Dá se víra naučit?

Potkali se tuhle… učitel kytary a farář.
Učitel kytary vypadal trochu frustrovaně.
„Je to hrozná práce, učit hrát na hudební nástroj. Říkáš:,Teď dej první prst na třetí strunu, druhé políčko.‘ A žák ho cpe na třetí! Tak se zeptám (to ještě mluvím potichu):,Tohle je druhé políčko?!‘ A on přejde na druhý prst. Tak namítnu:,Ne, první prst jsem říkal! Tys zase vůbec necvičil!‘ A pak už jen pro zbytek hodiny zatnu zuby a mlčím… Jen v hlavě mi to běží dál:,Tenhle se to nenaučí, nemá vůbec žádný talent… Nebo že bych byl tak špatnej učitel?‘ Tak vezmu kytaru a něco jim zahraji v bláhové naději, že snad dostanou chuť učit se dál… Hádám, že to máš podobně, kolego.“

Farář zdvihl obočí…  „Říkals,kolego‘…?“
Učitel kytary: „No, ano… Snad se neurážíš. Nejsi taky něco jako učitel,učitel víry‘? Neučíš snad děti i dospělé věřit?“
Farář se rozzuřil: „Jestli něco nesnáším, tak to jsou,učitelé víry‘. Potkal jsem jich pár, měli svou metodu, své postupy, své vize, říkali lidem, jak se to dělá – věřit a vázali je na sebe a byla to tak hnusná manipulace a vydírání, že“ – v tu chvíli rozhořčením ztratil dech.
Učitel kytary nedal pokoj: „Běží ti hlavou při biblických hodinách, kázáních taky něco, jako když já učím na kytaru?,Tak, teď se, bratře, dotkneme téhle struny duše… Ne, to není ona, téhle jsem říkal…! Jemně rozeznít! Tohle že je jemně?!‘ A napadne tě někdy taky:,Ne, ne a ne, tenhle člověk nemá talent, ten se to nikdy nenaučí‘?“

Farář namítl: „Víra se nedá naučit.“ Učitel se ušklíbl: „Jo, jo, to už jsem někde slyšel. Víra je dar. Nebo jak teda vzniká víra?“ Farář po dlouhé době, tak dlouhé, že to vyvolávalo rozpaky, řekl: „No… s vírou je to podobně jako s láskou. Láska vzniká tak, že někomu uvěříš jeho lásku. Víra vzniká tak… že někomu uvěříš jeho víru.“

A když si všiml otazníku v učitelových očích, dodal: „Lásku jsem párkrát potkal. Asi proto, že to se dá: občas, chvíli někoho milovat. Sebereš pro to sílu. Najdeš k tomu důvod. Ale milovat život i navzdory tomu, co v něm proti lásce mluví…?

Vím jen o Jednom, komu se dá uvěřit jeho víra.“

Ef 3,17–21 (Proto prosím…), aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Komentáře