Bosna a Hercegovina: náročné spojenectví

Za okny padá sníh, teploty doklesaly pod nulu, mrzne a od úst jdou oblaka páry. A já vzpomínám na časy a místa, kde mi šla pára málem i z uší, ovšem nikoli kvůli zimě, nýbrž pro nesnesitelné horko. Jedním takovým místem našeho prázdninového roadtripu byla i Bosna. Tato balkánská země má velmi pohnutou historii stejně jako všechny státy bývalé Jugoslávie, je ale natolik složitá, že můj článek nemá ambice se jí hlouběji zabývat.
V novém tisíciletí je však Bosna rozvíjející se zemí s nádhernou přírodou a nekonfliktními lidmi, kterým velmi záleží na tom, aby si turisté udělali o zemi dobrý obrázek. Místní nám ochotně pomáhali s parkovacím automatem a byli jsme rovněž upozorněni, ať nenecháváme bez dozoru auto plné věcí. Opravdu aktivně se snažili, abychom odjížděli s dobrým pocitem a bez škraloupku. No jo, ale dejte si věci na tři týdny, stan, spacáky, vařič a všechno jídlo do kufru, když nemáte kombík… Dlouhý kufr mají leda taxíky, jež využívají místní měnu konvertibilní marku (KM) k zajímavé reklamě: 1 KM = 1 KM.
Bosna a Hercegovina je tvořena dvěma hlavními územními oblastmi. Severní Bosnu tvoří převážně vysoké, zalesněné hory, které půlí jen kaňony bystřin, jež míří do údolí. Jejich voda je dost studená, ale průzračná a peřejovitá, vybízející k vodním radovánkám (můžete se třeba stále dokola nechat unášet dravým proudem do hluboké tůně). Proto využijte odpočívadel u krajnic a seběhněte ostrý sráz k řece. Mnohdy je tam vyšlapaná cestička, takže sestup není nikterak náročný, a navíc jiné osvěžení v suchých a prašných čtyřicítkách snad ani není možné. Ve větších nížinách se někdy řeka rozlije do jezera, jež je obklopeno horami. To je na mělčích místech v poledne vyhřáto snad na 30 °C. My jsme zažili báječný písčitý břeh obklopený popadaným rákosem, na kterém seděly, skákaly a kuňkaly snad celé generace malých roztomilých žabiček. Příroda je zde opravdu nádherná, proto je velká škoda, že kolem silnic a na odpočívadlech dlí pet lahve, plastové obaly od sušenek a další smetí. Měli jsme vyhlídnuté pěkné místo na stanování, kryté od silnice a hned vedle potoka. Bohužel právě u vodního zdroje byla odpadková situace nejhorší. Země se po občanské válce vzpamatovává a snaží udržovat západní krok, nicméně některé koncepce jim zcela chybí (vždyť by stačilo jen přidat koš!, o možnostech tříděného odpadu ani nemluvím). Naštěstí místa od osídlení vzdálenější odolávají, a tak se nebojte, že k vám při koupání v lese najednou připlave pestrobarevná lahev.
Hercegovina na jihu klesá v pahorkatinu, kterou lze proharcovat až k Jaderskému moři, kde 11kilometrový úsek odděluje chorvatskou exklávu kolem Dubrovníku a ostrovu Pelješac. Tento úzký, ale ne zanedbatelný přístup k moři bohužel způsobuje hodinové fronty na hranicích, které nedokážou zpříjemnit ani prodavači domácího medu nacházející se u krajnic. Proto je při cestě z Chorvatska na jih lepší nepokoušet troje celnictvo, ale objet exklávu vrchem. Jen pozor, ať se zbytečně i s autem nevyšplháte po úzkých cestách k malému hraničnímu přechodu určenému jen pro domorodé obyvatele. Netradiční bosenská vsuvka má historické pozadí – kdysi bohatá Dubrovnická republika se tak nechala chránit Osmanskou říší proti konkurenční a rozmáhající se Benátské republice.
Co se vám vybaví, když se řekne Sarajevo? Písnička od Jarka Nohavici, atentát na následníka trůnu Ferdinanda d’Este roku 1914 nebo bratrovražedná válka a obléhání hlavního města v letech 1992–96? To druhé připomíná deska na Latinském mostě, to třetí hroby 11 000 zabitých. Důvody jugoslávského konfliktu a všechny jeho hrůzy by vydaly na samostatný článek, a tak se bohužel musím omezit na obyčejně neobyčejnou turistiku. Samotné staré město není rozlehlé a rozkládá se na východní straně města ve staré osmanské čtvrti Baščaršija. Ta oplývá krámky, kavárnami a mešitami. Nejznámější z nich nese název po Gazi Husrevovi, osmanském správci, jenž ji roku 1530 nechal vystavět. Naproti ní se nachází také Gazi Husrevova knihovna a metresa (koránová škola) ze stejné doby. Komplex sloužil k náboženským i vzdělávacím účelům a šíření islámu. Vedle mešity stojí hodinová věž, jejíž čas je měřen od západu slunce po vzoru dávných Osmanů. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to v metropoli samá mešita, není tomu tak. Sarajevo je a vždy bylo nábožensky velmi rozmanité, kromě mešit zde najdeme také Starou synagogu – památku na sefardské Židy, španělské uprchlíky z 15. století. Na starém městě se nachází i katedrála srdce Ježíšova vystavěna po vzoru pařížské Notre-Dame, je největší v celé Bosně a Hercegovině a sídlí zde arcibiskup. Ústředním bodem starého města je náměstí Baščaršija s dřevěnou fontánou Sebijl postavenou v pseudomaurském stylu. Tu navrhl na konci 19. století chorvatský architekt českého původu Alexander Wittek. Stejný styl ze stejné doby si drží také Národní univerzitní knihovna a radnice zároveň, na jejím projektování se Wittek rovněž podílel. Výrazná oranžovožlutá budova ve tvaru trojúhelníku utrpěla významné ztráty za jugoslávské války. Upomínku na srpen 1992 nese plaketa na průčelí budovy. Upozorňuje na dva miliony knih, časopisů a dokumentů, které strávil oheň vzniklý neustávající granátometnou palbou. Bosňáci vyzývají, aby svět nikdy nezapomněl na srbské zločince a jejich činy. Díky mezinárodní pomoci se po téměř dvaceti letech podařilo budovu obnovit a roku 2014 slavnostně otevřít. Srbové ve městě tvoří nezanedbatelnou menšinu, a tak zde nemají jen štvavé památníky, deska u Věčného ohně (nezhasínajícího plamene umístěného ve výklenku budovy na západní straně staré čtvrti) připomíná chrabrost bojovníků bosensko-hercegovinských, chorvatských i srbských brigád, kteří osvobodili Sarajevo v dubnu 1945.
Nejlepší výhled na staré město je z muslimského hřbitova Alifakovac. Hřbitovní zdi a šedé náhrobky jako u nás však nečekejte, zdi tu nejsou vůbec, náhrobky svítí bělobou do velké dálky a podobají se zmenšeným menhirům. V noci má místo i kvůli absenci zdiva lehce ponurou atmosféru. Nicméně větší adrenalin zažijete, když se budete snažit autem vrátit zpátky. Bludiště úzkých, křivolakých uliček se sklonem bezmála 15 ° – horší stoupání je snad už jen na jeruzalémskou Olivetskou horu – skrývá nejedno překvapení. Například auto zaparkované uprostřed uličky tak, že musíte vycouvat serpentinu zpátky a doufat, že neurvete výfuk o nějaký ten betonový práh domu. Po náročné vyjížďce jistě oceníte některou restauraci v bočních uličkách starého města, nejlépe takovou, jež nabízí posezení venku (v 11 večer už je příjemných 26 °C). Osvěží vás místní kefírový nápoj ajran nebo cedevita, což je takový balkánský tang. Pokud v metropoli zůstáváte přes noc, začněte ráno tradiční bosenskou kávou, která je podobná našemu turkovi, ale je podávaná v konvičce (tzv. džezvě), kde kávová sedlina zůstává a nehrozí její hořké vypití.
Za neoficiální hlavní město Hercegoviny je od 19. století považován Mostar. Jméno obce poukazuje na slavný obloukový most přes řeku Neretvu, který zde byl postaven v 16. století. Nynější stavba spojující obě části starého města, tzv. Stari most, je však bohužel jen čtrnáct let starý. Původní most padl za oběť chorvatskému tanku v listopadu 1993. Krutá občanská válka si i v Mostaru vyžádala přes 2 000 obětí. Původně multietnické město (bylo zde oddáno nejvíce smíšených manželství v celé bývalé Jugoslávii) zůstalo na konci války nesmiřitelně rozdělené na západní, chorvatsko-křesťanskou, a východní, bosensko-muslimskou část. Rozstřílené domy ani zpustlé ulice už zde dnes pravděpodobně neuvidíte, také Hercegovina se snaží přilákat turisty – každoročně jsou tu pořádány závody ve skocích do vody ze Starého mostu, samotný most je na seznamu UNESCO, jelikož ho znovu postavili s využitím původních postupů a materiálů. Jen v lidech stále doutná starý spor, mají např. oddělená křesťanská a muslimská gymnázia. Někteří stále nechodí na druhou stranu Neretvy. Evropská unie se s tím snaží bojovat, a tak ze svých fondů postavila krásné nové gymnázium s podmínkou, že bude navštěvováno dětmi obou národností. Mostařané to vyřešili po svém, do školy chodí děti bez rozdílu, ale třídy jsou etnicky oddělené. Zničená podnikání, rozstřílená obydlí a zpřetrhané životy se nedají tak snadno zapomenout.
Necelých 30 km jihozápadně od Mostaru se nachází místo, které byste při své návštěvě Bosny rozhodně neměli minout: Medžugorje, kde se v červnu 1981 údajně zjevila Panna Maria, jež žádala o mír mezi člověkem a Bohem i mezi všemi lidmi. Ačkoliv katolická církev zatím k zázraku nezaujala kladné stanovisko, místo se stalo oblíbeným cílem poutí. Každý rok jsou zveřejňována poselství, která Matka Boží prý zjevuje vizionářům, kteří ji před 37 lety poprvé viděli. Na kamenitém vrchu zjevení Podbrdo je umístěn modrý kříž a socha Panny Marie, Královny pokoje. Vrch se nachází dva kilometry za městem, přímo v Medžugorji je pak farnost při kostelu sv. Jakuba s dvěma věžemi a nádhernými vitrážemi. Kolem něj je postaveno přes dvacet zpovědních míst pro přicházející poutníky. V době naší návštěvy se zde konal festival mladých Mladifest, který každý rok na přelomu července a srpna hostí tisíce převážně mladých lidí, kteří se spolu chtějí modlit a zažívat úžasné společenství s Bohem a lidmi stejného vyznání. Pro tento účel byl za kostelem zřízen venkovní oltář, který je obrácen k planině, jež pojme 5 000 sedících a nespočet dalších posluchačů. My jsme o festivalu a rozlehlých exteriérech nejprve neměli tušení, a tak jsme v kostele marně vyhlíželi kazatele. Byli jsme velmi překvapení, když jsme následně zjistili, že v budově je pouze reproduktor a to hlavní se odehrává venku. Mezi tisíci lidí jsme zahlédli i českou vlajku, což nás 1 200 km od domova velmi potěšilo. Prostor dále obklopují místa ztišení, modlitební zahrady a křížová cesta.
Doufám, že jsem vás přesvědčila, že Bosna rozhodně stojí za návštěvu a že se není čeho bát. Navíc si v ekonomicky slabší zemi budete připadat jako bohatý západní turista.
P. S.: matematici v řadách cestovatelů nechť si nezapomenou koupit místní chléb alias integrální kruh.

Komentáře