Pouštět si Boha k tělu/ Vztah k Bohu jako základní hodnota

Pouštět si Boha k tělu -Ája Pikousová

Můj vztah k Bohu? Stále hledám. Hledám Boha, hledám Jeho působení ve svém životě, hledám, jak se mu přiblížit. Někdy hledám více, někdy méně.

Pro život s Bohem, pro život ve víře jsem se rozhodla ve 14 letech. Ovšem to jsem víru brala jako fakt – prostě věřím, občas se pomodlím, přijdu do kostela či na mládež a hotovo. Pak jsem se setkala s lidmi, kteří o víře mluvili, dokázali o ní diskutovat a přišlo jim důležité se ptát na otázky kolem víry. Na základě toho jsem nad vírou a svým vztahem k Bohu a k Bibli začala přemýšlet. Ale až v 18 na Taizé setkání v Praze jsem dokázala do svého života přijmout Ježíše. Do té doby jsem si říkala: No, tak asi je, ale nedokážu se s tím smířit. Na Taizé jsem se zklidnila, modlila déle než deset minut, otevřela se novým podnětům a najednou ve mně bylo pro Ježíše místo. A také pro působení Ducha svatého, ale to jsem si uvědomila až později. Zní to zřejmě jako otřepané fráze, ale já tehdy skutečně přijala Ježíše do svého života na základě toho, že jsem silně cítila Jeho přítomnost! A bylo mi tak moc dobře.

Od té doby jsem si začala uvědomovat, že věřím, nejen v kostele či třeba před jídlem, ale postupně v dalších a dalších oblastech života. A že je hodně důležité si „pouštět Boha k tělu“. Modlitbu brát vážně, jako rozhovor se živou, pozornou osobou. Všímat si krásných věcí a děkovat za ně. Všímat si, co se v mém životě děje dobrého a nebrat to jako samozřejmost. Někdy s Bohem (pouze s Ním) netrávím tolik času, kolik bych chtěla – neudělám si čas jen na modlitbu, uklidnění, otevření se Božímu působení. Přesto je víra pro můj život hodně důležitá a nedokážu si představit, že bych žila bez ní.

 

Vztah k Bohu jako základní hodnota – Alda Zapletal

Vztah k Bohu je pro můj život ještě stále něčím novým. Jsem věřícím teprve něco málo přes tři roky. Předtím mi křesťanství připadalo docela sympatické. Líbilo se mi, že někteří mí přátelé jsou věřící, ale nemyslel jsem si, že by to mohlo být něco pro mě. A rozhodně jsem neuvažoval o Bohu jako o někom, s kým bych mohl mít osobní vztah. Když jsem pak uvěřil v Krista, zjistil jsem, že je to možné. To se stalo nejdůležitějším impulsem mého života.

Vztah k Bohu, víra, je pro mě základní hodnotou. Dá se říct, že za tu poměrně krátkou dobu prostoupila celý můj život. Je to něco, čeho se nechci nikdy vzdát. Jsem přesvědčen o tom, že vztah k Bohu, jaký jako křesťan mohu mít, je jedinečný. Nedá se ničím jiným nahradit.

Přitom pro mě není vůbec snadné tento vztah vyjádřit. Rozhodně je to těžší, než jsem si zpočátku myslel. Pokouším se o to různými způsoby. Nejlíp mi to jde asi v modlitbě, ve které jsem sám s Pánem. V ní nejspíš najdu ta správná slova. Vedle toho jsou pro mě důležité písničky, které skládám. Snažím se v nich vyjádřit svůj vztah k Bohu nejen slovy, ale i nepřímo pomocí melodie. A taky mě baví teologie, v níž mohu o své víře uvažovat intelektuálně a v souvislosti s výkladem Bible a křesťanskou tradicí.

Důležitou součástí mého vztahu k Bohu je přátelství s dalšími věřícími lidmi. Jsem Bohu vděčný za církev, do které patřím. Než jsem uvěřil, měl jsem jen málo přátel, což se díky mému příchodu do církve zásadně změnilo. Říkávám, že Bůh mě vede k lidem. A lidé mi ukazují cestu k Bohu.

Komentáře