Víra a sport

Může něco znamenat víra ve sportu? Může něco znamenat sport pro víru? Nebo mají něco společného? Převracel jsem to dokola, nevěděl jsem…

Moje žena dělala poměrně vrcholově gymnastiku, tak jsem se jí šel zeptat. „Co ti sport dal a co vzal?“
Skoro mi vzal zdraví. S vrcholovým sportem se musí včas skončit… 

Naučil mě snášet bolest, překonávat únavu, pohodlnost, to se potom docela hodí zvláště pro ženu, když v noci vstáváš k dítěti nebo když ho máš porodit… 

Taky jsem se naučila, že věci nejdou snadno. Něco zkoušíš tisíckrát, pak se ti podaří. A ani potom to neznamená, že to umíš. Zase spoustukrát spadneš. 

Taky poznáš své limity, i to se v životě docela hodí.
A dost mi to pomohlo ke zdraví, byla jsem astmatické dítě… To je asi nejdůležitější věc, co sport dává, zvláště když sportuješ v dětství.“

„A co víra a sport, vidíš tu nějakou souvislost?“
První reakce byla: „Nee…“
Po chvíli: „Mně nepřipadá, že vyznavačské je, že nepodvádíš, že hraješ fér, že druhému pomůžeš… To je přece normální, běžný etický model.

„Takže víra a sport opravdu nic?“
No… Problém pro mě byla soutěživost. Člověk by vlastně měl mít radost, že se druhému nedaří… To byl můj problém, že jsem neměla velkou touhu vítězit. Bavilo mě – cvičit si, cvičit co nejlíp, ale nechápala jsem tu touhu vítězit, kterou ode mě čekali. Být lepší než druhý, porazit ho…
A potom: největší problém pro mě bylo, že chtěli, abych žila pro sport, pro závody. Všechno obětovat. Ostatní odsunout stranou, nechat hudební školy, nechodit v  neděli do  kostela, protože byly závody… Sport chtěl mou duši.“

Nakonec moje žena dodala: „Ale miluji sport!“.

Filipským 3,12: Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.

Komentáře