Víra ovlivňuje všechno

Rozhovor redaktorek Noty nebe s básnířko a bohemistkou Natálií Paterovou o jejím křtu, poezii a manželství.
B: Jsi křesťanka?
To je velmi složitá otázka. Pocházím z ateistické rodiny, ale v generaci prarodičů byli katolíci, což jsem se dozvěděla prostřednictvím dědečkova katolického pohřbu. Šokovalo mě to, protože jsem nepředpokládala, že by si něco takového přál. Nikdy jsem u nás neviděla někoho chodit do kostela, ale pravděpodobně to v naší rodině nějak přežívalo. Já jsem měla s vírou nebo s křesťanstvím vždy hrozně komplikovaný vztah a ateismus jako takový mi nevyhovoval nikdy. Koketovala jsem s různý- mi podobami víry, od hinduismu přes různé meditativní a ezoterické směry. Ale potom se v mém životě objevil můj manžel Jonáš, který je evangelík. Postupně mi začalo docházet, že víra je pro něj důležité téma, a tak jsem se zeptala, zda by chtěl, abych se nechala pokřtít. On nejdřív říkal, že je to na mně a nechce mě nutit, ale nakonec řekl, že by to bylo hezké a že by chtěl svatbu v kostele. Nechala jsem se tedy pokřtít v evangelickém kostele U Klimenta a musím říct, že mi to společenství udělalo hrozně dobře. Kdybych však řekla, že jsem křesťan se vším, co to obnáší, tak bych asi lhala, ale rozhodně mi to strašně moc dalo a jsem otevřenější křesťanskému pohledu na svět. Obecně mám problém s fanatismem, ale třeba i s nedělní školou.

B: Ten proces přestupu ke křesťanství začal tedy nějak duchovně, že jsi chodila s manželem na bohoslužby, něco četla, nebo to začalo formálně tím přistoupením ke křtu?
Evangelictví jsem začala poznávat až s ním. Ale hodně důležité pro mě bylo, že v tom kostele byla farářka, která mě hodně povzbudila. Mám problém s mužskou autoritou a vadilo by mi, když by mi farář říkal, jak se mám chovat a co mám dělat. To, že to byla žena, bylo důležité.

Š: Říkala jsi, že máš problém s nedělní školou. V čem spočívá?
Vadí mi, že se dětem v tak útlém věku vykládá o hříchu, o tom, že svět je špatný.

B: Myslíš, že jim to brání ve svobodném vývoji?
Vnímám i ty stíny evangelické výchovy, protože můj muž byl tak vychovaný a vnímám, jak pak vidí svět. Ano, že je to i o jakési nesvobodě, kdy se dětem říká, takhle to je, s tím se smiř.

Š: Už před svým křtem jsi přispěla do sbírky Hledání, jejíž vydání jsme podpořili. Tam už o víře mluvíš, je to tak?
Ano, to je to, o čem jsem mluvila, o nějakém tom hledání víry, křest byl jen formální vymezení, já říkám, že máme s Bohem komplikovaný vztah.

B: Dá se tedy říct, že jsi hledala, než jsi našla víru?
Určitě, v životě jsem zažila různé kotrmelce a to se člověk potom ptá, proč se to všechno děje.

B: Setkává se v tvém životě víra s poezií?
Určitě. Napsala jsem pár básní, které se k tomu vztahují, a ta poslední mluví o tom, že jestli existuje Bůh, pak je to láska. Spíš jde o ptaní se po lidské existenci, odkud a kam jdeme, a víra se k tomu přimyká. Neříkám, že jestliže není Bůh, není nic. V tomto tu polaritu vymezenou nemám.

B: Ovlivňuje tě dnes víra při psaní?
Zajímavá otázka, ale víra vlastně ovlivňuje všechno, takže logicky musí. Jestli tě něco ovlivňuje v tom, jak uvažuješ, logicky tě to musí ovlivnit i v tom, jak píšeš. Na druhou stranu jsem nepřišla do kostela s tím, že se můj svět od základů změní, jen je prostě zase o kus pestřejší.

B: Jaký máš vztah k rituálu?
S tím já mám největší problém v církevních organizacích. Samotnou mě to až překvapuje, protože já málokdy brečím na veřejnosti. Jsem typ člověka, který do kostela nemůže jít vždycky. Ale když je večeře Páně, tak se mi mnohdy stalo, že mě to bralo, ten rituál mě dojal a všechny negativní emoce jsem nechala v kostele. Vztah k večeři Páně mám velmi pozitivní. I křest byl pro mě hodně silný a dojemný, akorát s tím katolickým pohřbem to nebylo moc příjemné. Zažila jsem i katolické mše, ale ta evangelická mi přijde svobodnější.

Š: Tvoříš modlitby?
Ne, já se neumím moc modlit, ani moc nemám ráda to slovo. Spíš bych řekla, že myslím na to, za co se přimlouvám, a sama v sobě se zklidním.

Š: Měla jsi někdy potřebu, jako básník, říct svou modlitbu v kostele nahlas?
Myslíš přímluvné modlitby – to ne. Je mi to bytostně cizí. Dokonce se nás farářka ptala, zda je chceme na svatbě a já řekla ne i proto, že moje rodina tuto tradici nezná.

Š: Psala jsi někdy modlitbu?
Ne, to je na mě moc silný kafe, i když ona vlastně i báseň může být modlitbou a nemusí se tam vyskytovat slovo Bůh nebo ámen.

Š: Ovlivnil tě nějaký okruh básníků zabývající se duchovnem?
Samozřejmě, spirituální poezie má na mě nesmírný vliv. Zvlášť její dnešní podoby, tedy i to, co se z ní vyvinulo v devadesátých letech nebo později. Třeba takový Vít Slíva naopak desakralizuje svět, u něj je kostel hospoda.

B: Jak tvoji tvorbu vnímá rodina a okolí?
Rodiče mě vždycky podporovali v tom, co dělám, i když tomu třeba úplně nerozuměli. A za to jsem jim samozřejmě vděčná.

B: Změnila se jejich reakce po tom, co jsi začala více tematizovat víru?
Já už taky nedávám číst každému všechno. Jestli tě to zajímá, tak si to přečti, jestli tě to nezajímá, tak si to nemusíš číst. A myslím si, že respektují to rozhodnutí, že jsem se nechala pokřtít, což je taky fajn, taky to tak nemuselo být. Pro mne bylo důležité, že tam byli, že přijeli do Prahy, i když nechodí do kostela.

B: Jaké je manželství dvou básníků?
My jsme si dali takové předsevzetí, že budeme první manželství dvou básníků, kdy si ženská nakonec nestrčí hlavu do trouby jako Sylvia Plath. Myslím, že se oba dva respektujeme, jak v tvorbě, tak v jiných věcech. Podporujeme se a ovlivňujeme. Mám velkou radost, když můžu být první čtenář toho, co manžel napíše. Jonáš je uznávaný básník, lidé si ho váží, což je skvělé. Ale v poslední době se mi stává, že když lidé chtějí něco po mně, píšou nejdřív jemu, jestli by Natálie neměla čas. Já rozhodně nechci být přívěsek Jonáše Hájka. Je velmi důležité, že si zachováváme svoji integritu v básnickém světě. A proto jsem si pro publikování nechala svoje původní jméno. Občanským jménem jsem Hájková Paterová, ale pro tvorbu jsem si nechala původní jméno, už jenom z toho důvodu, že mi vyšla knížka, tak aby to mělo nějakou kontinuitu. Nerada bych, aby nás lidi brali jako balíček.

B: Takže asi nemáte moc básní, kde byste na sebe reagovali?
Tak to rozhodně máme. Jonáš si dělá legraci, že jednou budou vznikat diplomové práce na téma obraz manžela v básních Natálie Paterové a myslím si, že poslední dobou píšu dost intimních básní na téma manželství a dělá mi to dobře. Takže určitě na sebe nějakým způ- sobem reagujeme.

B: Tvůj obraz manželství je spíše o tom, že jsi v nové situaci, než by to bylo vyloženě o Jonášovi.
Tak samozřejmě. Většinou takové básně vznikají, když se třeba pohádáme. Ale musí v tom být míra. Takže rozhodně, ať žije lyrický subjekt.
B: Co plánuješ do budoucna?
Potřebuju hlavně dokončit magisterská studia evropských kulturních a duchovních dějin, a až se to stane, tak asi plánujeme, že se přestěhujeme někam z Prahy. Uvidíme.

 

Komentáře