Pornografie

Původ samotného slova nalezneme u archeologů v 19. století. Nalezli v Pompejích a pak i jinde řadu soch a maleb, pro které chtěli nakonec zřídit utajené pornografické (tedy doslova „prostitutky popisující“) muzeum. Jenže to víc vypovídá o morálce 19. století než o tom, jak to vnímali v antice. To, co nalezli, nebylo nic vylhaného, ponižujícího někoho na nástroj…

Tím se dostáváme k pokusu o definici pornografie. Jde o znázornění lidského těla či sexuálního chování, které není osvětové, vědecké či umělecké a jehož jediným účelem je podněcovat sexuální pud. Určit ji ale v konkrétních případech (zvláště umění) může být obtížné a nejednoznačné.

Šíření tvrdé pornografie je v ČR trestné. Reálná vymahatelnost ale zjevně není valná. Už samotný fakt, že se jedná o trestný čin, ukazuje, že pornografie není v pořádku. Důvodů se ovšem najde mnohem víc i v oblastech, které trestní zákon už nepostihne. Některé se týkají těch, kteří ji vytváří, další těch, kteří ji užívají. To první nechme stranou, jen si buďme vědomi, že jejím užíváním, či dokonce placením, podporujeme zlo kdesi jinde.

Používání pornografie nese špatné důsledky pro tělo, duši i ducha. Tělesné problémy souvisí s produkcí dopaminu v mozku. Vzrušení dodané skrze pornografii otupí schopnost produkovat ho v normálním sexuálním životě. Nastávají problémy se získáním a udržením erekce, reálný svět nevzrušuje. I v pornu se pak „přitvrzuje“ a dříve extrémní materiál je dnes běžný. Nahé tělo v běžném filmu není nic překvapivého.

Lidské psychice zprostředkovává nereálné a nepravdivé chápání sexuality a člověka vůbec. Jsou to „pohádky“, kterým ale mnozí snadno uvěří a očekávají a vyžadují stejné věci i v životě. Zhusta jsou to scény, kdy je především žena ponižována. Sexualita a partner jsou nástroj pro sobecké sebeuspokojení, zcela chybí motiv sebevydání, který je pro partnerský sex zásadní. I proto jsou pornografii víc ohroženi muži.

Pro ně je sex věcí fyzickou, pro ženy sociální. Duševní problematika je vcelku zřejmá – souvisí se smilstvem, cizoložstvím v srdci. Suma sumárum: pornografi je po mém soudu třeba odmítnout. Jak na to? Na prvním místě je rozhodnutí. Jak vyznává Jób (Jb 31,1): „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?“ Rozhodnutí, že s tímto nechci mít nic společného. Druhým krokem je rozhovor s druhými – s Bohem v modlitbě, s důvěrným kamarádem. Zvláště to druhé nabízí cennou věc a to je „vykazatelnost“ – před druhým svoje selhání neokecám. Třetím krokem je pak prevence, tedy vyhýbat se pokušení.

V boji s každým nutkáním dělat něco, co vím, že dělat nemám, radil kterýsi kazatel „PŮST“:
P = „pomoc“. Nebuď na to sám – měj Boha i bližní, kteří Ti budou pomáhat.
Ú = „útěk“. Prevence je důležitá, vyhýbat se pokušení je snazší, než mu odolat.
S = „snaha“. Je to zápas, nepřijde to samo od sebe.
T = „triumf“. Věz, že vítězství je možné.

Trestní zákoník, § 191 („šíření pornografie“): Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Komentáře