Ježíš psychologem

Byl Ježíš psychologem? Složitá otázka. Pochopitelně nic takového tehdy neexistovalo. Představa, že by Pán Ježíš studoval lidské myšlení a chování v jejich vzájemných vztazích, že by se to nějak snažil popsat, vysvětlit či dokonce předvídat, jak se budou lidé v jaké situaci chovat – nu, to opravdu nedělal. Proto ani nevyužíval těchto poznatků k tomu, aby lidé byli spokojenější, zdravější.

To až dnes můžeme psychologickými formulacemi popsat, že Ježíšova bezpodmínečná láska naplňuje lidskou potřebu být přijat takový, jaký jsem. Ježíš umírající za všechny hříšníky bez rozdílu – to je čistě psychologicky něco neskutečně silného, když hledáme naplnění našich základních psychologických potřeb. Tohle ale určitě nebyl Ježíšův záměr, proč zemřít na kříži.

Některé Ježíšovy myšlenky by šlo chápat jako psychologické poučky. Ukládejte si poklady v nebi… neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Mt 6,20) S psychology by se shodl na tom, že vnější projevy jsou následkem vnitřních. Čím srdce přetéká, to ústa mluví. (Mt 12,34) To, co znesvěcuje před Bohem, to má počátek v lidském srdci (Mt 15,16n.) Dokázal odhalit skryté motivace druhých (Lk 6,8). Spíše než jako psychologa můžeme ale vidět Ježíše jako družného sangvinika, který svoje postupy nijak nepromýšlel. Dobře věděl, co je v člověku (J 2,25), ale to, co nazýváme „psychologie“, by mu nejspíš připadalo jako příliš těsné mantinely pro to, co chtěl nabídnout on. Jeho přístup byl v pravém slova smyslu „holistický“ – šlo mu o celého člověka v jeho tělesné, duševní, duchovní i sociální rovině.

Některé postupy moderní psychologie sám nijak nevyužíval. Nekomentoval rodinné konstelace, vlivy dědičnosti či výchovy, kulturní danosti… Předpokládal u každého svobodnou vůli a možnost rozhodnout se pro něj, nebo ho odmítnout. Boháčům je nesnadno vejít do Božího království, vzdát se majetku, jít za Ježíšem (Mt 19,22n), ale to je před Bohem nijak neomlouvá. Před Boží tváří nejsme produktem společnosti či obětí okolností. Ježíšovo…kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne (Mk 8,34) nemá doplňující informace typu „pokud ti to společenská situace umožňuje, pokud neřešíš nějaký problém, pokud to neodporuje tvé výchově…“ Dokonce právě naopak (Lk 9,59).

Asi největší rozdíl mezi tím, co nabízí psychologie a tím, co učil Ježíš, vidím v Ježíšově principiální otevřenosti druhým a jejich potřebám. Bez rozdílu, bez předporozumění, prostě jen proto, že vidím nouzi toho druhého a po vzoru milosrdného Samařana jsem hnut soucitem (Lk 10,33). Tím jediným limitem je míra vlastní sebelásky. Miluj bližního jako sám sebe. (Lk 10,27) Pravidlo Ježíšem (spolu s láskou k Bohu) povýšené na jedinou podmínku toho, aby člověk přišel do nebe. (Lk 10,25). Psychologické rady „mít se rád“, „udělat sám sobě radost“ – nic takového u Ježíše nevidíme. To podstatné se odehrává v opačném směru – v tom, že jsme Ježíšem bezpodmínečně milováni. To máme pak také dělat my a to po vzoru Ježíšově až k sebezničení (J 15,12). Ke štěstí Božího království nás dovede, když budeme sloužit druhým.

Komentáře