Jak začít malovat

Říká se, že malovaní je zvláštní výsadou. Mnoho lidí malovalo v dětství, ale potom přestali ‑ ujel jim vlak a najednou zase nic neumí. Bojí se vzít štětec do ruky, protože by vznikl obludný výtvor.

K umění se ale člověk může vrátit kdykoli. Mnohem více než v ruce je totiž malování v hlavě. Ze začátku může být kresba kostrbatá, nepřesná. Ruka nejde tak, jak by si hlava přála. Ale když hlava správně vnímá systém, podle kterého předloha funguje, vycvičit ruku už není problém. Dospělému člověku navíc sta- čí mnohem kratší trénink než malému dítěti. Mám zkušenost, že mnoho lidí, kteří v životě nemalovali, vzali tužku do ruky a vytvořili perfektní dílo. Nebylo sice technicky přesné, ale z uměleckého hlediska bylo výborné.

Důležité je klást si objektivní cíle. Pokud sedíte poprvé před modelem a chcete malovat figuru, musím vás varovat, že se dílo nepovede. Je nutné počítat s tím, že první obrázky nebudou tak dokonalé, jako kdyby je maloval Rembrandt. Vaším cílem by proto mělo být se seznámit s médiem, kterým malujete, se zákonitostmi předlohy a přiblížit se určité podobě. Každé další dílo bude zase o krok lepší. Věřím, že se naučíte kreslit mnohem dřív, než byste čekali.

S čím tedy začít? Nejlepší je zkusit to podle reality. Může to být zátiší, figura, plenér (krajina), architektura… Na začátku doporučuji vybrat objekty s jednoduchým tvarem jako např. ovoce nebo kostky na sobě a vytvořit si malé zátiší.

Další možností je malovat podle fotografii. Zde je problém – fotka vždy zkresluje realitu, navíc nemůžeme do obrazu přenést pocity z onoho místa. Převod z 2D do 2D je samozřejmě mnohem jednodušší, než z 3D do 2D, zároveň se tím kreslíř moc nenaučí, protože si nemá možnost uvědomit řád tvarů a světel.

Další variantou je malovat podle hotového obrazu. Zde doporučuji kvalitní a dobou ověřená díla. Člověk se podle nich opravdu mnoho naučí – vnímat kontrast v obraze, jak pracovat s barvami, se světlem atd. Určitě nedoporučuji DeviantArt apod., protože mnoho obrázků je zde sice pěkných, ale valérově (světelná hodnota barvy) nepřesných a anatomicky chybných. Člověk si při překreslování musí uvědomit, že se nyní stává plagiátorem, takže by si měl obraz nechat pro vlastní potřebu či u něho uvést, že ho jen překreslil.

Nejlákavější je kreslení zpaměti, podle vlastní fantazie. Nikdy se ale neposunete dál, pokud si předtím nenatrénujete kresbu podle předlohy. Funguje to tak, že když např. nakreslíte třikrát člověka v dané pozici podle modelu, dokážete ho potom i z hlavy. A dokonce ho budete schopni nakreslit i v trochu jiné pozici.

Mnoho začátečníků láká abstrakce, protože je „jednoduchá“. Opak je ovšem pravdou. Jen málo lidí dokáže namalovat kvalitní abstrakci pouhou intuicí. První reformní malíři, jako byl např. Pablo Picasso nebo František Kupka, kteří pracovali s abstrakcí, uměli klasickou malbu na jedničku. Abstrakce stojí na stejných pravidlech, jako obraz s reálným zobrazením. Není to jen náhodný flek uprostřed obrazu. Proto doporučuji naučit se nejprve realistickou malbu a až poté přejít k abstrakci.

Existuje mnoho knih typu „učíme se malovat“. Moje zkušenost s nimi je bohužel špatná. V těch, se kterými jsem se setkala, autor spíše nutil nějaký svůj styl, než že by vysvětlil základní pravidla a nechal čtenáře si jet podle svého. Dalším špatným příkladem výuky je kreslení podle tzv. kruhů, kde nakreslíte a následně spojíte pár koleček a vyjde vám např. kočka. Takovou kočku jste potom schopni nakreslit v jediné pozici a v žádné jiné.

Důležité je prostě vzít štětec nebo tužku do ruky a začít. V tomto seriálu vás budu postupně seznamovat se zákonitostmi v obrazech a možnostmi tvorby. Seznámením se s pravidly malby se totiž nejen máte možnost odpíchnout z mrtvého bodu při vlastní tvorbě, ale také se naučit odhadnout, která umělecká díla jsou vysoké kvality a která jí naopak pozbývají.

Komentáře