Jan Palach (pozor-spoiler :)

Musím se odrazit od prvního dojmu z kina, kdy mi trhač vstupenek popřál příjemnou zábavu. Zatrnulo mi a trnula jsem dál. Je možné zfilmovat tak silný příběh bez patosu, citlivě a tak, aby to přineslo niterný nebo umělecký prožitek?

Na začátku běží malý kluk sněhem a před vámi se odvíjí příběh, biograf života, který jsem neznala. Do té chvíle jsem věděla jen o strašné smrti Jana Palacha a jeho pohřbu.

Představitel hlavní role Viktor Zavadil hrál tak citlivě, že jsem mu to uvěřila. Každé slovo, větu, gesto. Výborná je v roli matky Zuzana Bydžovská. Záběry z Prahy a fakulty působily jako dobové. Navíc samozřejmě místa vyvolávají vzpomínky. Domy, které zde pořád stojí, a lidé, kteří odcházejí. Robert Sedláček dokázal zachytit i atmosféru roku 1968 a následujících událostí. Lidé, kteří vystupují z hloučku a sedají si před tanky, hrdinové jednoho momentu v dějinách.

Pocit prvoplánovosti ve mně zanechaly záběry na oheň. Zvlášť záběr z kina, kde dva komici zápasí s ohněm, mi přišel už za hranou. Muzika byla naopak velmi citlivě vybraná. Záběry z kostela, výkon synodního seniora a celocírkevního kantora jsou tím, co bych mohla označit za pro mě zábavné a milé. Rozpačitá jsem ze závěru filmu, který vás samozřejmě vyburcuje, ale zanechá ve vás pocit marnosti. Možná si autor nechává prostor pro druhý díl, nebo nás chtěl probudit?  

Komentáře