Cesta nemusí být cíl

Lze udržet svobodu jít a taky svobodu zůstat?

(Několik poznámek ke „svobodě pohybu“.)

 

Jeden z nejhorších snů, které se mi vrací, je sen o uvíznutí (pod nějakou kládou, v jeskyni…). Nemoci se ani pohnout – to je hrozně zlé!

 

Jedno období v životě jsem prožíval tohle: věděl jsem, že se budu muset pohnout (musím vstát, někam jít), ale taky, že to bude dost bolet. To byl zápas o každý malý pohyb!

 

Ještě ne tak dávno se žilo od narození do smrti na jednom místě, v jedné krajině. Krajina měla svůj důvěrně známý reliéf, své dominanty (hory, řeky, katedrály…), člověk v ní mohl být doma. Není dobré být doma?

 

Pamatuji krásný pocit, kdy jsme se poprvé vydali přes hranice bývalé „železné opony“. I když se trochu bojím cest, mám ten pocit při cestování po Evropě vždycky. Pocit důstojnosti.

 

Na cestě, v pohybu se dá být různě. Jako poutník, jako cestovatel, jako turista. Mezi nimi je zásadní rozdíl: Poutník má svůj cíl, za kterým kráčí, a cesta slouží k tomu, aby došel k cíli. Cestovatel poznává nové země, seznamuje se s domorodci, maže bílá místa z map světa. Turista se toulá krajinou, od domorodců se nechá obsloužit, hledá exotiku, zážitky.

 

Je staré přísloví: „Ďábel má rád spěch.“ Co všechno na nás prozrazuje setrvalý spěch?

 

Na cestě se dá taky uvíznout. Nemyslím jen v nějaké slepé ulici nebo bludišti. Myslím: na cestě – v pohybu. Člověka může zotročit nutkání jít dál a dál. Něco mu nedovoluje se zastavit, setrvat na jednom místě a s někým. Je to strach? Z minulosti, z přítomnosti, z budoucnosti?

Trochu marně se člověk utěšuje: i cesta může být cíl.

 

Jde o to, udržet svobodu jít a svobodu zůstat, svobodu v pohybu a svobodu v setrvání. Jak se to děje?

 

Když se uchovává v srdci někdo… nebo když dokonce prožijete, že to uchovávání v srdci je vzájemné, tak ať se pohybujete, jak se pohybujete, tak se nevzdalujete, neztrácíte se. Máte společný vesmír. Pak ať na cestě, nebo v setrvání, nablízko i na dálku…

 

Římanům 8,3839  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

 

Pavel Jun

Komentáře