Katharina von Bora: Reforma je také příběhem ženy (Nota del Cielo)

Text z posledního čísla Nota del cielo o reformaci o Katharině von Bora mluví i k našemu tématu, tedy svobodě v rodině.

 

Není tajemstvím, že většina historických textů je napsána z pohledu mužů. Z tohoto důvodu to může vypadat, že šlo v minulosti jen o ně. Přesto ženské postavy v dějinách hrály a i nadále hrají důležitou roli, často tajně a v tichosti v zákulisí. I přesto zastávají ženy nezastupitelné místo, hlavně co se týká lidskosti. Vše začalo již v Edenu. Ženy, které byly součástí Ježíšova povstání, jsou symbolem odvahy, kterou nyní máme. Když se vybraná maskulinní skupina přibližovala a nakonec odvrátila od Boha, ženy byly bosé u kříže. Ne nadarmo se přihodilo, že několik žen bylo oživeno.
Protestantská reforma není výjimkou, co se týče hlavních rolí, je tomu stejně jako v celé lidské historii. Ženy byly a stále jsou součástí této významné události. Přestože se mohou vyzdvihnout mnohá jména, rádi bychom tentokrát odkázali na ženu, která byla jednou duší se slavným Martinem Lutherem: Katharinu von Bora.
Katharina se narodila v roce 1499. Byla to silná a vážená žena, která hledala Kristovo evangelium jako jeden z největších pokladů. Od raného dětství vyrůstala v katolickém prostředí. Když jí bylo deset let, odeslali ji do kláštera v Nimbschenu, kde žila její teta Magdalena von Bora. V šestnácti učinila zásadní rozhodnutí a stala se řádovou sestrou. Díky svému náboženskému životu se mohla naučit číst a psát, na rozdíl od dalších slavných osobností své doby (především žen), které tuto možnost nikdy neměly.
Když jí bylo dvacet čtyři let, dostaly se jí do rukou doktríny o reformě a ona je přijala za své. Katharina věděla, že kvůli přijetí doktrín a nové víry bude muset opustit klášter, odkud utekla v doprovodu dalších jedenácti řádových sester, a to i přesto, že jim za tyto počiny hrozilo vězení a dokonce trest smrti. Její láska k Bohu byla silnější než strach ze smrti, a proto sebrala všechnu kuráž a utekla. Řádové sestry, které utekly, se usadily na protestantském území a rychle se začlenily do zdejších rodin anebo se vdaly, což bylo také zapříčiněno tím, že v té době neexistovalo žádné místo pro svobodné ženy. Katharina byla poslední z bývalých řádových sester, která nalezla domov: Martin Luther si vzal na starost najít jim na útěku vhodný domov a manžela. Jediná, která mu zbyla neprovdaná, byla Katharina. A tak se Luther a Katharina vzali!
Až do této doby byly sňatky jen chladné smlouvy, podobné jako jakékoliv jiné obchody ohlížející se na zisky a zájmy, nechávající lásku stranou. Moc se o tom nemluví, ale reformace kompletně změnila vnímání manželského sňatku a přinesla nový způsob chápání a vnímání tohoto svazku. Svazek Kathariny a Martina byl příkladem a stal se vzorem. Luther stejně jako další reformátoři energicky protestoval proti celibátu kněžích a skeptickému nahlížení na manželství v římskokatolické víře. Pán jeho sňatku plnému lásky a něhy požehnal. Novomanželé se hluboce milovali a byli přesvědčeni, že je Bůh jednoho k druhému přivedl. Velká láska Martina ke Katharině je jasně vidět v jeho spisech, především v těch, které pojednávají o jeho rodině a manželství. V těchto spisech často Katharinu přezdívá „moje okouzlující Käthe“.
Při jedné příležitosti Luther vydal testament: „Neexistuje více potěšující, přátelštější a láskyplnější společenství, spojení či vztah, než je dobré manželství.“
Martin a Katharina se těšili ze šťastného svazku celých dvacet let, dokud Martin neopustil tento svět. Bůh páru požehnal šesti dětmi, z čehož čtyři se dožily dospělosti. Šest let po smrti svého manžela byla v roce 1552 také Katharina povolána na věčnost.
U příležitosti pětistého výročí reformace se často mluví o Martinovi a dalších reformátorech, velmi málo však o Katharině a dalších ženách, které měly ve slavné historii velmi důležitou roli. Na tom ale nezáleží. Katharina tam byla. A všechny ostatní ženy také.

Překlad: Otýlie Holá

Komentáře