Na vikariátu se káže!

1. Čtení: Jan 12, 12-19
2. Čtení: Zachariáš 9, 9; Izajáš 62, 11a

I: V Jeruzalémě žil chlapík jménem Juda. Ráno vstal, umyl se, posnídal s rodinou a šel do práce. Juda byl odborník na výsadbu rostlin. Většina zahrad a parků v Jeruzalémě byla jeho dílem, ale tou dobou zrovna pracoval na poli za městem. Fíkovník, moruše, pšenice, olivovník, ječmen… tomu opravdu rozuměl, a když se zakládala nová políčka, tak si ho vždycky pozvali, aby jim poradil, co mají kam zasadit. Po snídani procházel ospalým Jeruzalémem. Jarní sluníčko pomalu stoupalo a začínalo být horko. Vyšel z poslední řady domů a před sebou měl cestu, kde nebyl žádný stín. Než došel na pole, bylo mu už pořádně vedro a říkal si: „Jé, to je fajn, že už začínají ty velikonoce. Dostanu volno a nebudu se muset už od rána takhle pařit na sluníčku.“ Dal se do práce a den mu rychle utekl.

K večeru zalil poslední keříky, sbalil si věci, rozloučil se s kolegy a spokojeně se vydal k Jeruzalému. Vstoupil do města a kráčel co nejbližší trasou ke svému domu. Cestou míjel množství lidí a cosi zaujalo jeho pozornost. Skupinky lidí, které potkával, ať už procházely kolem něj, postávaly na rozích či vysedávaly u nějaké společenské hry před svými domy… všichni si povídali o nějaké čerstvé události, která se přihodila krátce před večerem. Nějaký chlapík prý vjel do Jeruzaléma na oslu a byla to docela sranda. Jiní byli naopak fascinováni, že prý se naplnila nějaká stará proroctví. Juda byl člověk od přírody zvídavý a chtěl tomu přijít na kloub. Přišel ke stánku s novinami a vybral si čtyři čerstvá vydání svých oblíbených listů: Stará fronta VČERA, Hlas volajícího na poušti, Herodes dnes, a Amen! Došel do svého domu, odložil si a zasedl ke stolu.

II: Otevřel Starou frontu VČERA a četl, co napsal redaktor pod pseudonymem Marek. Titulek zněl – Na večer dorazil do Jeruzaléma mesiáš. Juda zpozorněl a četl dál. Krátce po večeři přijel do Jeruzaléma od Olivové hory muž na oslátku. Říká si Ježíš. „Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.“ Prosím? To Judu docela podráždilo, že lidé řežou do jeho stromků a kladou je pod nohy nějakému podivínovi kdoví odkud. „A ti, kdo šli před ním i za ním, volali:,Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!‘ Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel se svými dvanácti spolupracovníky do Betanie.“ „No to jsou mi věci,“ pomyslel si Juda a hned otevřel další noviny. Na stránkách listu Hlas volajícího na poušti psal zase nějaký redaktor pod jménem Matouš. No, nenapsal toho o moc víc, než onen Marek. Lidé podle něj volali něco trochu jiného, a zaznělo i jedno staré proroctví. Ale jinak „to samé v bleděmodrým“. Otevřel i noviny Herodes dnes a Amen!, ale kromě spěšného inzerátu, že nějaký muž z Betanie postrádá své oslátko a nabízí dobrou cenu tomu, kdo mu ho přivede, nenašel nic moc nového.

III: Zamyslel se: „Jestli je ten Ježíš opravdu mesiáš, spasitel, zachránce… tak je to dost dobrá zpráva. No jo, ale co má znamenat ta parodie na královský příchod? Takhle jsem si mesiáše nepředstavoval. A že šlape po větvích ze stromků, které jsem vlastníma rukama sázel… to mi taky moc nevoní.“ „No jo, ale s tím proroctvím je to pravda. Vzpomínám, jak rabíni v synagoze předčítali Zachariášovo proroctví:,Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.‘ Co to asi tak znamená? Inu proroci… jeden naplno neporozumí tomu, o čem mluví, dokud se to nepřihodí. Dobře, dobře, když to vezmu kolem a kolem, tak to nejspíš stojí za pozornost. Od zítřka mám volno, a když se tu ten Ježíš zase ukáže, tak si ho rozhodně nenechám ujít.“

IV: A co my – sestry a bratři? Co my na to? Jako tehdy, tak i dnes, přichází Ježíš jinak než vládci tohoto světa. Jak jinak asi vypadal příjezd Karla IV., císaře Ferdinanda, jak jinak vypadá příjezd prezidenta na Hrad. Ježíšův příjezd do Jeruzaléma je buď parodie, scénka pro pobavení lidu… anebo v sobě skrývá nějakou hlubší symboliku. Pán Bůh nám totiž velmi rád ukazuje věci způsoby, které se z lidského pohledu jeví jako bláznovství. Abram má opustit dobré místo ve své domovině a odejít kamsi do pouště; koktavý Mojžíš má vyvést Izraelce z otroctví; zrzavý teenager David se postaví do boje proti pelištejskému šampionovi v těžké váze… a nějaký Ježíš, co se narodil v chlívku, má být králem židů… no, co je na tom rozumného? Apoštol Pavel píše do Korintu: „Co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.“ Tímto „bláznovským“ vjezdem Ježíš ukázal, že je „jiným“ králem, než jací bývají ostatní králové tohoto světa. Ono to dává smysl, protože Ježíš také není z tohoto světa… ale právě na tento svět přišel. A to proto, aby ho napravil, zachránil a obnovil. Ježíš je také jiný v tom, že jeho vláda není omezena lokalitou, dobou, sousedními královstvími atp. Jeho říše je věčná a vládne v ní láska. Tam na nás čeká, až k němu skrz život na zemi dojdeme.

V: Spolu s Ježíšem vstupujeme do velikonočních svátků. Budeme si připomínat události, které mají pro nás i pro celé stvoření naprosto zásadní význam. Ten, který kdysi přijel na oslátku… přichází také dnes. Ačkoli se to některým nezdá, a jiní ho odsuzují… přichází nám na pomoc. Přichází do našich starostí, smutků a úzkostí. A přichází možná jinak, než jak bychom si to představovali… to je v pořádku. Pojďme vstoupit do Velikonoc tím, že se nad Ježíšem nebudeme pohoršovat, ale necháme ho vstoupit do našeho srdce. Vpusťme ho do svého života, znovu a znovu a znovu… a kdykoliv od něj odvrátíme zrak. Protože přišel kvůli nám všem.

Komentáře