Pět obrazů z vikariátu

Obraz první: Bavíme se s dětmi o strachu. Děti vypráví o tom, že se hlavně bojí, že na zemi padne velký meteorit a všechny nás zničí. Bojí se také tmy a smrti. Já jim vyprávím, že se bojím, že kvůli svým rozhodnutím budu sám a že se bojím toho, že nevidím za obzor.

Obraz druhý: Modré světlo pravidelně osvěcuje fasádu domu. Přijela sanitka, aby odvezla jednu ženu do porodnice. Ve dveřích stojí několik jejích kamarádek a dívají se, co se bude dít. Jedna z nich běží s dvoustovkou do sanitky. Já myslím na advent, na blížící se Vánoce a Boha, který se stal člověkem.

Obraz třetí: Léčebna dlouhodobě nemocných. Vedeme rozhovor s jedním pánem, vedle přes dvě postele leží jiný. Vypadá, jako by už umřel. Propadlé tváře bez zubů, napnutá kůže, prohnutá hruď. Jen ta barva a to, že se mu hrudník pravidelně trošku nadzvedá mě přesvědčovalo, že ještě žije. Každou chvíli se dívám, jestli ještě dýchá.

Obraz čtvrtý: Léčebna dlouhodobě nemocných. Stojím v pokoji u okna. Slyším rozhovor, ale dívám se ven na poklidný běh přírody. Je podzim, po poli běží srnky. Dívám se ven na svět, který vůbec netuší, co všechno se zde odehrává. Na svět, který smrt a umírání koncentroval pod jednu střechu, aby se na něj nemusel dívat. Co já, až moji rodiče nebudou moci chodit, jíst, dýchat?

Obraz pátý: Vracíme se zpět na faru. Ml- čím, nechce se mi vůbec mluvit. Vidím mladou mámu s asi tříletým dítětem. Mám chuť za ním vyběhnout a křičet: Žij! Žij každý den! Lehce se pousměji. Jdeme dál.

Komentáře