Co se děje s demokracií ve východní Evropě

V poslední době se objevuje řada zpráv o nových legislativních opatřeních ve státech východní Evropy, jejichž svorníkem je jedno slovo – bezpečnost. Toto slůvko se stalo zaklínadlem pro řadu státníků a praktickým výsledkem jsou nové, často velmi absurdní či radikální normy. Dotýkají se nejen omezení demokratických principů, ale útočí na samu podstatu základních lidských práv. Cílem je omezení vlivu občanské společnosti. Zvláště nebezpečné je omezování soudní moci a nahrazování řady rozhodnutí výkonnými orgány – vládou, ministry. Ve východní Evropě se jedná hlavně o Polsko a Maďarsko.

V červnu roku 2017 vstoupil v Maďarsku v platnost zákon o transparentnosti organizací financovaných ze zahraničí. Ten stanovil, že organizace, které dostávají finanční prostředky odjinud než z Maďarska, se musí registrovat na úřadech. Zahrnuje ustanovení o pokutách a trestních sankcích pro ty, kteří by nařízení nedodrželi. Je velmi podobný tzv. zákonu o zahraničních agentech, který schválilo v roce 2012 Rusko. Ano, podobný zákon o agentech má již z roku 1938 i USA (FARA) a i dnes musí například Česká republika zveřejňovat své aktivity českého domu v New Yorku, nicméně maďarský ani ruský zákon nemá co do činění s politikou či působením jiných zemí, ale je namířen velmi zřetelně proti práci renomovaných neziskovek působících v daných státech.

Jenže vývoj v Maďarsku pokračuje i letos. Podle aktuálně navrhovaných právních předpisů známých jako STOP SOROS by maďarská vláda „identifikovala“ nevládní organizace, které považuje za „podporující migraci“. Zákon by vyžadoval, aby nevládní organizace získaly povolení ministra vnitra k plnění svých základních funkcí. Tato práce zahrnuje vedení kampaní, „ovlivňování soudů“, přípravu informačních materiálů, organizování sítí a nábor dobrovolníků s cílem sponzorovat, organizovat nebo jinak podporovat vstup a pobyt osob hledajících mezinárodní ochranu. Ministr vnitra by následně zapojil národní bezpečnostní složky, aby provedly bezpečnostní prověrky. Tento postup může trvat až devět měsíců. Všimněte si – nikde nenajdete jakékoliv soudní rozhodnutí. Pouze exekutiva. Ministr vnitra posoudí, rozhodne, padne pokuta, velmi často likvidační. Navrhovaný zákon by proto vyžadoval od organizací, aby zaplatily daň ve výši 25 % z jakéhokoli zahraničního financování zaměřeného na „podporu migrace“. Pokud tak neučiní, budou podrobeny zásahům, které by mohly vést k abnormálně vysokým pokutám, bankrotu a rozpuštění příslušné nevládní organizace.

Polská cesta je trochu jiná. Od listopadu 2015 podnikla polská vláda opatření, která ve skutečnosti podkopávají zásady právního státu a ochrany lidských práv. Tato reforma kromě jiného dává pravomoc jmenovat předsedy a místopředsedy soudů do rukou ministra spravedlnosti, který je zároveň generálním prokurátorem (!). Novela též posla- la řadu soudců do důchodu, když snížila nejvyšší možný věk pro výkon, novely omezují též opravné prostředky, soudce do ústavních orgánů jmenují z většiny poslanci a mnoho dalšího. Proti reformám v létě proběhla řada demonstrací, které byly často i velmi tvrdě potlačeny a řada účastníků dostala vysoké finanční pokuty. A mohli bychom pokračovat – zákony s podobným podtextem přijalo již před časem Rusko či Turecko.

Změny v polském soudnictví jsou natolik závažné, že proti nim protestují a vyšetřují je nejenom orgány Evropské unie, ale ozvaly se i špičky českého soudnictví v čele s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským.

Otázkou je, co za změnami stojí – obvykle se skloňují dva termíny – bezpečnost a národní zájmy. Není třeba dlouho mudrovat, proč tomu tak je. Kdokoliv dnes o nich mluví, buď vyhraje, či prohraje. Nic mezi. A tak se v debatě semelou i věci, které s ní nesouvisí. Posledním příkladem je vzedmutí řady států, které přichází v souvislosti s přijetím tzv. Istanbulské deklarace, která má zajistit v Evropě dodržování práv v oblasti domácího a sexuálního násilí. Přečtěte si ji. Debata začala již i u nás a podle všech zpráv se schválení novely parlamentem odkládá.

Odpovědět na otázku, co to vše znamená, není jednoduché, nicméně čelíme obrovskému tlaku řešit složité věci jednoduchými cestami. Zvláště téma migrace spouští protitlak ve formě „ochrany národních zájmů“, která vede ke snaze koncentrovat moc výkonných složek (vlád) a omezování moci soudní, která totiž nebere v potaz jen aktuální nálady, ale i závazné mezinárodní normy.

V Rusku už demonstrovat za cokoliv sami od sebe nesmíte dlouho. Polsko dělá vše pro to, aby se stalo to samé. Maďarsko omezuje působení různých organizací, které raději odcházejí. Vláda zveřejňuje seznamy těch, „co za to můžou“.

Když vidím u nás politiky či představitele některých církví, jak mají pochopení pro výhrůžky některých „slušných lidí“, kteří „hájí naše zájmy, kulturu a tradice“, a přitom je vedou ti samí lidé, kteří v minulosti vedli gangy fotbalových chuligánů či jiných násilníků, je i zde něco špatně, dost špatně.

Zcela jistě budeme čelit podobnému tlaku i u nás. Zajištění bezpečnosti je lákavé. Polská a maďarská cesta však vedou pouze k tomu, že lidé ztrácejí svá práva. Bezpečnost nezískávají.

Komentáře