Přitažlivý multikulturní ráz pohraničí

Rozhovor s Filipem Němečkem

 

Filipe, naši čtenáři tě mohou znát z Ladí neladí, které jsi psával s Kateřinou Málkovou, která v tom stále pokračuje. Co je u tebe nového?

Už několikátým rokem působím jako jáhen v Chomutově, což je stěžejní změna.

Jak se žije v Chomutově?

Mně osobně se tady žije dobře. Vnímám Chomutov od začátku jako svůj druhý domov.

Cítil jsi povolání k tomu, jít právě sem? Jaké bylo rozhodování pro sbor?

Ano, povolání jsem cítil. Moje rozhodování podpořilo několik významnějších impulsů, například když Zdeněk Bárta (dnes již emeritní farář v Litoměřicích) říkal přímo z kazatelny u Martina ve zdi, že by bylo skvělé, kdyby někdo z nás mladých nastoupil v Ústeckém seniorátu. Atmosféra ve sboru na mě od začátku působila dobře. Nejde o tradiční evangelický sbor, ale jeho nevyhraněnost se pojí s určitou sympatickou otevřeností. Sbor se navíc projevuje jako opravdové společenství, jehož příslušníci si nejsou navzájem lhostejní. Přilákala mě i esteticky vkusně rekonstruovaná modlitebna. (Pocházím z rodiny výtvarníků, pročež tuto rovinu citlivěji vnímám.) Navíc byl pro mne přitažlivý i multikulturní ráz zdejšího pohraničí, ať už jde o velmi početnou romskou komunitu, ale i nezanedbatelnou komunitu repatriovaných volyňských Čechů, stále k reflexi vyzývající témata zdejší sudetské historie (přítomné také v neodsunutém zlomku původních německých či smíšených rodin) atd.

 

Kde všude působíš a co tě nejvíc baví?

Mimo běžné práce ve sboru a v kazatelské stanici působím ve výchovném ústavu, v klubu pro lidi s duševním onemocněním a v azylovém domě pro matky s dětmi. Duchovní setkání s lidmi s duševním onemocněním považuji za velmi obohacující a inspirativní. Ale i mimo ten klub (a nejen v dalších dvou zmíněných prostředích) lidé, kteří mají za sebou celkově složitější život, mi bývají bližší i na rovině duchovních rozhovorů. Na faru chodívá třeba jedna osobitá paní bez trvalého domova; přes dílčí peripetie našeho vztahu mě těší její pravidelná společnost.

Jsou lidé v Chomutově svobodní v pohybu, mají možnost se třeba odstěhovat?

Neznám přesné statistické údaje. Dle mého osobního odhadu tvoří významnější skupinu jednak perspektivnější mladí lidé, kteří se častěji stěhují odsud, za druhé lidé ohrožení sociálním vyloučením, kteří se chaoticky stěhují odsud i sem, a za třetí je tady asi o něco častější fenomén dojíždění (odsud) za prací.

V čísle o svobodě pohybu vyjde text o sdružení Auto*Mat, které usiluje o snadnější dopravu na kole v hlavním městě a pořádá akce Zažít město jinak. Děje se něco v tomto směru i na severu Čech?

Nemám přehled o severu Čech obecně, zúžím otázku pouze na Chomutov a Jirkov. Je pravda, že v obou městech vznikají značené cyklotrasy a zájem o ně potvrzují také občané podávající návrhy v rámci participativního rozpočtu. A spolek Kuprospěchu zde jednou ročně pořádá komunitní cyklojízdu.

Děkuji za rozhovor.

Šárka Schmarczová

Komentáře