Slavnost je pozvání

S mobilem to je jednoduché. Když mu začne docházet baterka, připojí se na nabíječku. S autem taky. Když má skoro prázdnou nádrž, blikne na řidiče a zajedou spolu dotankovat. A co člověk? Co když člověku hrozí, že „dál už to fakt nepůjde“?

Slyšel jsem od různých lidí, jak říkají: musím „dobít baterky“ nebo „dotankovat“. Jak a kde se tohle dělá?! Když člověk je o dost náročnější zařízení než mobil nebo auto. Potřebuje víc než jen energii. On (opravdu!) potřebuje třeba i důvod k tomu, aby „fungoval dál“. A stejně potřebuje často i pomoc s orientací a ujištění významem a smyslem… A další a další „věci“. Kam se připojit, odkud tankovat?

***

Myslím, že k tomu byly (a jsou) slavnosti. Ale jinak, než se má běžně za to. „Oslavíme to,“ říká se. A znamená to: uděláme si hezkou chvíli, volno, a dopřejeme si něco příjemného. Jako by stačilo si odpočinout a něco si dopřát. Není všechno slavnost, čemu se „slavnost“ říká. Možná proto to většinou slavně nedopadá a proto ta kocovina další den ráno…

***

Smysl slavností byl prý většinou náboženský. Člověk v nich „vystupoval z všedního způsobu života“ a „obnovoval vztah k Bohu“, to znamená „připojoval se k Základu bytí“. A takhle mohl dostat energii, totiž důvod, motiv k dalšímu životu, a taky směrovky a jistotu, nadhled a pocit smyslu…

***

Dobrá situace k pochopení slavnosti je Betlém, „Betlémská situace“. Seběhnou se pastýři kolem Dítěte, když se předtím ozvalo (Lukáš 2,14): „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Nechte se pozvat o Vánocích k večeři Páně. Nejlepší slavnost, co znám. Lidé vystoupí ze svého místa, jsou spolu v kruhu, kde neplatí „první“ a „poslední“, přijímají víno a chléb jako dosvědčení Božího zalíbení, Lásky, která dává – svěřuje sebe sama. A člověk to zkusí taky a…

Komentáře