Hana Jindřišková

Jak se Báječnej bál na téma Žlutá ponorka udál

Báječnej bál uspořádal SOM z Prahy a všechny pozval dál. Sál KC Zahrada na Chodově obstaral, neboť se bál, že by stálí návštěvníci nemuseli jinam trefit.

BajBál se letos nesl v duchu Žluté ponorky, tedy 60. let, skupiny The Beatles a hnutí hippies. Mnozí účastníci se nebáli a pomohli vytvořit patřičnou atmosféru svými kostýmy a doplňky. Nechyběly tedy květiny a šátky ve vlasech, batikované sukně, zvonové kalhoty ani kulaté brýle.
Návštěvníci na parketu tančili, křepčili, vířili a prováděli další alternativní taneční kreace, k čemuž jim dopomáhala skvělá kapela Caktus showband. Organizátorům bálu se povedlo společenskou zábavu rozproudit zábavnými tanečními hrami s balonky.
A komu nebyly po chuti hry či snad výuka tanců, mohl se občerstvit ve zdejším baru a ponořit se do společenské konverzace či se nechat vyfotit ve fotokoutku se žlutou ponorkou!
Na BajBále se netroškaří. Takže se návštěvníci mohli těšit hned na několik zlatých hřebů večera. Hřeby byly přesně tři (osobně si myslím, že to bylo proto, že akce byla evangelická). Prvním bylo slosování tomboly. Někteří návštěvníci se nechali slyšet, že pokud v tombole nebude možno vyhrát Boží milost, lístek si nekoupí. Ale Boží milost je přeci zadarmo a pro všechny. Nicméně v tombole bylo mnoho jiných cen, které výherce velmi potěšily.
Druhým hřebem bylo taneční překvapení organizátorů. Všechny okouzlili ladností pohybů, bravurní koordinací a vytříbenou taneční technikou. Radost pohledět.
A konečně skutečným vrcholem akce byl zpěv písně číslo 14 ze zpěvníku Svítá: Báječnej bál.
Tím se začal bál chýlit ke konci. Kapela zahrála poslední taneční blok a i ti, co dosud netančili, se nechali strhnout do víru tance. Tanečníkům a tanečnicím se podařilo ještě dvakrát „vytleskat“ kapelu na pódium pro přídavek. A to byl úplný konec Báječnýho bálu.
Těšíme se na další! Protože tenhle se povedl.

 

 

Brigáda je hlavně zábava! (bez fotek)

Říkají o mně, že jsem rekreant masochista. Dva dětské tábory a pak ještě workcamp (brigáda) na Horském Domově a to vše za pouhé dva měsíce. O zážitky z brigády bych se s vámi chtěla podělit. A bylo to něco. Nu ostatně jako každý rok. Že pojedu na brigádu, bylo rozhodnutí z hodiny na hodinu. Doslova. Prostě jsem se vrátila z tábora, přepakovala krosnu a vydala se na Horský domov. Ze začátku to vypadalo, že mládež se vytratila. První večer nás bylo pět. Kde je těch slibovaných 20 lidí? Odpověď: po svatbách a táborech.

Byli jsme vlastně jako takový sociální experiment. Nás pět statečných se vydalo druhý den na túru po malebných Krkonoších. Neznali jsme se, ale zima, déšť