Park nebo národní park?

Slyšeli jste o pozměňovacím návrhu zákona o národních parcích?

Tedy on to není zákon o národních parcích, ale o ochraně přírody a krajiny, jelikož národní park je přesně místo k ochraně přírody vyhrazené. Nesmí se zde kácet lesy, těžit, povolování nových staveb je mnohem složitější, v některých zónách si nesmíme ani natrhat kytičku, natož třeba opéct buřt nebo sejít z cesty.

A proč to tak je? Je potřebné mít takové území, kde je sice krásně, ale člověk si spíš než kocháním zaměstnává hlavu tím, jestli tenhle pohyb malíčku na levé noze nebyl nějak protiprávní?! Lidé snad odjakživa chránili přírodu. Důvodů bylo hned několik. Tak například když lidé věřili, že je nějaká květina, strom nebo celý les posvátný, obdařený nějakou neobvyklou mocí, chránili ho. Když se jim líbil zpěv ptáků nebo samotný vzhled ptáků, chránili je. Když se jim líbila skála, nedovolili ji odtěžit na kámen, chránili ji.

Později nezůstal pozadu ani rozum. Budeme chránit lesy, aby z nich jen tak někdo nemohl nadělat paseku a mohla zde žít zvířata! Jak šlechetné, že? Les si totiž pak můžu pokácet sám a zbude mi dostatek zvířat na uspořádání pořádného lovu! Jo, šlechetné. Ale zabezpečení vlastního blahobytu vždy nebylo jediným důvodem ochrany. Jestli si myslíte, že sesuv svahu na proslulou dálnici D8 je českou raritou, mýlíte se. Poradit si vládnoucí nenechávali ani ve starověkém Řecku, kde vykáceli celé kopce, ale filosofové už předem vztyčovali prst, že strom se neskládá jen z kmene a větví, vhodných ke zpracování,ale důležitou (protierozní) funkci mají i jeho kořeny!

Když už si ale lidé dokázali, že jsou dost chytří, a začali se zase trochu víc rozhlížet kolem sebe, začali přírodu chránit třeba i jen proto, že je hezká. Že je uklidňuje a že je jim v ní dobře. O ochranu jednoho francouzského území se dokonce postarali malíři! Prostě kdo by doma nechtěl mít tak hezkou krajinomalbu? A ochranné pásmo skutečně vzniklo! Dnešní označení „park“ pro národní park pochází více méně z Ameriky. Když zde začala takováto území vznikat, jako první příhodné slovo bylo „rezervace“. No jo, ale rezervace už jsou vyčleněny pro Indiány… Tak tedy park. A takovýto park by skutečně měl sloužit k rekreaci lidí.

V Čechách dbáme víc i na tu samotnou ochranu. A čeho? Proč? Tak třeba na ochranu funkcí ekosystému. Minule jsem se zmiňovala o ekosystémových službách – o tom, co nám příroda poskytuje, jak ji můžeme využít. Se slovem využít si už ale člověk v hlavě často maluje rozlehlé pole plné bohatých zlatavých klásků. Kromě produkce potravy nesmíme zapomínat např. i na udržování vody – vlhkosti krajiny, zabraňování erozi, zlepšování kvality vzduchu…

V národních parcích jsou většinou chráněná ta nejspecifičtější území, která nemají úplně obdoby a komplexnost jejich fungování by člověk svým výtvorem jen těžko mohl napodobit. Často to ale není případ celého území národního parku. Proč v tom případě do národního parku nespadá jen ten jeden echt vzácný palouček, ale i tolik vycpávkový vaty kolem? Do trávicí soustavy člověka taky nespadá jen žaludek a střeva. Ač by se mohlo zdát, že ji můžeme celou vyndat a podívat se, jak se to tam všechno hezky vstřebává a tráví, bez krevního oběhu, opory v podobě kostry nebo řízení mozku by to vůbec nešlo. A v přírodě si taky nemůžeme jednu zdánlivě soběstačnou a od okolí oddělenou část vytrhnout a chtít po ní, aby pokračovala ve své původní funkci. Kdo ví, z jakých všech směrů sem proudí a zase odtéká voda? Kdo ví, proč z jedné strany roste mohutný les a z druhé jen malé křovisko?

péče

 

 

 

 

 

 
V současném pojetí ochrany přírody a krajiny se tedy hledí hlavně na to, aby se z ploch nevytrhávala malá chráněná územíčka, ale aby naopak docházelo k co nejsouvislejší ochraně. Když nebudu chránit horní tok řeky, ale ve středním toku se budu snažit zachraňovat račí populaci, asi moc nepochodím. A takováto souvislá ochrana je důležitá i pro živočichy. I když třeba mají své doupě, podobně jako lidi mají dům, stejně jako lidé pobíhají kolem. I desítky kilometrů daleko. Jakmile jim někde postavíme bariéru, území se rázem zmenší. Lidé sice umí žít na samotě i ve velkoměstě, ale zvířata se ze samotářského života jen tak dobrovolně do smečky nenahrnou. Pro predátory (masožravce) vůbec může být zmenšení území likvidační. Nevydávají se lovit každý den. Kdo by na to měl tolik energie? A navíc vůbec ne každý pokus o ulovení kořisti je úspěšný. A teď ještě kdyby na svém původním území měli přivítat lovecké konkurenty, jejichž původní domov se bohužel zrovna přeměnil na sjezdovku. No, to potěš…

Je zřejmé, že při hustotě zalidnění České republiky nelze nechávat bez lidského zásahu nekonečně velké území. Ale nemuseli bychom alespoň ty zásahové zóny rozšiřovat. A v tomto bodě je právě problém v novém návrhu zákona. Téměř jakýkoliv zásah člověka do krajiny národního parku by měl být mnohem snazší. Ale nevyhradili jsme si náhodu ty národní parky právě k tomu, abychom tam přírodě nechávali volnost? Jsme snad jediní tvorové, kteří mají právo na dané území? Ale není náhodou i člověk součástí přírody? Náhodou je. Ale jak podle koho. Někteří ho tam počítají, někteří ne… Nad tím si třeba někdy zauvažujte na mládeži.

Zábor území zvířatům ale nese i jistá rizika pro lidi. Když je někde hodně vepřů a nevejdou se do lesa, tak co jim zbývá… ano, podívají se mezi ty divné hranaté věci, ve kterých jsou nějaké bytosti, co chodí po dvou, a hele, občas v takových oblých nádobách nechávají staré jídlo. Teda starý. Náhodou ještě docela mňamka.

A nebo opačná situace. Zvířata jsou poněkud plašší. Kde je člověk, s tím nechtějí mít nic společného. Zůstává vám rozum stát nad dálničními přechody pro zvěř. Tak věřte, že mají smysl. Tedy popravdě – když jsou jednou za x kilometrů a jsou úzké, tak jsou k ničemu. Zvířata se na ně ani neodváží vstoupit. Ale záměr opravdu není hloupý. Liniové stavby (zejména dálnice) zvířatům zmenšují areál, ve kterém můžou žít. A nemůžou si ani jen tak zaskočit přes dálnici k sousedům na návštěvu. Natož aby se u sousedů stihli s někým seznámit a kdo ví, třeba i později založit rodinu. A v tom tkví hlavní problém. Zvířata se mezi sebou rozmnožují jen v tomto ohraničeném území. A pokud je území opravdu malé, za pár generací se všichni stávají příbuznými. Ale co se dá dělat, rozmnožují se dál. Hustě zasíťované Německo nebo Nizozemsko se již začíná potýkat s problémy „zmutovaných zvířat“. Ne, nejsou to hororový příšery. Jen se stále více projevují rodinné predispozice k nějakým životu ne úplně příznivým vlastnostem. Taková zvířata třeba dobře neběhají nebo nevidí, jsou čím dál „neschopnější“.

Když jsme tedy schopní stavět domácím mazlíčkům ty nejměkčí pelíšky a krmit je nejlepšími konzervami, neměli bychom taky někdy pomyslet na blahobyt těch méně populárních zvířat? Možná vám připadá, že jsem nepřinesla dostatek pádných důvodů, proč je pro člověka výhodné přírodu a krajinu chránit. Ale člověk přece nemusí dělat všechno jenom proto, aby z toho měl sám zisk. Co takhle pomyslet na druhé? Všechno kolem nás je přece Boží stvoření.

Komentáře