Ježíš herec

ježíš herecJe možno chápat Ježíšovo vystoupení jako hereckou exhibici? No – s trochou vykladačské drzosti by to tak chápat šlo. Bůh, který hraje člověka. Zní to až trochu jako rouhání, takže opatrně s tím. Ale nebudeme první, kdo se uchyluje k divadelnickým obrazům, když se snaží mluvit o Bohu. Celý ten komplikovaný popis božské Trojice, jak se nám dochoval ve starokřesťanských vyznáních, tak tyto obrazy používá. Jeden herec si během divadelního představení nasazoval různé masky. Maska defilovala, co je zač. Trochu jako to používala commedia dell´arte, kde také byly role pevně rozdané a vyjádřené přesně stanoveným kostýmem, maskou. Jeden herec může hrát milence, starého pána, ale i Harlekýna či Kolombínu. Kdo to pozná? Divák vidí jen masku a chápe, že Pantalone bude bránit lásce své dcery a jeho sluha Harlekýn mu bude provádět všelijaké naschvály, pokud se zrovna nebude dvořit dceřině služce Kolombíně.

Něco takového se honilo hlavou církevnímu otci Tertulianovi, když se pojmy kartaginského divadla snažil vyjádřit, že Bůh se zjevuje v různých osobách (odlišná persona, tedy role vyjádřená maskou), ale pořád je to jen jeden Bůh (jedna substance, jeden herec).

Jasněže i tento popis je nedokonalý. V učení o Bohu totiž není důležitá jen role, ale i osobnost herce, tady už musíme tyto divadelní metafory opustit. Anebo neopustit, ale přejít z divadla starověkého do současnosti. Dnes už málokterý herec může hrát úplně odlišné postavy. Ve většině případů si herec najde nějaké svoje charakterní role a těch se drží – padouch, hrdina, milovník… Pak se tak trochu stírá hranice mezi osobou herce a jeho rolí. Bylo typické, že herec Pavel Kříž (hlavní postava hexalogie „Jak svět přichází o…“) vystupoval úspěšně a důvěryhodně v roli lékaře i v reklamách na zdravotnické potřeby.

„Nehrajte dřevorubce! Buďte dřevorubec! Objevte svoje dřevorubecká JÁ!“ volá režisér na Horsta, který se nedokáže oprostit od svého JÁ jódlujícího prodavače řízků na špejli. Režisér to vidí, že se Horst nedokáže sžít se svojí rolí a tak by reklama na mastičku na opuchlé ruce nebyla důvěryhodná.

Ježíš jako Bůh, který hraje člověka – nechme to v tom dnešním chápání. Důležitá je role i osobnost herce a tady je Ježíš dokonalým vzorem pro všechny herce všech divadel, protože je v plnosti obojím. Nepřestal být Bohem, ale zcela se sžil a ztotožnil s tím, co má dělat jako člověk. Prožíval lidská trápení i lidské radosti. Jako člověk se narodil, žil a zemřel. Bůh v Ježíši Kristu poznal, co je to lidský život.

Jistěže je vševědoucí a že to nepotřeboval! Nemusel si projít psychodramatem podle školy Jakoba Levy Morena. Zahrát si člověka, aby se zorientoval sám v sobě. Celé toto divadelní představení bylo sehráno kvůli nám. To my potřebujeme ujištění, že On nám rozumí. I to je jeden z důvodů, proč se Bůh stal člověkem. Abychom my věděli, že On ví. To kvůli nám zahrál tohle divadlo, aby nám pomohl.

A zahrál ho dokonale. Nikdy nepřestal být v plnosti Bohem, ale zároveň se stal v plnosti člověkem. V této roli se omezil vším, čím člověk musí být omezen. Nikdy nedělal nic, co by zároveň jako možnost a cestu nenabízel i svým učedníkům. Nikdy nezneužil toho, že je Bůh. Nevyskočil z lidské role, aby si nějak pomohl svojí božskou mocí a pak se zase vrátil zpět.

S nadsázkou bychom tak na obálku Nového zákona mohli napsat: Divadelní hra „Bůh nám rozumí“. V hlavní roli člověka Ježíše vystupuje Jsem, který Jsem, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.

Komentáře