Homosexualita I.

Složité téma. A asi ještě dost dlouho bude. Tím spíš je potřeba do tohoto jablka kousnout. Jistě opatrně. Z Bible víme, že to s jablky bývá ošidné…

Předně – otevíráme balík problémů. Homosexuální orientace a jednání, manželství a registrovaná partnerství, adopce a výchova dětí, rodičovské modely, výzkum genetický, endokrinologický, psychologický… Co k tomu říká Starý zákon a co Nový… To je více než na jeden článek.

Druhak – Bible mnohé neřeší, na některé otázky neodpovídá. S tím se musí poprat křesťané v mnoha oborech – lékařství, genetické manipulace, umělá inteligence, robotika, kosmonautika, ale i pedagogika a psychologie…

A do třetice – společnost se vyvíjí. Jistěže pro určitý typ vývoje platí označení „pokazit se“. Ale třeba ve vztahu k otrokářství či k rovným právům mužů a žen jsme pokročili k výrazně lepšímu stavu, než znal apoštol Pavel.

Samotnou homosexuální orientaci (tu třeba Bible vůbec neřeší) beru jako danost. Nevěřím, že ji lze změnit. Přesvědčuje mne o tom fakt, že ani staletí perzekucí nepředělaly homosexuály na heterosexuály. Dokážu si představit snad jen bisexuály, kteří se v tlaku okolí přihlásili k té „správné“ straně. Věcí volby není dispozice („hřivna“ či „kříž“), ale naše nakládání s ní.

Výjimečná situace může lidi dovést k homosexuálnímu jednání. Přesně to vystihuje film „Vykoupení z věznice Shawshank“. Andy a jeho kamarád Red sledují partičku „Sestřiček“ – spoluvězňů, kteří zjevně touží zneužít Andyho. Ten se přítele ptá: „Nepomůže říct, že nejsem homosexuál, co?“ A Red na to: „Oni také nejsou. Jde jim jen o násilí.“ Obdobné příběhy čteme v Bibli (Gn 19, Sd 19) – muži sodomští i gabaonitští nejsou gayové hledající životního partnera podle své sexuální orientace. Jsou to obyčejní násilničtí hajzlové. To, co udělají, je jednoznačně odsouzeníhodné – ale homosexuální jednání je tu jen nástroj ponížení druhého.

Je příznačné, že násilníci v Sd 19 nakonec takto zneužijí ženu. Jejich jednání je po zásluze potrestáno. Protože ale tento příběh není důkazem špatnosti heterosexuálního styku, je nepřípadné odvozovat z něj důkaz špatnosti styku homosexuálního.

Obdobně složité je to se starozákonními texty, které výslovně odsuzují homosexuální jednání, když jde o souvislost pohanské modloslužby. Jde o místa Lv 18,22; Lv 20,13 a často i Dt 23,18–19, kde ovšem nejspíš o homosexuální jednání vůbec nejde.

Jakékoliv jednání napodobující modlářské pohany je zavrženo. Proto ve stejné souvislosti čteme třeba o zákazu sexu v době menstruace (Lv 18, 19; Lv 20,18), ale i o odlišování nečistých zvířat (Lv 20,25), o zákazu půjčování na úrok (Dt 23,20) i (oblíbený příklad) – o kolíku na úklid po vykonané velké potřebě (Dt 23,14-15). Naopak je povoleno nasytit se na poli či v zahradě někoho jiného (Dt 23,25-26), tedy v dnešním chápání krádež.

Izraelci nemají žít podle vzoru pohanů. Je ovšem velmi ošidné z těchto seznamů vytáhnout jen některé konkrétní jevy a prohlásit je za stále zakázané a ostatní zákazy pomíjet či dokonce prohlásit za neplatné.

Vidíme tedy, že zdánlivě jasné „důkazy“ ze Starého zákona mluví o něčem jiném, než je snaha homosexuálně orientovaného člověka najít životního partnera, se kterým bude moci naplnit i svoje sexuální potřeby.

(Novým zákonem budeme pokračovat příště.)

Komentáře