Amsterdam: město čisté energie

Milí čtenáři, dovolte mi představit vám svou novou rubriku. Jsem studentka a moc ráda po znávám nová místa. Převážně jezdím po Evropě a mým snem je navštívit zde každou zemi včetně hlavních měst. Tipy hledám na internetu a jak vidím levnou letenku, nemohu si pomoci a jedu. Výhodou studentských let je časová flexibilita. Cestování je ale jinak hlavně o touze a nadšení něco podniknout a také o výběru toho správného parťáka. Společníkem na cestách je mi většinou přítel, ač žehrá na jejich četnost.

V následujících měsících se budu snažit, aby mé články zavdaly podnět k vašim cestám. Upřednostňuji nízkonákladové objevování možná z trochu jiného pohledu než je zvykem, neholduji tolik hlavním turistickým cílům nebo barům, ale zato si na své přijdou třeba milovníci hromadné dopravy. A pokud létání nebo navštěvování cizích zemí nehovíte, můžete si před zimou zatáhnout závěsy, pohodlně se zachumlat do deky a s čajem v ruce přečíst, jak jsme loni v březnu navštívili město Van Gogha, grachtů a květinových trhů.

Ubytování je v Amsterdamu, jak se na takový vyhledávaný cíl turistů sluší, pěkně drahé. My však měli štěstí a našli prima hostel Annemarie, co by kamenem dohodil od Museumplein neboli náměstí, kde se nachází řada zdejších slavných muzeí. Těch je zde v přepočtu na kilometry čtvereční nejvíce ze všech měst na světě. Pláni vévodí slavné Rijksmuseum, před kterým stojí neméně známá písmena I amsterdam, jež odolávají místnímu počasí i nekonečnému zástupu turistů dychtících se na ně vyšplhat a stvrdit tak svou návštěvu fotkou s Rijksmuseem v pozadí. Napravo od monumentálního vchodu je ukryta neprávem opomíjená pěstěná květinová zahrádka, kde jsme našli příjemné posezení stranou všech davů.

My zavítali do muzea i přilehlého krámku se suvenýry, ovšem jen v roli promrzlých návštěvníků toužících uniknout všudypřítomnému lezavu. První večer jsme strávili poznáváním okolí našeho hostelu a s nadšením kvitovali blízkost Vondelparku, kde jsem objevila první jarní tulipány vůbec. Na své si však přijdou také zastánci opačného pohlaví, jelikož se v parku nachází řada prolézaček „pro děti“ vysokých několik metrů a některé i s tunelovitou skluzavkou. Vše je výborně zabezpečeno, proto jsem nakonec překonala svůj strach z výšek a odvážila se na visutý provazový most, který překonával cestičku pode mnou. Zábavu zde najdou jak děti, tak i dospělí (a některé dospělé pak musíte tahat, aby už šli a viděli také něco jiného než jen změť lanoví a oceli).

amster3Hned první den v Amsterdamu nás utvrdil v tom, že je pravda, co se píše v turistickém průvodci ‑ městu dominují kola. Na jednoho obyvatele připadá kolem 1,4 tohoto dopravního výdobytku a je to vidět. Mají vlastní pruhy na silnici, vlastní parkoviště a široké řady příznivců. Kdo chce, sáhne po mopedu, ale valná většina účastníků provozu šlapala za svým cílem hezky vlastní silou. Jaké je to pak krásné, když u sektoru kancelářských budov místo 600 aut stojí v řadách 600 bicyklů, a protože zabírají mnohem méně místa, vejde se vedle ještě hřiště na fotbal a park s lavičkami. Jen mi nebylo jasné, jak si všichni dokážou zapamatovat, kam svůj prostředek dopravy umístili, a po skončení pracovní doby si ho zase vyzvednout.

Kola je samozřejmě možné si vypůjčit u mnoha stojanů. Vzhledem ke studenému počasí jsme však zvolili pohodlnější způsob, a to síť městské hromadné dopravy. Ta je v největším nizozemském městě opravdu hustá a pohodlná. I když kvůli velkému množství kanálů – nachází se jich zde přes 150 – s úzkými, byť krátkými mostky mají tramvaje v historickém centru často pouze jednu kolej, která se rozdvojuje jen na zastávkách, takže na sebe vozy musí občas čekat. Byli jsme dokonce svědky nevídané události, když se jeden z mostků zvedl, aby jej mohla podeplout vyšší loďka. Mostů a mostečků je v celém městě na 1 200.

Dvoudenní jízdenku jsme zakoupili u řidičky, která nám navrch přidala plánek sítě a pár dobrých rad. Zajímavostí je nutnost nechat lístek při každém nástupu i výstupu pípnout na čidle u dveří tramvaje, kde se následně otevře malý turniket a pustí vás do vozu a opačně. U zadních dveří turniket není, zato tam v moderní kabince sedí prodavač jízdenek ne nepodobný socialistickým průvodčím. Systém vedení tras metra je také odlišný od pražského. Tři ze čtyř místních linek vyjíždějí stejným směrem z Centrální stanice pod hlavním vlakovým a autobusovým nádražím. Je to opravdový dopravní uzel celého Amsterdamu. Za autobusy plyne řeka Ij, která geografiky odděluje severní cíp Holandska od zbytku státu (Holandsko tvoří jen část celého územního celku Nizozemska). Místo do stavby dlouhého mostu investovalo město do frekventovaného provozu malých trajektů, jež neustále převáží cestující z jednoho břehu na druhý za nulový poplatek a s vteřinovým odpočtem odjezdu. Možnosti svézt se jsme využili a navštívili tak i neturistickou severní čtvrť. Osazenstvo lodi tvořilo různorodou směsici barev pletí i vyznání a potvrdilo tak statistiku, že až 30 % místních má původ v neevropských zemích.

Vřele doporučuji taktiku koupení vícedenní jízdenky na městskou hromadnou dopravu. Zvlášť v lokalitách, které neoplývají hezkým počasím, nebo jsou naopak velice horké, je příjemné nechat se vozit a z okénka nasávat kulturu a atmosféru dané oblasti. Tímto způsobem je možné podívat se i do vzdálenějších míst a okusit život tak, jak ho znají domorodci.

Specifikem Amsterdamu jsou malá vozítka, která připomínají naše miniauta. Hlavní odlišností však je absence SPZ. Možná proto jsme jedno viděli i v pruhu pro cyklisty. Ve městě plném úzkých ulic a grachtů (což je amsterdamský systém vodních kanálů) vtipně řeší problém s parkováním třeba viz obrázek na straně 20.

Druhý den jsme se plně zaměřili na střed města. Tím protéká řeka Amstel na níž ve 13. století postavili přehradu – holandsky „dam“. Tak vznikl název města i přilehlého náměstí. Podle řeky Amstel je pojmenováno také místní pivo. Náměstí Dam je známé muzeem Madame Tussaud a Královským palácem, jenž byl postaven původně jako radnice, ale za časů vlády Ludvíka Napoleona přestavěn na panovnické sídlo. V blízkosti se nalézá nej starší budova v Amsterdamu vůbec: Oude Kerk neboli Starý kostel. Těšili jsme se na starobylou duchovní atmosféru a trochu ztišení, jež jsme si od něj slibovali. Jaký byl poté náš šok, když jsme došli na kulaté náměstí a zjistili, že budova je sice honosná a starodávná, ale ze všech stran obklopená výklady s ženami jen velmi spoře oděnými. Ty se však příliš nenakrucovaly a vcelku znuděně telefonovaly či jinak používaly svá mobilní zařízení. Jestli i to bylo za účelem erotiky, jsme se radši nepídili. Kostel totiž stojí ve známé čtvrti červených luceren (Red Light District), která tvoří úplné srdce města a připomíná místní otevřenost a toleranci. Její lokalita souvisí s blízkostí přístavu, do které dříve ženy s červenými lucernami chodily potěšit námořníky.

amster2My ale zamířili raději dále skrz hustou síť starých uliček až na Bloemenmarkt, tedy květinový trh. V březnu na něm sice nebyl takový výběr, ale pořád stál za to. Nabízeli na něm od sazeniček až po hotové tulipány a řadu jiných květin. I když mne moc lákala představa, že mi doma vyroste třeba modrý krasavec, vrátila jsem se zpět do reality svého nezahradnického umu a šla se věnovat tomu, co mi jde opravdu dobře – jídlu. Hned naproti sazenicím se totiž nalézá výborný obchod se sýry Kaaskelder Henry Willig, který kromě prodeje nabízí i ochutnávky. Našli jsme tam takové příchutě jako čili paprička, pesto, levandule, nebo dokonce kokos! Kromě mléčných produktů prodává obchod vafl a zázvorové perníčky. Kdyby vše nemělo kvalitě odpovídající cenu, jednalo by se o ráj na zemi.

Za návštěvu jistě stojí i dům, kde Anna Franková psala svůj známý deník, ukrývajíc se s rodinou před nacisty. Fronta však byla delší než dům sám, a tak jsme viděli jen fasádu. Ale viděli jsme také velkou ochotu a laskavost místních: když jsme vystoupili z tramvaje a jako správní turisté se chvíli bezradně rozhlíželi, sama od sebe nás dobrou angličtinou oslovila starší paní: „Vy určitě hledáte dům Anny Frankové, že?“ a nasměrovala nás.

Že zde prožil většinu svého života slavný nizozemský malíř, nám dalo pocítit, když jsme během bloumání nekonečnými uličkami narazili na Rembrandtovo náměstí a bronzové sousoší rozestavěné dle jeho obrazu Noční hlídka. Kdo chce, může tak pohlédnout do očí kapitána Franse Cocqa nebo zkusit pohotovost arkebuzy (palná zbraň ze 14. stol.) jeho poručíka.

Procházku nikdy nezhasínajícím městem jsme zakončili v restauraci Vapiano. Jedná se o podzemní, ale vysoký prostor, kde si člověk může dát kromě pizzy také polévku, těstoviny nebo salát a něco k pití a pak se s tácem odebrat k řadě stolků, aniž by se cítil fiančně vysát. Než strávit ve městě umění a tulipánů byť jen jednu další noc, bylo levnější nechat nedělní letenky propadnout a odjet už v pátek. O víkendu totiž ubytování v hostelu zdraží až 4násobně. Nasedli jsme proto po obligátním nákupu sýrů naposledy na metro a nechali se odvézt ke stanovišti nočního autobusu a následně zpět do matičky Prahy.

Pokud vás líčení našich dobrodružství zaujalo, můžete do Amsterdamu letět přímo z Prahy s EasyJet nebo z Brna do Eindhovenu s WizzAir a do hlavního města dojet třeba autobusem, jako jsme to udělali my. Zlevněných letenek je za celý rok dost a dost. Řešením může být také autobus nebo spolujízda, možností je nepřeberně. Protože je město zbudováno většinou pod úrovní mořské hladiny, stojí většina starších staveb na dřevěných pilířích.

Hlavní nádraží podpírá 6 000 pilotů a královský palác dokonce přes 13 000. Nejnižší budova se nachází dokonce 6,7 m pod mořem. S postupem globálního oteplování může nastat konec Amsterdamu, jak ho známe nyní. Tak neváhejte a leťte!.

Komentáře