Ježíš básníkem

Byl Pán Ježíš básníkem? Určitě ano. Dnešní doba už neváže báseň na rýmy, střídání rytmů a vůbec nějaká formální pravidla. Tím spíše dokážeme přijmout jako básnické dílo nějakou tu báseň v próze, poetické vyprávění, obrazný příběh, podobenství. Kdosi nazval Ježíše „mystickým rabínem“ a určitě je to blíž k pravdě, než vidět v něm nějakého „učitele morálky“. Pán Ježíš málokdy říkal lidem, co mají dělat. Mnohem častěji vyprávěl příběhy.

Proto se tak špatně Bible seškrtává na učebnici křesťanského chování. I v okamžicích vypjatých dialogů a zásadních témat Pán Ježíš stále mluví básnickou řečí. Letem světem nalézáme v Ježíšových vyprávěních nepřebernou řadu literárních útvarů – od absurdního dramatu (podobenství o dvou stavitelích Mt 7), přes aforismy (výrok o mrtvých Mt 8,22), alegorie (podobenství o rozsévači Mt 13), anafory (blahoslavenství Mt 5), anekdoty (podobenství o nepoctivém správci Lk 16) a apostrofy (oslovení Jeruzaléma Mt 23,37) až po žalozpěv (též Mt 23,37).

Možná i proto se za ním táhly zástupy z Galileje, Desetiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání (Mt 4,24–25). Ta pověst, co se o něm se roznesla po celé Sýrii, to bylo něco víc, než že mu mohli přinášet všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a on je uzdravoval. Mnozí takoví tehdy byli a Ježíš sám se odvolává na to, že žáci farizejů také činí zázraky (Mt 12,27).

V jeho slovech bylo něco víc, než jen prosté učení. Učil jako ten, kdo má moc (Mt 7,29). V jeho slovech bylo cítit něco víc než jen samotný obsah. Nutily k přemýšlení, nutily ke změně nejen obsahem, ale i svou vnitřní vahou. Tohle básníci umí. Nevím, jak to dělají. Nikdo ještě nevymyslel algoritmus, podle kterého by se dala napsat „účinkující báseň“, nějaký za všech okolností „burcující proslov“. Facebook je přeplněný motivačními citáty, můžete si dokonce objednat, aby vám chodil každý den jeden na mobil. Posuďte sami, nakolik vás kdy nějaký posunul dál. Ježíšova slova to umí. Posunula dál celé lidstvo a posouvají ho už dva tisíce let.

Pořád jsou to básničky. Určitě nechtěl, aby si lidé odsekávali údy či vylupovali oči. To je jen další literární útvar, kterému říkáme hyperbola. Porozumět básničkám ale není vždycky úplně snadné. Dokonce i tuto hyperbolu už někdo vzal doslova…

Proto jsem dost skeptický k tomu, když se někdo rozhodne „přečíst Bibli“. Není to úplně špatně, ale je to jako „přečíst Skácela“ (ať vezmu někoho, koho mám rád). Když to udělám, tak po přečtení Bible možná budu schopen zopakovat podobenství o nemilosrdném správci (Mt 18,23n). Stejně jako že někdo pil ze studánky plné krve, protože zabil moudivláčka (Píseň o nejbližší vině). Ale že se v těch slovech setkali dva básníci a vypráví příběh o mně, to už mi při takto letmém čtení unikne. Važme si básníků. Učí nás, ale ne jako zákoníci, ale jako ti, kteří mají moc.

Komentáře