Skotsko: přátelská vůně whisky

Moje kamarádka strávila tento semestr na Erasmu v malebném Stirlingu ve Skotsku. Když mi nabídla, ať ji navštívím, neváhala jsem ani chviličku, jelikož o svém pobytu neustále básnila. Měla proč, kampus univerzity se rozkládá kolem podlouhlého jezera a kolkolem je les, každý den je tak cesta do školy příjemnou procházkou. Nad studenty se tyčí kopec s kamennou věží Wallace Monument, jen o málo vyšší než pražská petřínská rozhledna, ze které je báječný rozhled. Skotsko tvoří jednu ze čtyř zemí království Velké Británie. Skládá se z oblasti severní Highlands a jižní Lowlands. Vrchovina Highlands brázdí hory, které se často jmenují Ben něco, název „Ben“ pochází z gaelského beinn, což znamená hora, naleznete tu také nejvyšší horu Velké Británie Ben Nevis. Kolem hor se rozlévá nespočet jezer, jež jsou tu nazývána Loch, což znamená jezero. Z několika jezer je odebírána voda na zdejší vynikající whisky. S kamarádkou jsme se vydaly na jednodenní výlet na Ben Ledi, horu vzdálenou asi hodinu jízdy autobusem od Stirlingu. Pro mě to byl velký zážitek a docela křest ohněm – resp. sněhem – anžto jsem nikdy nebyla ani v Tatrách, natož v Alpách či jiných vysokých horách, a když jsme se blížili doubledeckerem k zasněženým vrcholům a úbočím, domnívala jsem se, že to asi těžko bude ta naše hora, že přece nepůjdeme na konci března sněhem. Po vystoupení z autobusu však bylo jasné, že právě k těm bílým hřebenům směřujeme. Nejprve nás čekal tříkilometrový pochod kolem silnice, na stopování tu nejsou zvyklí, zastaví, jen pokud se vás řidičovi opravdu zželí, a tak jsme postupovali pomalu. Náladu nám zlepšovaly všudypřítomné ovce a jehňata a posléze zelený mechový les jako ve Středozemi Pána prstenů. Vypadal tajemně a čarokrásně a stejně jako v pohádce se zde nesmělo sejít z cesty, jinak člověku okamžitě nateklo do bot (mech je krásný, ale zrádný). Po příjemné procházce jsme se jaly šlapat do kopce s převýšením 720 metrů. Byla to vážně zabíračka, protože místní pohoří sice nejsou tak vysoká jako Krkonoše, ale kvůli nízké nadmořské výšce je musíte vyšlapat opravdu celá. Poslední úsek cesty jsme balancovaly ve sněhových závějích a nahoře bylo asi 5 °C, ale výsledek stál za to! Kolkolem se rozprostírala krajina Highlands, lochy a okolní hory vypadající tentokrát jako vrcholy Mlžných hor. Bez okolků vám podepíšu tvrzení, že skotská krajina je přenádherná. Jestli se někdy dostanete na sever britských ostrovů, nechte si alespoň dva dny na prozkoumání místní flory a fauny, třeba se vám poštěstí vidět i horské ovce jako nám – po dlouhé zimě vypadaly jako hodně zacuchaný a dlouho nemytý mop. Velmi doporučuji také výlet na západní ostrov Skye, kterému dominují nekonečná pobřeží a ohromující západy slunce.

Skotové jsou nesmírně příjemní, i po namáhavém výšlapu nás s úsměvem zdravili typicky skotským „haya“ a ptali se, zdali máme „fun“ (čti, jak píšeš). Hustota zalidnění tu není zdaleka tak vysoká jako ve vedlejší Anglii – 65 obyvatel/km2 oproti 407 obyv./km2 – snadno strávíte celý den pochodem, aniž byste zahlédli o moc více než jednu vesnici. Svůj pobyt tak můžete pojmout jako odpočinek od davů i zamračených tváří. Ale i ve městech byli kolemjdoucí přátelští a snadno se s námi dávali do řeči. Ani se mi nechtělo věřit, že skotskou národní květinou je bodlák. V rychlém občerstvení po povinném fish and chips jsme se například dozvěděly, že místní kuchař navštívil v 80. letech Československo a další země východního bloku. Dokonce se nás vyptával, jestli stále existují podniky pro nás většinou neznámých jmen, a pamatoval si i základní slova jako „dobrý den“ a podobně. Při komunikaci s místními ale pozor, mívají velmi výrazný přízvuk, zvláště pokud pocházejí z Glasgow. Pokud se vám stane, že nebudete rozumět ani slovíčku, ať už kvůli výraznému vyslovování písmena R, nebo proto, že zkrátka hrozně huhňají, nezoufejte sami nad sebou, ale radši hovořícího počastujte otázkou, zdalipak náhodou nepochází z Glasgow? Skoro určitě se trefíte, Skot bude mít radost a vy můžete taky. Pokud se sem chystáte na více než dva týdny, doporučuji se ještě před odjezdem zkusit sejít s někým skotské národnosti a zkusit s ním pár konverzačních lekcí.
Skotské hlavní město je Edinburgh, jenž leží na východě země v zálivu u ústí řeky Forth. Dominuje mu hrad, který dosahuje poloviny rozlohy toho pražského, takže pokud se ho rozhodnete navštívit, můžete si na něj s klidem vyhradit celý den. Pokuste se být v jednu hodinu na hlavním nádvoří, v tu dobu se zde vystřelí z děla na památku původní lodní navigace roku 1861. Dobových děl střeží hradby opravdu spousta, ta obzvlášť stará a velká (s délkou přes tři metry) jsou nazývaná „lady“. V hradbách a přilehlých budovách se nachází řada volně otevřených muzeí, obchodů se suvenýry, kavárniček, ale i bývalých vězení. Na nejvyšším místě hradu stojí budova památníku obětem světových válek, každá světová strana myslí na jiné síly: pozemní, vzdušné a námořní, jež zdobí vkusné vitráže v daném duchu. Vedle památníku můžete navštívit komnaty skýtající pohled na skotské korunovační klenoty. Z ochozu je pak výhled na celé město. Od hradu stále dolů vede hlavní třída Royal Mile – kde můžete zakoupit kašmírovou vlnu se vzorem skotské kostky nebo potkat opravdového dudáka či sochu domácího ekonoma Adama Smithe – až ke kontroverzní budově skotského parlamentu, který byl nově postaven roku 2004 po částečné obnově orgánu skotského parlamentu, jelikož Skotsko se již roku 1707 sloučilo s Anglickým královstvím a původní instituce zanikla. Hned za moderním komplexem se zanoříte do přírody, pokud jste jen trochu zdatní, můžete zde vyběhnout na kopec a pohlížet na Edinburgh z trochu jiné strany než doposud. Možná zahlédnete i katedrálu sv. Gila nebo kostel Greyfriars, na jehož hřbitově je pohřben věrný policejní pes Bobby, jenž po smrti svého konstábla po 14 let každý den chodil k pánovu hrobu. Snad vás nevyděsí fakt, že hřbitovní zeď tvoří stěny přilehlých domů, jež jsou tak blízko, že se zdá, jako by některé hrobky vedly až do garáží domečků. Z druhé strany zástavby sedí malá socha Bobbyho, která má nosit štěstí, když mu sáhnete na čumáček. V podhradí se dále nachází Victoria Streer, jež byla předobrazem slavné Příčné ulice, krámky zde nabízejí předměty ze světa Harryho Pottera včetně kouzelnických hůlek.
Kromě Edinburghu nabízí Skotsko řadu dalších zajímavých měst jako již zmíněné Glasgow, Aberdeen nebo Inverness, co by kamenem dohodil od legendami opředeného jezera Loch Ness. V Glasgow nevynechejte návštěvu gotické katedrály sv. Munga (ano, opravdu to jméno není jen vymyšlené!), která stojí na místě původního kostela, jenž podle legendy nechal Mungo postavit, a založil tak město samotné. Kostel je téměř 900 let starý, skrývá působivé vitráže, ambit i kryptu s třemi malými modlitebními stolky se židlemi a biblí, každý je úplně jiného stylu, takže si snadno vybere katolík, luterán i nezdobný evangelík. Zato oltář v hlavní lodi je barevný a dominuje mu lebka se zkříženými hnáty možná symbolizující tzv. „memento mori“ (pamatuj na smrt). Za dobrovolný příspěvek pár penny je k dostání papírový průvodce v češtině. Před katedrálou ční socha skotského cestovatele a objevitele afrických krajin Davida Livingstona. Ani Stirling byste neměli opomenout, jelikož je to univerzitní městečko, oplývá puby a hospodami. Mně se paradoxně nejvíce líbila irská hospoda Molly Malones s živou kapelou a štamgasty podupávajícími do rytmu. Pověstnou britskou pintu piva si zde ale dáte všude. Jen se připravte na pořádné šustění bankovkami, poněvadž pivo mnohdy stojí i více než 4 libry (120 korun). Mimochodem, věděli jste, že Skotsko má vlastní Royal Bank of Scotland, která vydává bankovky se skotskými významnými osobnostmi na jedné straně a místními zvířaty na straně druhé? Patří to ke skotské národní hrdosti a vede ke komickým situacím, kdy jsou dva bankomaty anglických bank zcela neobsazeny, zatímco u skotského se tvoří fronta.
Na závěr si dovolím malou připomínku: až budete ve Skotsku, nechte si dostatek času rovněž na návštěvu palírny whisky, ideálně alespoň dvou, ať můžete porovnávat. Můžete si vybírat z velkého moderního nebo naopak rodinného podniku, v každé vám rádi předvedou techniku výroby, svůj ječmenný slad a ochutnávku, při níž se o typickém skotském nápoji dozvíte mnoho zajímavého. Například to, že může mít vanilkovou vůni a pomerančovou chuť a že přidáním drobné kapky vody se oboje změní. Že už se vidíte se sklenkou na rašeliništi? Ryanair létá z Prahy do Edinburghu téměř každý den, na nic nečekejte a prožijte vlastní degustaci!

Komentáře