Jakub Trusina

Venite: Víra, Evangelium, Následování, Inspirace, Tradice

Pilotní díl obnoveného vzdělávání pracovníků s mládeží se odehrál 21.–22. dubna v bělečském táboře J. A. Komenského. Celocírkevní odbor mládeže s oddělením mládeže připravily tento kurz pro nás, pro pracovníky s mládeží ze tří seniorátních odborů mládeže (som), a to z královehradeckého, poličského a chrudimského.

Jelikož jsme byli první ze všech somů, kteří se této akce zúčastnili, moc jsme nevěděli, jaké to bude. Mě například napadlo, že se třeba budeme učit, jak si připravovat pobožnosti na seniorátní dny mládeže. Humorné je, že samotný název kurzu, Venite (latinsky „pojďte“), nám byl sdělen, pokud se nepletu, až při vyplňování ankety, která měla být naší zpětnou vazbou organizátorům.

I když bylo nejvíce času vyčleněno na tři hlavní programy Saši Jakobey, Pavla Juna a Jany Hofmanové, nechyběl prostor pro večerní zpěv či pobožnosti, kterých bylo během těch 18 hodin, co vzdělávání laiků i se spánkem trvalo, čtyři. Se Sašou jsme v pátek večer rozebrali přípravu a plánování programu. I když Saša v úvodu říkala, že to pro nás pravděpodobně nebude nic moc nového, vlastně mě nikdy nenapadlo se kvůli každé části programu zamyslet, jestli je nějaké riziko, které by ten program zkazilo, a jak se tomuto riziku vyhnout. Pavel mluvil o propojení zkušeností s Bohem se zkušenostmi existenciálními. Pokud se nepletu, mluvil o třech konkrétních: transcendence (přesahující člověka), nahodilost (která vzbuzuje otázku po smyslu) a rezonance (člověk jako ozvěna). Jana nám na začátku svého programu znázornila víru zajímavým způsobem: seděli jsme se zavřenýma očima a rozevřenýma rukama a čekali, až nám někdo dá do rukou záhadný předmět, který jsme si mezi sebou předávali. Byl to těžký kámen zabalený do šátku. Člověk tedy nejprve cítil lehkost a jemnost šátku, pak ucítil tíhu kamene. Když pak otevřel oči a rozbalil šátek, ucítil i hrubost kamene. Janin program dále pokračoval tématem víry učedníků bezprostředně po Ježíšově zmrtvýchvstání.

Z těch pěti slov definujících název tohoto kurzu: víra, evangelium, následování, inspirace a tradice pro mě byly nejvýraznější dvě slova: víra a inspirace. Víra bylo téma č. 1 a odnesl jsem si nové nápady a náhledy nejen z programu, ale i z večerních rozhovorů. Líbilo se mi, že byl program rozdělen na pátek večer – praktická část, a sobotu dopoledne – obecnější rovina, mluvení o víře apod. Vlastně si říkám, že i když jsem nevěděl, co očekávat, byl jsem docela příjemně překvapen. Nebylo to jednorázové školení, ze kterého bychom odcházeli a přesně věděli, jak připravit nejlepší seniorátky. Jelikož práce s mládeží není podobně jako jiné věci banální, chce to čas, aby ovoce uzrálo. Proto se těším na další sérii tohoto seriálu (vzdělávacího kurzu), který snad vyjde příští rok. Děkuji organizátorům za přípravu kurzu a ostatním somům doporučuju, aby se účastnili, až vyjde jejich díl.

Florbalový turnaj

Rok se s rokem sešel a my jsme se opět střetli na parketách, abychom se honili za tou maličkou kulatou věcí, které se říká míček. Ale abychom to vzali od začátku, v pátek 25. listopadu jsme se sešli na seniorátní mládeži na faře v České Třebové a následující ráno jsme se vydali do místní tělocvičny, kde proběhl floorbalový turnaj. Letos přijelo pouhých pět týmů, takže se nehrála tradičně na dvě skupiny po čtyřech s následujícím play-of a play-down, ale hráli jsme každý s každým dvakrát.

Týmy přijely z různých koutů Čech i Moravy, putovní pohár tak vyhrál nový tým Kryštofa Maláče z Brna. Pětinásobný vítěz předchozích ročníků, tým Vanča gangu Krucemburk, se stejně jako loni rozpustil a nechal draftovat do jiných týmů. Jeho hráči tak učinili poté, co si řekli, že dají šanci i jiným týmům. Loňští vítězi, Bartolomějci od pardubického kostela sv. Bartoloměje (podobnost s jednou nocí je čistě náhodná), letos bohužel nedali dohromady sestavu, aby přijeli. Každoroční derby chrudimského týmu kapitána Nýma s čáslavským týmem, který letos uzavřel spojenectví s Nuslemi, o předposlední místo skončilo vítězstvím Chrudimi. Jeden tým přijel z Prahy, jmenovali se Pondělí a z lavičky skandovali „Horní Čermná“. Poslední nezmíněný tým, Supící hroši, přijel z Pardubic, Přelouče a Lysé nad Labem. Ti tolik dychtili po poháru, že se s ním vyfotili (vizte foto), i když ho nevyhráli.

Věřím, že spousta hráčů byla stejně vyřízená z turnaje jako já, kterého bolely části těla ještě pár dní. Osm zápasů bylo dost na někoho, kdo hraje flrbal jednou ročně na tomto turnaji. I přesto jsem si turnaj užil a těším se na příští ročník.