Koukat můžeš, ale nečum!

Těmito slovy vysvětloval kterýsi katolický kněz rozdíl mezi pohledem nevinným a špatným, když vykládal Ježíšův výrok (Mt 5,27-28): Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Nezcizoložíš.“ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Je to dobré, ale je přece jen potřeba si téma „cizoložství v srdci“ trochu „rozříkat“.

Ježíš navazuje na přikázání z Ex 20,14: „Nezcizoložíš.“ U tohoto slova je potřeba se zastavit. Nepolezeš do cizího lože. V Izraeli je zakázán pohlavní styk ženatého muže se ženou, která je manželkou jiného muže, u vdaných žen pak pohlavní styk s jakýmkoliv mužem mimo manžela (proznívá tu chápání ženy jako majetku muže, jak je zřetelné v posledním přikázání zavrhujícím závist). Za takový čin byl v Izraeli trest smrti.

„Nezcizoložíš“ se netýká např. styku s nesezdanou, kamenování nečeká ani prostitutky. (Támar – Gn 38,15; ženy u Šalomouna – 1Král 3,16). V případné kritice je potřeba použít mnohem širší pojem „smilstvo“, který v sobě nese rozměr nejen majetko-právní, ale pro prostitutky tehdy důležitý rozměr náboženský.

U Ježíše vidíme posun známý i z talmudu („I ten, kdo cizoloží očima, je cizoložník“). Zřetelná je také „emancipace“. Ježíšovo zpřísnění chrání uzavřená manželství ze strany muže i ženy. „Hledět chtivě“ mohou tedy jen ti, kdo jsou zadaní. Takovýmto pohledem narušují svůj legitimní svazek a hříchem se oddělují do Boha.

Ježíš mimo cizoložství zpřísňuje stejným způsobem ještě pohled na vraždu (Mt 5,21), rozvod (Mt 5,31), přísahu (Mt 5,33), přiměřenou odplatu (Mt 5,38) a vztah k nepřátelům (Mt 5,44). Otázkou samozřejmě je, nakolik smíme toto přikázání zobecnit. Je všechno, co uděláme v myšlenkách, vždy rovno skutku? Rozhodně ne. Přeji-li ve svém srdci žebrákovi desetikorunu, ale nedám mu nic, tak ji nemá a myslím, že ani Bůh toto mé přání nijak neocení.

Všimněme si, čím jsou tyto Ježíšovy nároky zarámovány: Máme být příkladem ve větších osobních nárocích, než je stanoveno zákonem (světlo světa), protože to povede k oslavě Boha. K tomu prosté dodržování zákonů nestačí. Musíme být dokonalí, jako je dokonalý Bůh, jinak nesmíme do nebe. (Mt 5,14-16. 20. 48)

To je ovšem velmi vysoká laťka. Tak vysoká, že ji přeskočit nemůže nikdo. Byl si toho Ježíš vědom? Snad tedy ne přísaha (ta v původní intenci vymizela), ale hněv, rozvody, přiměřená odplata těm, kdo nám škodí, i dobré vztahy jen s těmi, kdo nám je odplácí – to je přirozená součást našich životů! Opravdu chtěl zavřít nebe všem svým posluchačům?

Myslím, že Ježíšovi šlo o obecný mravní apel, a ne o výčet spojený s výhrůžkou. Každý musí nahlédnout do vlastního srdce a v něm nacházet to, co by ho znesvěcovalo, tedy oddělovalo od Boha (Mt 15,19-20). Mít partnera či partnerku a přitom toužebně pokukovat po jiných, to je přesně takový skutek, který je tu uveden jako modelový příklad okamžiku, kdy nejsme světlem tomuto světu, a kdy i sami sebe oddělujeme i od Boha.

Komentáře