Prostituce

Zaměstnání běžné, ale pro Izraelce zakázané. „Neznesvěť svou dceru tím, že bys ji učinil prostitutkou, aby se země nedopouštěla prostituce a aby se země skutečně nenaplnila nevázaností.“ (Lv 19,29) I proto se v Bibli velmi často vedle sebe vyskytují pojmy „nevěstka“ a „cizinka“. Sňatek s prostitutkou byl v zásadě možný, zakázaný jen kněžím (Lv 21,7), výnos z prostituce nesměl být přijat jako dar Chrámu (Dt 23,19).
Prostituce ovšem fungovala a to mnohdy bez jakékoliv kritiky. Ke své snaše Támar převlečené za prostitutku vešel Juda (Gn 38,11n) a jediným problémem bylo, aby jí nezůstal dlužen. Za syny prostitutek je označen soudce Jiftách (Sd 11,1), u prostitutky nocoval Samson (Sd 16,1). Ve sporu dvou prostitutek o dítě (1Král 3,16n) se jejich způsob obživy vůbec neřeší. Známý je příklad proroka Ozeáše, který se měl s prostitutkou oženit na přímý Boží příkaz (Oz 1,2).
Nic to ovšem nemění na tom, že sex z prostitukou Bible rozhodně nechválí. V 7. kapitole knihy Přísloví (v. 6–21) Šalomoun popisuje scénu lákání zákazníka jako „cestu ke smrti“. Mladý muž, který „nemá srdce“, tedy který nemá rozlišovací schopnosti, se setkává s ženou, která má srdce vychytralé. Velice dobře ví, co chce. Mladík jde jako býk na porážku, nevěstka ho svede a způsobí jeho smrt duchovní i tělesnou. „Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí“ (Př 5,5) a nějakou pokročilou fázi pohlavní choroby Šalomoun trefně popisuje slovy „nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá“ (v. 11).
Specifickým problémem ovšem byla mnohdy těžko odlišitelná prostituce sakrální. Kulty plodnosti a chrámová prostituce mužů a žen byly běžnou pohanskou praxí a tak připojení se k něčemu takovému s sebou neslo výrazný náboženský obsah. Odtud pak je jen krůček k obraznému použití pojmu „nevěstka“ a vůbec pojmu „smilstvo“ pro odpadnutí od Hospodina. Za všechna místa jmenujme proroka Ezechiele (16,32n), kde je Izraeli vytýkáno, že je dokonce horší než nevěstka, protože ta aspoň za sex peníze dostává. Izrael se svým modlářským partnerům ještě odměňuje. Obraz pak rozpracovává v celé 23. kapitole, kde jsou Samaří a Jeruzalém připodobněny k nevěstkám Ohole a Oholíbě. Jako něco odporného Bohu je pak hlavní Boží protivník „velký Babylón“ označen za nevěstku i ve Zjevení Janově (Zj 17,1–5).
S prostitucí se setkává i rané křesťanství. Korintští křesťané zjevně nevěstince navštěvovali a apoštol Pavel naprosto zásadně tuto praxi zamítá jako hřích proti vlastnímu tělu (1Kor 6,12–20). Naše tělo bylo ve křtu posvěceno. Odděleno pro Boha. Nepatříme sami sobě a sexem s prostitutkou svoje tělo znesvěcujeme. Znesvěcujeme chrám Ducha svatého. Pavel sáhne po nejtěžším kalibru, který má – dovolává se Kristovy oběti, která za nás byla zaplacena.
V Bibli je ovšem i několik případů, kdy nevěstky zahanbily svými postoji náboženské vůdce Božího lidu. Klasickým příkladem je Rachab, která ukryla izraelské zvědy v Jerichu. Zde je spíše zajímavé, že oni dva muži ze všeho nejdříve zamířili do nevěstince. Můžeme se ale právem domnívat, že šlo jednoduše o hotel, který zároveň nabízel i sexuální služby. Známý je Ježíšův výrok oceňující kající nevěstky jako lepší následovníky Božího slova, než byly tehdejší náboženské elity (Mt 21,31–32).
I proto je zřetelné, že prostituce je – jako jakýkoliv jiný hřích – odpustitelná. Korintští sami jsou označeni za bývalé smilníky a cizoložníky. Nemají se co povyšovat nad ty, kteří ještě neslyšeli a nepřijali osvobozující zvěst evangelia, díky které se oni od tohoto způsobu života odvrátili.

Komentáře