Brusel: diktát špatného počasí

Pokud na vás padá podzimní splín ze všeho toho deště a větru kolem, tento článek vás asi příliš nepotěší. Hlavní město Belgie je v chladné části roku plískanicemi přímo posedlé. I přesto si díky výstavám vybudovalo v 19. století takovou mezinárodní prestiž, že se zde nakonec usídlila Evropská unie i NATO. Ačkoli okolní regiony jsou vlámské, Brusel je frankofonní (oficiálně samozřejmě dvojjazyčné) město, kde až 70 % obyvatel tvoří přistěhovalci. Ve čtyřkřídlé budově specifického tvaru Berlaymont sídlí Evropská komise (výkonný orgán EU). Dovnitř se nedostanete bez toho, abyste prošli kontrolou zavazadel a vrátnicí, kde obdržíte nalepovací návštěvnickou cedulku. Ta je platná jen pár hodin po vpuštění do objektu, poté se na ní začnou vynořovat růžové pruhy a stane se neplatnou. Nicméně ani tak nemůžete jako by se nechumelilo nakráčet dál s tím, že si třeba jen jdete prohlédnout Nobelovu cenu. Ta byla Evropské unii udělena roku 2012 za prosazování míru, demokracie a lidských práv v Evropě. Že jste nevěděli, že jste vlastně taky dostali jednu pěknou nobelovku? My jsme se do budovy dostali díky mé budoucí švagrové, která v Komisi pracuje a čekala na nás na vrátnici.
S bezpečností to tu berou opravdu vážně – tak vážně, že jsme viděli dětské hřiště oplocené tak mocně, že se k němu děti ani nedostaly – v případě zvýšených teroristických útoků v Evropě není nezvyklé potkávat vojáky se samopaly, jak hlídkují před vládními budovami. Ani to ale není záruka absolutního bezpečí, v březnu 2016 zde došlo k útoku na letišti Zaventem a následnému výbuchu vlaku metra v centru města mezi stanicemi Maelbeek a Schuman vzdálenými jen 300 metrů od vládních objektů. Jednou z dvaceti obětí mohla být i ona švagrová, kdyby neposlechla rady svého přítele zůstat doma a jela i přes útok na letišti do práce… Nicméně nebezpečno začalo být i v dalších městech Evropy, a tak by vás tyto skutečnosti neměly od návštěvy či využití pracovní příležitosti odradit. Pokud je člověk dost vytrvalý a práce pro EU ho láká, může se jednoho dne do Bruselu dostat jako stážista, či dokonce pracovník jednoho z řady útvarů od námořní dopravy po jadernou energetiku.
Vedle budovy patřící Evropskému parlamentu (ten však sídlí ve Štrasburku) se nachází také návštěvnické centrum Parlamentarium, kde jsou pomocí pojízdného panelu interaktivně znázorněny vztahy mezi jednotlivými členskými státy. Když se s panelem pohybujete nad mapou Evropy nakreslenou na podlaze, zjišťujete informace o zemích, nad kterými se obrazovka právě nachází. Centrum navíc nabízí multimediálního průvodce ve všech 24 úředních jazycích EU. Dejte si však pozor na otevírací dobu, půl hodiny před jejím koncem už totiž pracovníci ostrahy nechtějí dovnitř nikoho pustit. Nás nejprve odmítli, ale po krátké debatě se nad námi smilovali a pustili nás dovnitř (samozřejmě po důkladném skenu lidí i zavazadel), abychom si objekt mohli rychle proběhnout. Půlhodina na návštěvu však opravdu byla zoufale krátká.
Brusel je stejně jako celý Benelux placatý, a tak se dá pohodlně projezdit na kole (pokud vám nevadí, že při jízdě nemůžete pohodlně držet deštník). Cyklostanic je zde nepočítaně a celodenní přístup stojí jen 1,60 €, které zaplatíte bankovní kartou přímo na stanovišti, sedmidenní potom necelých 8 €. Pro obě možnosti platí, že první půlhodina je zdarma, a tak pokud s tím zvládnete trochu kalkulovat, nemusíte hradit už nic navíc. Jinak připlácíte zhruba 50 centů za každou další půlhodinu. Kromě bicyklů metropole poskytuje bohatou síť autobusů, metra a podzemních tramvají. Podzemní tramvajová zastávka je opravdu zážitek, je mnohem menší než stanice metra a na začátku je turniket, kterým musíte projít pod dohledem strážného. Jedna jízda stojí 2,10 €, je však možné zakoupit celodenní lístek za 7,50 € nebo lístek na deset přestupů za 14 €; ten můžete používat klidně ve dvojici, trojici či naráz v deseti lidech. Přesto Brusel velmi sužují dopravní zácpy, není nezyklé, pokud v koloně u semaforu čekáte přes pět minut.
Naštěstí se zde případná špatná nálada brzy spraví dobrým jídlem. Belgie je vyhlášená dokonalou čokoládou, vaflemi i pralinkami. Malé krámky prodávající jen tento úzký sortiment se na každé ulici najdou alespoň dva. Okusit belgickou vafli přinejlepším dokonce politou pořádně tmavou čokoládou je slastí pro chuťové buňky. Pokud ovšem jste na sladké… Pokud ne, nezoufejte! Bruselští prodejci mysleli i na vás a vyrovnali počty hranolkáren alespoň na úroveň jejich cukrových souputníků. Maison Antoine na náměstí Jourdan je bramborovými výrobky tak vyhlášený, že tu za každého počasí stojí pěkně dlouhá fronta lidí, jež se těší, až dostanou svůj obrovský kornout se sosem dle vlastního výběru (a že je z čeho vybírat, i když já stejně doporučuji klasiku s tatarskou omáčkou, kterou si zde sami vyrábějí). Dalším lákadlem jsou mušlárny, kde připravují mořskou lahůdku, na jaký způsob si vzpomenete. S mušlovým talířem pro dva se vejdete do 20 €, v sezóně i do 15 €. Je však třeba mít na paměti, že restaurace mají svou úroveň a přání hosta (byť i domnělému) se snaží vyhovět. Z dlouhé chvíle, kdy jsem čekali na přinesení účtu, jsme rozehráli kostky, dvacet minut se nic nedělo, tak jsme se rozhodli ostentativně zvednout a začít odcházet bez placení. V tu chvíli k nám ihned přispěchal číšník s připravenou účtenkou. Zřejmě nechtěli rušit naši hru, a tak jsme se všichni ocitnuli v začarovaném kruhu.
Na co však rozhodně nesmíte zapomenout a čím mastnotu předchozích chodů dokonale spláchnete, je belgické pivo. Na výběr z nekonečného množství belgických i 60 zahraničních druhů dostanete v proslulém baru Delirium, k letošnímu listopadu jich tu nabízí rekordních 3 162. Dostane se vám tam však také náležité porce hluku a vysokých cen. Proto raději nakupte v obchodě na ulici a své kroky i s lahví pak směřujte k Manekýnovi. 
Nejznámější a nejtypičtější figurkou, jaká se vám při jménu Brusel jistě vybaví, je soška čurajícího chlapečka, francouzsky Manneken Pis. Myslela jsem si, že právě on je hlavní atrakcí belgického velkoměsta – asi proto, že je jeho figurka součástí evropských Monopolů – nicméně zdá se mi, že ho místní obyvatelé vnímají jen mimochodem nebo jako dobré lákadlo pro turisty, kterým prodávají čokoládové figurky chlapečka sta velikostí i barev. Navíc sama socha je vysoká jen 60 cm, a přestože stojí na podstavci, není nijak ohromující, a tak je spíše povinnou zastávkou na cestě na nejproslulejší bruselské náměstí Grand Place (holandsky Grote Markt), rozkládající se uprostřed historické části města kousek od centrálního nádraží. Na rozdíl od většiny hlavních měst není v Bruselu pořádná řeka, případně jsou její zbytky zastavěny. Přesto právě na nedaleké řece Senne v 10. století vznikla pevnost, kolem které byla během sto let vysušena bažina a pořádán první velký trh (grote markt), který přetrval v podobě náměstí až do dnešních dní. Kolem byly posléze postaveny budovy dalších trhů a v 15. století přibyla na jižní straně náměstí budova radnice (nazývána Hôtel de Ville / Stadhuis). Ta symbolizovala moc města, což se nelíbilo brabantskému vévodovi, a tak naproti radnici namísto trhu s látkami a chlebem postavil své sídlo, nyní známé jako Královský palác (francouzsky) či Broodhuis (holandsky „chlebový dům“). 13. srpna 1965 během Devítileté války však bylo Grand Place ostřelováno francouzským dělostřelectvem a většina budov srovnána se zemí. Naštěstí gotická budova radnice i 96 metrů vysoká věž a s ní socha archanděla Michaela, patrona Bruselu, zásah přestály. Kolem pak nejvýznamnější cechy znovu vystavěly své domy, ale tentokrát již z kamene, ne ze dřeva, jako byly jejich méně šťastní předchůdci. Náměstí je oblíbeným shromaždištěm zvláště večer, kdy je budova radnice osvětlena všemi barvami. Každé dva roky se tu navíc v srpnu objeví květinový koberec utvořený statisíci květy begónií, vydrží však jen pár dnů, než květy povadnou. Celé náměstí je zapsáno jako památka UNESCO. Ve městě se nachází také řada muzeí, některá z nich jsou dokonce bezplatná, a tak můžete v případě deště zabrouzdat např. do Královského vojenského muzea v parku Cinquantenaire obhlédnout děla a dvouplošníky.
Nesmíme zapomenout na hlavní dominantu Bruselu postavenou ku pořádání mezinárodní výstavy Expo 58: Atomium. Ocelovo-hliníkový model krystalické mřížky železa tvoří devět koulí o průměru osmnáct metrů. V nejvrchnější kupoli je umístěna restaurace s panoramatickým výhledem na metropoli. Pro studenty je vstupné za 8 €, spolu se vstupem do místního muzea za 14 €, kombinovanou vstupenku rovněž do přilehlého parku Mini-Europe studenti pořídí za necelých 22 €. Park nabízí 350 miniatur slavných evropských staveb vyvedených v poměru 1:25. Pokud je váš pobyt delší než dva dny a jste zde v dubnu či květnu, vřele doporučuji k návštěvě „modrý les“ Hallerbos, nalézající se dvacet kilometrů od hlavního města. Cesta z centrálního nádraží trvá asi 20 minut do stanice Halle, odkud jede autobus číslo 114 do Vlasmarktu. Pokračovat do lesa už musíte po svých zhruba 2,5 km. Tam vás ale čeká něco téměř nepředstavitelného – doslova celých 550 hektarů lesa se třpytí azurem, blankytem či šmolkem, zkrátka nekonečnou modří kvetoucích zvonků. Můžete se jimi prohánět, můžete je rozhrnovat, lehnout si do nich nebo se jen kochat. Pro jezdce na koních je les protkán sítí stezek, kam mají obyčejní chodci vstup zakázán. Ale vzhledem k rozloze krajiny si tohoto omezení téměř nevšimnete.
Doufám, že jsem vás již dostatečně nalákala a vy teď přemýšlíte, jak se do centra Evropské unie co nejrychleji a nejlevněji dostat. Pokud chcete ušetřit na letence, Ryanair létá z Prahy na letiště v Charleroi, které se sice označuje Brusel-Charleroi, ale Brusel tu není vidět – bez nadsázky – ani z letadla. Nicméně když má aerolinka akci, dá se sem dostat velmi levně, jen musíte k nákladům za letenku připočítat ještě cenu transferu z letiště. Bohatí místní využívají přímý shuttle bus za 14 €, my zvolili levnější, i když náročnější variantu: autobusem na charleroiské vlakové nádraží a pak asi 40 minut vlakem přímo do centra hlavního města. Odtud už se dá k nejvýznamnějším památkám dojít pohodlně pěšky. Dalším letištěm je Zaventem, kam létají Czech nebo Brussels Airlines, odtud pak transfer autobusem stojí jen 3 €. Z Bruselu jezdí vlaky také do Haagu, Lucemburku, Amsterdamu, Štrasburku apod. Belgičané si často zajedou na víkendový výlet třeba do Paříže. Možností je nepřeberně, přeji vám tedy, ať zvolíte tu správnou a šťastnou cestu!

Komentáře