Boží scrabble

aneb Co má víra společného s poezií?

Lidské hry jsou velmi poučné, odráží se v nich to podstatné o lidském životě. Třeba scrabble. Dostanete písmenka. A z té změti písmenek se pokoušíte složit nějaké slovo.

To je jedno z podstatných „umění člověka“. Z rozházených písmenek – tedy z nejrůznějších pocitů, vjemů, dojmů, otázek, námětů… sklá- dat „výpověď“, hledat význam, pointu, smysl.

Příklad: Cosi mě hřeje… (To je pocit). Sluníčko? (To je první nápad) Ne, to hřeje jinak, jinde. (Rozvažování). Tohle je spíš tady… u srdce. Aha! (Identifiace). Někdo se na mě usmál. Co má se mnou? (Že by sympatie?)

Básník je hráč „životního“ scrabble… Chápe život jako Tajemství a pokouší se vyhmátnout slova, obrazy, symboly, metafory, které z toho Tajemství cosi vyjádří…

Krásná ukázka „básnického scrabble“ je v knize V. Fischla „Zátiší s houpacím koněm“. V altánu pod nočním nebem sedí stařec s houpacím koněm a vedou rozhovor o hvězdách:

„…to, čemu říkáme hvězdy, jsou jen stopy andělů tančících na jakémsi nebeském bále“.

„…Jenže se ten bál tam nahoře koná v dalekém zámku a bez nás. A než tam dorazíme, bude už jistě po všem.“.

„…Možná že hvězdy jsou jen drobty, které zůstaly na stole nebe po té hostině a někdo něco z nich smetává do našich čekajících dlaní“.

„…Někdy nebesa vypadají jako zabedněná hřeby hvězd a všechna tajemství leží pod těžkou deskou oblak jako pod víkem rakve“.

„A proč ne jako stopy po červotočích, kteří navrtali díry do truhly plné tajemství, aniž se dostali k některému z nich?“

„A což jsou-li hvězdy noty v partituře slavného Te Deum, které jsme se dosud nenaučili číst?“

„Možná že Bůh, ve kterého začínám zas věřit, se také někdy potřebuje něčím uklidnit a že hvězdy jsou jen jako zrnka jantaru na růženci v prstech starých Arabů sedících na nízkých stoličkách před kavárnou… kouřících z nargil s očima napůl zamhouřenýma“.

Hvězdy mohou vyvolat takové otázky, takové tušení, takovou naději! Básníkům se dá koukat při hře přes rameno. Někdy je to krásné. Někdy jen exhibice. Někdy stejný zmatek, jako byl předtím…

Věřící „hrají scrabble s Bohem“. Ne proti Bohu. S Ním. Sedí (nebo spíš klečí?) nad rozházenými „písmenky života“ a skládají… Někdy tomu říkají modlitba. Jindy meditace. Jindy „píšu kázání“.

Často prožijí, jak „se jim to skládá“, „jak to Někdo pro ně skládá“.

Základní písmenka jsou „á, j, y, t“. (Správně složeno: Já-Ty). To je výchozí pozice lidského života.

Někteří věřící víc jen čtou, co se jim složilo, někteří zkouší sami psát.

Bůh je skvělý hráč scrabble. Však taky celou tu hru (život, bytí takhle) vymyslel. Jako osobní sdílení. Je s ním i legrace. Dokáže skládat vtipné věty. Ale hlavně v nich jde o vzájemnost a naději. Tajemství dostává jejich tvar, podobu, a v Jednom Případě dostalo až Tvář.

Ř 16:25n. Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.

Komentáře