Evangelická svoboda

Smyslem křesťanství a církve nesmí být moralismus. Jako křesťané nemáme ostatním okázale ukazovat „jak správně žít“, nemáme je a ani sebe navzájem jenom poučovat o morálních pravidlech. Jako křesťané máme žít svobodný život s jistotou Boží milosti a lásky. Díky tomu můžeme žít svobodně a zodpovědně a svědčit o naději pro celý svět.

V evangelické tradici neexistuje prostředník mezi člověkem a Bohem a jejich vztah tedy záleží jen na tom konkrétním člověku. Jako křesťané se samozřejmě v životě rozhodujeme s vědomím Boží přítomnosti a s pomocí našich znalostí Písma a pod vedením farářů, teologů apod., ale chybí nám ty konkrétní a jasně dané morální poučky do běžného dne.
A já věřím, že to je tak dobře. Vážím si toho, že se vlastně nedá říci, co si naše Českobratrská církev evangelická myslí o nějakém aktuálním tématu. Církev jakožto instituce nemyslí a myslet nemá.
Můžeme říci, co si myslí její představitelé. V konkrétním případě můžeme říci, jaké stanovisko bylo odsouhlaseno shromážděnými zástupci církve.
Ale hlavně – já mohu (nezávisle na vedení církve) říci, co si o tom daném tématu myslím já. Ovšem jistě je potřeba přiznat svá východiska – já jakožto evangelík, já jakožto křesťan – ale stále jsem to já a nikoli moje církev.

Obávám se, že na první pohled je představa takového života odrazující. Je zřejmě jednodušší buď mít jasně dané normy, anebo naopak nemít žádné. Evangelická tradice tak balancuje mezi moralizováním (s jeho ortodoxním zjednodušením světa na boj dobra proti zlu) na jedné straně a „přizpůsobením se tomuto věku“ Ř 12,2 (s jeho postmoderní relativizací všech hodnot a „rozpliznutím“) na straně druhé. Pozice je to velice nesnadná.

Přesto věřím, že právě tato pozice je nejlepší. Protože v ní se člověk snad alespoň trochu přibližuje pravé Svobodě a přijímá zodpovědnost za své činy.

Víra by nás měla osvobodit jak od Zákona (v pochopení, že mě nespasí dobré skutky a dodržování Zákona, ale Kristova milost), tak od „nezodpovědné svobody tohoto věku“ – totiž pocitu, že si mohu dělat, co chci, a že na ničem nezáleží (v poznání, že má vděčnost za Boží milost se projevuje v běžném životě). Touto složitou cestou života ve víře v Boží milost by nás měla vést zejména Láska. Protože v Lásce (k lidem a k Bohu) je naplněna celá zvěst Bible

Komentáře