Vůně Vánoc

„Co Zavřete oči, zhluboka se nadechněte, co cítíte? Začíná to čerstvě pečeným cukrovím, pokračuje to vůní stromečku a končí to purpurou. Každá pořádná oslava se má dotýkat všech smyslů, natožpak oslava narozenin Krále Věků. Zaprvé se při Vánocích slaví narozeniny Ježíše, kterému náleží titul Krista, tedy v překladu „Pomazaného“, a jednak též vůně byla mezi dárky, jež dostal, a to je důležité.

Proč je Ježíš „Kristus“, tedy „Pomazaný“? Malý chlapeček se narodil v Palestině do doby těhotné nadějí, že se něco změní, že přijde nějaký šikovný bojovník a politik, a ten se postaví za svatý lid Boží, že je vysvobodí od okupace mocnými Římany a oni budou svobodní. Tento zachránce, jak se věřilo, bude král a korunovaci krále předcházelo pomazání. To za vámi přišel prorok a vylil vám na hlavu několik litrů vonného oleje, něco nad vámi pronesl a bylo to. (Křest je proti tomu z praktického hlediska méně invazivní zákrok, kdoví jak to pak smývali, jestli to smývali.) Ale na Ježíše nikdo nic pořádně nevylil (až na epizodu v Betanii), tak jakýpak král?

Tak jako vše s Ježíšem, i jeho korunovace a pomazání jsou z lidského hlediska prohraným příběhem (Apoštol Pavel trefně píše v 2 Kor 2,14–16 o tom, že světu smrdí to, co je Bohu vůní, a že my jsme příjemnou vůní, která se tímto světem line). Ježíš se narodil na cestě, ve stodole a ještě v šestinedělí se z něj stal emigrant. To nezní voňavě. Na královský palác mohl zapomenout, naopak se setkával, sám více méně potulný bezdomovec, s různou chátrou, nemocnými, sociálně vyloučenými. Z lidského hlediska se mu žádné království nastolit nepovedlo ani na ně neměl sebemenší nárok. Ale očima víry to byl a je král, který svůj svatý lid vyvádí ze zajetí do svobody.

Tři králové pak přinesli malému děťátku tři dary, z nichž dva voněly: zlato, myrhu a kadidlo. Sice mu myrhový olej na hlavu v tuto chvíli nevylili, symbol je to však jasný, toto dítě je králem. Kadidlo bylo něco jako naše purpura či františek, směs vonných bylinek a pryskyřic. Denně se používalo v chrámu jako součást bohoslužby. Svatý kouř stoupal k Bohu, stejně jako modlitby svatých, stejně jako vůně pečeného masa z obětí. Vonný kouř též zahaloval modlící se, a tím je ochraňoval před spalující svatostí Boží tím, že je očišťoval. (Zacharjáš, Ježíšův strýc, se setkal s andělem a oněměl, právě když pálil kadidlo při oltáři za lid.)

Takže až letos ucítíte zapáleného františka (hahaha, to snad radši ani ne), nebo purpuru, nebo stromeček, vánočku či cukroví, vzpomeňte, že přesně sem se schovala naše voňavá bohoslužba a že slavíme narozeniny toho, který nás vyvádí do svobody, že vůně našeho cukroví k němu stoupají jako naše modlitby a že obojí má rád, stejně jako nás.

Komentáře