Čas odpočinku

Co to znamená, že mám volno? Čas, kdy zrovna nemusím pracovat? Chvíle, kdy se věnuju svým zálibám? Den odpočinku, o kterém mluví čtvrté přikázání Desatera (Ex 20,8–11)? Nevím, nejsem odborník na sociologii, asi je to tak nějak všechno dohromady, trochu od každého… Je to tím, že mám velmi flexibilní rozvrh a mohu (nebo musím) si sám určovat, co zrovna teď budu dělat. Taky si s vděčností uvědomuju, že „mý hobby je moje práce – šťastnej člověk každej, kdo to tak má“, jak to zpívají Chinaski v písni Kutil, která byla hitem, když mi bylo deset. Z toho vyplývá, že se mi čas práce a volný čas do určité míry prolínají. A to přesto, že mě někdy práce unavuje a potřebuju si od ní oddechnout nějakou aktivitou vyloženě odpočinkovou. A pak tu hraje roli i aktivita v církvi, kterou sice nechápu jako práci, ale ani ne jako volnočasovou náplň. Je ještě něčím jiným. Volnočasové aktivity mohu různě střídat – jednou se podívám na film, jindy si poslechnu hudbu nebo přečtu knížku. Ale aktivita v církvi je jedinečná. Účast na bohoslužbě, setkání s lidmi, pomoc (služba) ve sboru nebo na akci jsou jinou činností nenahraditelné. Poslední dobou, kdy mám víc práce než dřív, si hodně uvědomuju význam volného času jako odpočinku. To pochopitelně není nic převratného – člověk si prostě potřebuje odpočinout, oddechnout, aby se pak mohl zase (pokud možno s chutí – ale někdy taky bez ní) pustit do díla. Na to pamatuje i Bible, právě v tom výše zmíněném čtvrtém přikázání. Tuhle hodnotu volného času potřebuju docenit. Umět odpočívat je totiž velice důležité. Podstatné není, co konkrétního ve volném čase dělám (proto tady ani nevypisuju svoje záliby). Podstatné je si ve volném čase odpočinout.

Komentáře