselé logopedie. Celý den skvěle zakončil večerní koncert skupiny Svatopluk. Těžko by se vybírala příhodnější kapela pro sjezd evangelické mládeže. Náměstí se ponořilo do písní Sváti Karáska, a když Orla zazpíval i on sám, potlesk nebral konce. Symbolickou tečkou na závěr celého sjezdu a 100letých oslav pak byly samozřejmě nedělní bohoslužby v Ideonu, které osvěžila svým pojetím klasických písní výborná kapela bigbítového kurzu Filipa Boháče a Dana Šourka.

 

Sečteno a podtrženo, sjezd a oslavy se vydařily. Do popisu výše se vešel jen zlomek zajímavých akcí, které v Pardubicích stály za vidění nebo zažití. Samozřejmě také probíhaly všeliké doprovodné programy jako architektonické procházky po městě nebo třeba úniková hra, v provozu byl klasicky i PUB (Posezení u bublin). Hlavní i doprovodné programy se věnovaly širokému okruhu témat a každý si našel, co ho zajímá. A jak je to vlastně s tou historií ČCE? Asi nejlépe to dokáže osvětlit hezká příručka P. Morého k tomu účelu vydaná, která je dostupná také online na 100letcce.cz (Ke stažení / Výstava 100 let ČCE). Zkrátka a dobře, oslavy stoletého výročí naší církve proběhly skvěle, důstojně a bez zbytečného patosu. A co je církev jiného než společenství – radujme se tedy vždy společně!