Tátu mrzelo, že jsem nešla na zemědělku

(Rozhovor s farářkou Marií Jüptner Medkovou)

Milá Marie, povzbuzení synodní rady ke studiu na ETF UK mě přimělo k nápadu vést rozhovor se spolužáky z fakulty, kteří jsou už nyní činní faráři, ale možná i s těmi, co se faráři nestali. Možná ten náš rozhovor přinese odpovědi na otázku, koho vyzvat k dalšímu rozhovoru.
Jak vnímala tvé rozhodnutí studovat ETF, tvoje rodina? Měla si od nich stoprocentní podporu?
Pocházím z rodin, které se v minulosti v drtivé většině hlásily k evangelictví. V generaci mých rodičů už to bylo tak, jako ve většině společnosti, ale oba rodiče byli k víře vedeni. Rozhodnutí bylo vnímáno s tichým nesouhlasem. Někteří v rodině (byť věřící) se dívají na každého faráře s despektem, žádný jim není dost dobrý. Můj dědeček mi asi dvakrát řekl, že je to velmi těžké a nevděčné povolání a nepřímo pak, že by si pro mě přál něco lepšího. Tátu mrzelo, že jsem nešla na zemědělku. Jsme totiž ze všech stran tradiční zemědělská rodina minimálně od šestnáctého století. I když v bočních větvích rodin někteří muži na faráře v minulosti šli, rodiny mých rodičů byly odjakživa spjaty s půdou.
Poznali jsme se prváku. Byl pro tebe náročný? (Já jsem byla sice hodně okouzlená prostředím, ale zároveň i trochu zděšená, třeba z intenzivního kurzu řečtiny.)
Ani ne. Z něčeho jsem byla nadšená (prof. Heller, Pokorný, Mrázek, Balabán, Hejdánek), něco bylo méně zajímavé. Oceňovala jsem knihovnu i volný čas, kdy jsem přes fakultu chodila do Bohnic, navštěvovala dvě skupiny mládeže, pracovala. Bavily mě jazyky a pro rozptýlení od mrtvých sem se začala učit další živý jazyk.
Jak si vnímala nás, co jsme v církvi nevyrostli?
Jako někoho, kdo to má v mnohém těžší, co se týče studia hlavně v prvních ročnících. Co s týče praxe víry, vnímala jsem, že léta hrají také roli – ve zkušenosti, ukotvenosti, etických rozhodnutích, ale jinak je to individuální a záleží spíš na přístupu a osobnosti.
Věděla si už v prváku, kdo určitě bude farářem? Spletla si se?
Moc jsem to neřešila. Věřila jsem těm, kdo říkali, že budou a vesměs se jimi asi také stali.
Já byla šokovaná tím, jak jsou všichni přemýšlivý, nejen profesoři, ale i studenti. Co překvapilo tebe?
Taková bezcílnost. Studium pro studium – které mě teda velice vyhovovalo a bavilo, ale to neznamená, že bych to vnímala jen pozitivně. Divila jsem se, že chybí praktické věci pro farářské povolání. Cvičení kázání, metod pro katechezi, pastorační rozhovory, pedagogické a psychologické minimum apod. Čekala jsem, že to začne v prváku, druháku a pořád nic…
Snad se nepletu, ale studium si ukončila v řádném termínu a hned nastoupila i na vikariát. Měla si vůbec někdy pochybnosti?
Nešla jsem na školu s tím, že se stanu farářkou, ale že se chci dozvědět víc o víře. To pramenilo s rozhovorů s našim farářem Petrem Firbasem, který se mi věnoval, nikdy mě s žádnou otázku neodmítl a cítila jsem z něj radost z víry a farářské práce. Navíc jsem nevyhraněná, baví mě všechno a víra a literatura nejvíc. A víra je holt vždycky největší srdcovka, takže jsem se v osmnácti rozhodla pro teologii.
Pochybnosti, zda chci být farářkou, jsem tedy měla od začátku. Ani jsem se nepřihlásila včas na některý ze seznamů kandidátů církevní služby, musela jsem si pak doplňovat nějaké povinnosti. Po návratu ze zahraničí jsem měla problém školu psychicky dokončit, protože po intenzitě práce na seminářích, kterou jsem zažila v cizině, mi naše škola ve čtvrtém a pátém ročníku už moc nemohla nabídnout. Cítila jsem, že v mnoha věcech nemám ani základy, natož něco zažitého. Necítila jsem se kompetentně ani jako teolog, natož jako farář. Ale školu jsem dokončila v řádném termínu, bylo to přece jen akademické studium, ne studium, které je otázkou víry a pochybností. Po škole jsem si dala pauzu v roční dobrovolnické praxi. Na vikariátě mi pomohl můj mentor, dal mi dobrý základ pro dobrou praxi, byl klidný, měl smysl pro humor, dost mi to pomáhalo. Myslím, že k farářování jsem se nakonec rozhodla v pátém ročníku a vlastně mě udivuje, že dodnes farářkou ještě nějak jsem.
Myslíš si, že tě škola připravila na farářskou profesi dobře, nebo by si uvítala nějaké změny, které by ti v tvém povolání pomohli?
Škola by měla určitě zvýšit odbornou přípravu v oblasti praktické teologie, i přehledové části byly chabé, o praktických ani nemluvím. Stačí se podívat do Německa, co tam mají pod hlavičkou praktické teologie.
Nevím, zda by to měla dělat škola nebo církev, ale z hlediska farářování úplně chybí nácviky, nácviky, nácviky čehokoli, pedagogické (nebo aspoň nějaké metody typu Čtením a psaním ke kritickému myšlení) a psychologické minimum.
Jsi farářkou pro mládež na mateřské, chceš se vrátit ke své práci?
Farářkou pro mládež už nejsem od roku 2015 (zvolena jsem byla standardně na šest let, v období 2009-2015), takže se ani nemám kam vracet. Ale jestli se ptáš, zda se nechám znovu navrhnout synodu ke zvolení, tak ne. Práce faráře pro mládež znamená hodně cestování po republice a v jistých obdobích také práci od rána do večera. To nelze při dobrém svědomí skloubit s výchovou dvou malých dětí. V současnosti jednám o částečném úvazku blízko místa svého bydliště.

Komentáře