Oskar Vogl

Ples mládeže v Uherském hradišti

Byl začátek podzimu 2017, když jsem na schůzi SOMu otevřel téma mládežnického plesu a dle očekávání se dozvěděl, že akcí je moc, peněz málo a celkový zájem o tento druh zábavy mezi mládežníky klesá. Bylo mi však líto promeškat plesovou sezonu bez společného večera s přáteli z církevních kruhů. Nakonec se k mé bohulibé myšlence přiklonili další tři členové SOMu a bylo rozhodnuto, že to pojmeme jako takovou bokovku, ne hlavní akci mládeže.

V sobotu 10.2. jsme v Uherském Hradišti pořádali ples mládeže východomoravského seniorátu, který byl zároveň benefiční akcí pro místní středisko Diakonie Cesta. Zprvu téměř neproveditelná akce se nakonec vydařila, díky pomoci mnoha členů sboru, přátel a sympatizantů podobných akcí. Sestry napekly cukroví, namazaly chlebíčky a jednohubky, bratr farář uvařil dva kotle guláše. Jeden obyčejný, druhý veganský, oba vynikající. Jiný bratr zprostředkoval za symbolickou cenu množství skvělého vína z Blatnice. O zábavu jsme měli postaráno. Cimbálová muzika, se kterou jsme byli původně domluvení, na poslední chvíli odřekla a poslala za sebe jinou, snad ještě lepší muziku. Když folkloristé odpočívali, bavily nás tanečnice ze souboru při Základní umělecké škole. V pozdějších hodinách převzala hudební štafetu studentská punk-rocková kapela Formaldehyd. Na plese přirozeně nechyběla bohatá tombola, ze které si mnozí odnesly krásné a drahé výhry. Ti, jejichž lístky nevyhrávaly zrovna hlavní ceny, si odnesli třeba designové stojany na ubrousky, či jiné ozdoby a doplňky, které pro tombolu vyrobili klienti diakonie.

Když asi ve dvě hodiny ráno odešli poslední hosté, pustili jsme se, jako zástupci SOMu a jejich nejbližší přátelé a rodina, do důkladného úklidu prostor reduty jezuitské koleje, kterou nám pronajal Klub kultury za přátelský peníz. Jelikož přespolních hostů byla jen hrstka, šli jsme všichni společně spát na faru, kde jsme se naskládali každý jak mohl. Než jsme však šli spát, probíhalo ještě mnoho dlouhých rozhovorů o všem možném, takže jsme spánku té noci mnoho nedali. Přesto jsme ráno čile vstali a vyrazili na bohoslužby, po kterých jsme se rozžehnali a se slovy Jožy Uprky „V dobrém jsme sa sešli, v dobrém sa rozejdem“, jsme se rozešli.

Všichni, kteří se později vyjadřovali na adresu plesu, mluvili veskrze pozitivně. Je sice pravda, že oproti očekávaným sto dvaceti lidem přišlo nakonec jen nějakých padesát (přeci jen je to k nám z valašských měst, jako je Vsetín a podobně, celkem daleko), ale ti, kteří přišli, jistě nelitovali. Proto jsme se rozhodli, že ples rozhodně zopakujeme, tak když se vám bude chtít poznat „perlu slovácka“ a ještě si dobře zatancovat, nebojte se přijet!