Kdo půjde na faráře

Minimální zájem o studium teologie! Kdyby byla ČCE firma, asi bychom si udělali sociologický průzkum, aby se zjistilo proč. Snad je málo duchovních, kteří by byli vzory lákajícími k napodobení. Kázání bývají vědecko-biblicky fundovaná, ale často chybí (cituji z úvahy stoletého faráře Josefa Veselého) konkrétní výsledné „podněty k promýšlení a pokyny na dobrou cestu života“. To souvisí s tím, co konstatuje tentýž autor: K rozhovorům, které berou vážně osobní problémy lidí, se církve našeho typu „uchylují výjimečně“.

Neobviňuji faráře. Vázne něco podstatného v jejich vzdělávání. Podle profesora Štefana je nutná „generální reforma“ studia teologie, ve kterém chybí zejména psychologie a sociologie. Bez odborného vzdělání v těchto oborech se farář těžko orientuje a pohybuje v dnešním složitém světě, kde věřící i nevěřící touží po tom, aby je doprovázel někdo zasvěcený, kdo jim bude rozumět. Proto jdou koncovky kázání tak často do obecna nebo do ztracena. Zde je také příčina toho, že váznou osobní rozhovory o podstatných věcech.

Bez psychologie není už dnes dost dobře možné vést do hloubky jdoucí dialog nebo dokonce realizovat návrat ke zpovědi, který nedávno vytyčil jako důležitý úkol farář s mimořádným rozhledem, Ondřej Macek. Proč o tom píšu do časopisu pro mládež? Abych povzbudil. I když reforma načrtnutá profesorem Štefanem se zatím nekoná, cílevědomý student najde dost příležitostí k teoretické i praktické průpravě v sociologii a v psychologii, kterou potřebuje. Najde přímo na evangelické teologické fakultě, kde se vedle oboru teologie připravujícího na povolání duchovního studuje i krizová, pastorační a sociální práce, případně na dalších fakultách univerzity. Nestane se patrně kvalifikovaným badatelem nebo psychoterapeutem, ale jeho duchovní práce získá – snad tou metaforou nepřeháním – nový rozměr.

Nikdo nedokáže říct, co se dnes vlastně děje s evropskou duší. Tradičních návštěvníků bohoslužeb ubývá, přibývá však hledačů, zvláště mladých. Hledá se na okrajích církví i daleko od nich, nábožensky i nenábožensky, někdy riskantně až tragicky. Novou orientaci hledají také – a často právě oni – věrní členové, kteří vidí a cítí, že se kolem nich i v jejich nitru děje něco, čemu je třeba nově porozumět, nově to rozumem i citem uchopit. Hledat s hledajícími, to dnes patří k jádru povolání duchovního. Je těžké představit si smysluplnější a dobrodružnější cestu životem.

Komentáře