Antikoncepce

Dějiny antikoncepce sahají do hlubokého dávnověku. Kahúnský papyrus (datovaný do roku 1850 př. Kr.) popisuje, jak zabránit proniknutí spermatu jakousi zátkou z medu, lístků akácie a cupaniny, která se vkládala do vagíny. Biblický příběh o Ónanovi popisuje přerušovanou soulož. Řecká a římská tradice popisuje používání hladýše (rostlina příbuzná mrkvi) jako spermicidu. Objevují se kondomy z nejrůznějších střívek či měchýřů ryb. První antikoncepční tabletky se objevily v 50. letech 20. století. Ještě v té době ale třeba také oběhla svět „zaručená zpráva“ o tom, že skvělé antikoncepční účinky má výplach vagíny coca-colou. Obdobně bizarních (a ve většině případů i nebezpečných!) metod bychom ale v dějinách nalezli mnoho.

Suma sumárum – snaha vyhnout se otěhotnění provází lidstvo již po tisíciletí. A protože vyjma sterilizace zatím 100% účinná metoda nebyla nalezena, nejspíš ještě provázet bude. Pominu-li poznámku jednoho kamaráda – nejlepší ochranou proti nechtěnému početí je chtěné početí.

Antikoncepce s sebou nese několik dalších rozměrů – zdravotních i etických. Ani v jedné oblasti nepanuje shoda. U zdravotních se vyzdvihuje ochrana před sexuálně přenosnými nemocemi či prospěšnost hormonální antikoncepce (HA), jiní uvádí, že negativa právě HA převažují a to nejen pro prokazatelně negativní dlouhodobý vliv na plodnost.

Etický rozměr je pak ještě složitější.
Nebyly potvrzeny myšlenky, že samotná existence antikoncepce podporuje promiskuitu. Od úsvitu dějin tu byla jak promiskuita, tak antikoncepce. Funkční antikoncepce jen zmenšuje její možné negativní důsledky.
Využívání antikoncepce má vliv na délku a kvalitu života – snižuje mateřskou úmrtnost, roste pravděpodobnost dožití dítěte… Nižší počet závislých dětí zvyšuje počet zaměstnaných žen. Tím jejich nezávislost i celkově ekonomiku oblasti. OSN odhaduje, že na každý dolar vynaložený na antikoncepci připadá 2–6 dolarů ušetřených (prevence neplánovaných těhotenství, menší rozšíření sexuálně přenosných nemocí).
Na straně druhé je tu ale především katolické pojetí, které hovoří o neoddělitelnosti „spojivého a plodivého“ rozměru pohlavního styku. Styk, který programově popírá rozměr plodivý (z principu je bráněno zplození dítěte), je mravně závadný. Zdánlivou výjimkou je metoda využití neplodných dnů, ale tam ne- jde o aktivní bránění početí. Slovy encykliky: „využívá se přirozené nemožnosti“, na rozdíl od „zabránění přirozené možnosti“. Antikoncepce je tedy morálně špatné řešení, na rozdíl od dejme tomu osvěty. Špatné řešení je pak třeba jako takové odmítnout.
Druhá myšlenková hranice etických soudů se pak pohybuje u mechanismu antikoncepce. Některé prostředky nejsou jen „anti-koncepční“, protože nejdou jen „proti-početí“. Jednou z funkcí HA je bránit nidaci (uhnízdění již oplodněného vajíčka), což je možno už chápat jako potrat. Stejný (byť až druhotný) účinek má nitroděložní tělísko (DANA) či tabletky „after morning“ (POSTINOR).
Oficiální evangelické učení neexistuje. Kdo by také čekal opak, že…? Ónanův příběh hovoří o porušení povinnosti levirátního zplození. Jde o majetkoprávní spor, samotná otázka antikoncepce není tématem příběhu. Zbytek Písma o ní nehovoří už vůbec. Obecně bývá hranice vedena nejčastěji mezi prostředky skutečně antikoncepčními a těmi, které již zasahují oplodněné vajíčko. To je vnímáno jako počatý život, který si zaslouží být chráněn jako jakýkoliv jiný.

Komentáře