Portugalsko: kachlík, kam se podíváš

Portugalsko, malá země na Pyrenejském poloostrově, pro mnohé z vás možná zcela neznámá kvůli stínu sousedního Španělska. V dobách minulých se přitom Portugalci pyšnili největšími zámořskými objevy. V 15. a 16. století to byli právě portugalští kapitáni, již pokořovali mety v mořeplavbě doposud nikdy nepřekonané. Začal s tím Bartolomeo Diaz roku 1488, kdy se svou lodí jako první obeplul nejjižnější cíp Afriky, později pojmenovaný jako mys Dobré naděje. O 12 let později Pedro Álvares Cabral zarazil ocelový kříž do půdy nynější Brazílie a započal etapu třísetleté portugalské kolonizace. Nejúspěšnější objevitel Fernão de Magalhães vedl flotilu lodí, které se jako první podařilo obeplout zeměkouli. Ač rozený Portugalec, zanevřel Magalhães v roce 1514 na svou zemi a cestu vykonal pod korunou španělského krále Karla V. Co nám ale Portugalsko může nabídnout v 21. století, když zámořským plavbám pravděpodobně už navždy odzvonilo? To jsem pro vás prozkoumala na začátku prosince.

 

Navštívila jsem dvě nejznámější města – Porto a Lisabon. Obě metropole leží na kopcích u řeky, pěší túry i městská doprava jsou díky tomu velmi specifické (nicméně metro až na letiště jezdí v obou obcích, což je pro našince zatím utopie). Ale zatímco hlavní město Lisabon se rozkládá pouze na severozápadním břehu řeky Tejo (která u ústí do oceánu tvoří spíše záliv, takže to občas vypadá, jako když u oceánu už jste), Porto je rozdělené řekou Douro, která přitéká ze slavné oblasti portských vinic. Historické centrum obou měst oplývá starými domy – a tím nemyslím jen omšelé baráky, často potkáte zajímavý kostel nebo činžovní dům – žádné skleněné krabice s kancelářemi. Starobylost, či dokonce středověkost dýchá i uvnitř svatostánků, Portugalci mají v oblibě velmi realisticky vyobrazované utrpení Krista. V pobočných (nebo i hlavních) oltářích za sklem jakoby pohřbené leží zkrvavené sochy ověnčené trnovou korunou s jasnými stopami po hřebech. Pro člověka jemnější povahy, jako jsem například já, to byl silný, místy až nepříjemný zážitek. Země je velmi silně katolická, k víře se hlásí přes 80 % obyvatel, a tak se asi není čemu divit. Kromě výrazných sousoší ale všude narazíte hlavně na azulejos: malované kachličky. Jsou všude na domech, ve stanicích metra, na nádražích, a dokonce jako ozdoby kamenů na chodníku. Už na základní škole jsme se učili, že Portugalsko je hlavní vývozce kachlů, a návštěva země mi to potvrdila. Z toho mám upřímnou radost, protože, přiznejme si, v životě není tolik chvil, kdy můžu školní znalosti uvést do praxe.

Porto je známé především jako město, ze kterého pochází portské víno. Určitě si tedy vyhraďte čas a vyberte jednu z mnoha společností sídlících na levém břehu řeky Douro a objednejte si prohlídku s ochutnávkou, pravidelně je mívají i v angličtině. Dozvíte se zajímavosti o portském, a ještě se dobře napijete (vyzkoušeno na vlastní kůži). Například celý koncept portského vína vznikl údajně tak, že se stolní víno převážené na velké vzdálenosti kazilo. Místní vinaři začali víno ošetřovat přidáním ovocné pálenky. Ukázalo se, že takto zpracované víno nejenže déle vydrží, ale také výtečně chutná. Název „portské“ je stejně jako název celého města odvozen, jak jméno napovídá, od přístavu, který se zde nacházel. Nově vzniklý nápoj byl zkrátka označován jako „přístavní“. Zpátky do centra na druhém břehu se dostanete po dvoupatrovém mostu Ludvíka I., který stavěl v letech 1881–1886 žák Gustava Eiffela – samotný Eiffel postavil pro Porto o pár let dříve most železniční. Obě konstrukce jsou ocelové a z mostu Ludvíka I. je dechberoucí výhled na město i promenádu Cais de Riberia, plnou typicky barevných domů. Centrum je protkané kostely, např. františkánský Igreja e Convento de São Francisco s přilehlým Burzovním palácem určitě stojí za návštěvu, dále barokní kostel z roku 1750 Igréja e Torre dos Clérigos s nejvyšší kostelní věží v Portugalsku, ze které je možné shlížet na celé město. Kousek od kostela se nachází malý parčík, který je včetně stromků zasazen na střechách několika obchodů pod ním, jedná se o moc pěkné využití prostoru a zelené osvěžení města, jež může být v létě pěkně horké. Porto nabízí mnoho dalších pamětihodností, které se bohužel do článku nemůžou nikdy vejít také proto, že se přesouváme o 300 km jižněji.

 

Hlavní portugalská metropole Lisabon se pyšní asi nejznámější tramvají na světě. V normálním provozu tam na lince číslo 28 stále ještě jezdí historické žluté tramvaje. Určitou roli v tom hraje i fakt, že tramvaj se během své jízdy šplhá do neuvěřitelného kopce s celkovým převýšením až 140 metrů, což je jako vydrápat se ze zastávky Újezd až k Petřínské rozhledně. Na některých místech proplouvá vůz úzkými uličkami snad jen zázrakem. Byla jsem svědkem šťastné ne-nehody, kdy tramvaj projížděla kolem bankomatu, kde si zrovna dvě slečny vybíraly peníze. Okýnko minulo bankomat asi o dvacet centimetrů, slečny se naštěstí stihly schovat do průchodu. Mimochodem okna se můžou celá vysunout nahoru a dá se z nich báječně vyklánět. Vzhledem ke křivolakým stezkám se tramvajová trať často rozdvojuje a pak spojuje v naprosto nekonvenčních a těžko uvěřitelných úhlech. Pro snadné ovládání má řidič k dispozici mechanickou otáčecí páku a volant, které musí neustále vhodně obsluhovat. Obdivuji jeho i automobilové řidiče, kteří se s maximální plynulostí rozjíždí do nevídaných kopců. Zbylých pár linek je již modernizováno, ale hlavní břemeno dopravy nesou hlavně autobusy a čtyři linky metra. To se projevilo při našem čekání na tramvaj jiného čísla, jež měla 30 minut zpoždění, přičemž lidé na zastávce se tvářili víceméně nezúčastněně. Dotázaný pán opáčil, že si není jistý, jestli tramvaj přijede, protože on jezdí primárně autobusem. Nicméně když souprava konečně dorazila do stanice, nastoupili do ní zkrátka všichni. Z naší zkušenosti si v dopravě (i letecké!) s přesností příliš hlavu nelámou. Za ocenění nicméně stojí fakt, že 24hodinový lístek na MHD platí také na lanovku (převýšení 50 metrů) a výtah. A ne, nebojte, nepotřebujete lístek, když nechcete do pátého patra svého ubytování stoupat po schodech, řeč je o Elevador de Santa Just, zdviži spojující čtvrť Baixa se čtvrtí Bairro Alto položenou o 45 metrů výše. Výtah zde funguje již více než 100 let, má dvě dřevem obložené kabiny a počítá se do systému veřejné dopravy. Pokud se chcete svézt třeba jen výtahem a historickou tramvají, celodenní jízdenku si kupte, vyplatí se vám ihned, jelikož stojí 6,30 € a obyčejný lístek na elevador 5,15 €. Mimochodem, cesta trvá asi 20 vteřin, takže v přepočtu na minuty se dle mého názoru jedná o jeden z nejdražších lístků na světě. Pokud budete moci, svezte se i metrem, stanice jsou vyvedené ve velkolepém, zato moderním stylu, kachlíky samozřejmě nesmějí chybět, a na každé zastávce stojí pouliční prodavačka popcornu. Metro nemá kromě barev žádné pojmenování, jak je tomu zvykem v jiných regionech, zato má každá barva svůj specifický obrázek – květinu, racka, loď a kompas. Takže místo „pojedu béčkem a přestoupím na áčko“ řeknete: „Pojedu lodí a přestoupím na racka.“ Docela pěkné, že?
Lisabon samozřejmě není jen doprava, byť se jedná o mou oblíbenou část cestování. Město se pyšní rozlehlým historickým centrem kolem čtvrti Baixa. Z náměstí Praça do Comércio  vítězným obloukem projdete rovnou do turistické pěší zóny. V předvánočním čase nechyběly stromky – v lisabonském případě spíše obrovské kužely pokryté umělým jehličím a LED diodami –, koledy a vánoční trhy. Ve chvíli, kdy svítí sluníčko tak, že si sundaváte bundu a teplota je nejméně 18 °C, je to úplně jiný advent, než jsme zvyklí. Tramvají nebo pěšky se vydejte prozkoumat trochu opršelou, avšak malebnou čtvrť Alafama a nemiňte další dominantu připomínající Paříž – 850 let starou katedrálu Sé, jež má připomínat katedrálu Notre Dame. Na vrcholku kopce se nachází hrad svatého Jiří, který byl až do 12. století baštou Maurů, po jejich vyhnání zde žil portugalský královský dvůr. Hrad byl roku 1755 poškozen zemětřesením, jež zdecimovalo město spolu s vlnami tsunami a silnými požáry, které připravily o život odhadem 60 tisíc lidí. Stavba ale byla plně opravena a její mohutné zdi hrdě ční nad řekou. I když nebudete chtít jít dovnitř, udělejte zde krátkou zastávku alespoň na panoramatické fotografie podhradí nebo ikonického mostu Vasco da Gama, který se klene přes záliv řeky Tejo a se svými 12 kilometry je druhým nejdelším mostem v Evropě (hned za Krymským mostem). Na opačné straně od centra se nachází náměstí Praça dos Restauradores s vítězným obeliskem, jenž připomíná osvobození země z 60leté španělské nadvlády – formálně personální unie – roku 1640, která byla zapříčiněna ekonomickým vyčerpáním země při námořní expanzi v předchozích sto letech. Z náměstí vede již zmíněná lanovka Elevador da Glória, jež vás vyveze za dalšími výhledy. Pokud se chcete projít, pak počítejte s tím, že vás čeká to, co v Lisabonu všude: schody, schody a zase jen schody. Ale když budete mít štěstí, budou vedle nich i eskalátory!
Jestli hodláte strávit v metropoli více dní, jeden si vyhraďte na výlet do čtvrti Belém u ústí řeky Tejo. Na nábřeží jsou soustředěny tři stavby, které byste rozhodně neměli minout: Belémská věž, památník objevitelů a klášter sv. Jeronýma. Věž byla před 500 lety postavena dále od břehu a sloužila jako obranná pevnost varující obyvatele před nebezpečím připlouvajícím od Atlantiku. Dnes se říční břeh vlivem naplavenin posunul téměř až k patě věže a nic tak nebrání její prohlídce. Na druhé straně parku se tyčí slavný památník objevitelů, betonová konstrukce ve tvaru přídě lodi je 50 metrů vysoká a ze stran ji zdobí sochy slavných portugalských mořeplavců, kartografů, umělců, vědců nebo panovníků. Dá se vystoupat na vrchní terasu, odkud máte jako na dlani výtvarně-edukační náměstíčko pod památníkem, kde je pomocí umělecké dlažby ztvárněna mapa světa a všechny portugalské zámořské objevy včetně let, kdy k nim došlo. Při pohledu na řeku uzříte most 25. dubna, jenž připomíná sanfranciský Golden Gate. Na druhém břehu shlíží ze stometrového podstavce socha Ježíše Krista inspirovaná pro změnu slavnou sochou v Rio de Janeiru. Jak je vidět, návštěva portugalské metropole v sobě skloubí více než jen jednu destinaci. Nenechte se pobízet a brzo je objevte i vy!

Komentáře