Slavení je fajn!

Kdo by neměl rád Vánoce. A také narozeniny. A svátek. A výročí čehokoliv. Oslavit se dá vysvědčení, vydání občanského průkazu i řidičák na motorku. Přijetí na střední školu i maturita. Notoričtí slaviči hledající vhodnou záminku mohou oslavit třeba týdenní výročí minulé středy.

„Volejte sláva a tři dny se radujte“ vyzývá sultán Solimán (vládce náš a Slunce naše jasné) a hlasatel z minaretu mění číslovku na pět, protože ví, že slavení je fajn. Je to taková koncentrovaná pohoda. Většinou se totiž sejdou všechny „jazyky lásky“ najednou: Slova ujištění – ve všech těch přáních radosti, pokoje a štěstí. Ve všech vyjádřeních přátelství či lásky.

Pozornost – vždyť jsme spolu a ten, kdo slaví, je přímo v centru pozornosti. Všichni za ním přichází, věnují se právě jemu. Dárky – ty patří neodmyslitelně snad ke každé oslavě, ať už jsou cenné, nebo symbolické. Jeho předání, rozbalení, vyjádření radosti – to všechno jsou rituály spojené s tímto jazykem lásky. Skutky pomoci – asi nejzřetelněji při přípravě. Ale i dort či tác chlebíčků, který někdo zajistí pro ostatní hosty. Fyzický kontakt – ve všech podáních ruky při přání všeho nejlepšího i gratulacích.

Při objetích i polibcích. Na oslavách se tančí i hrají různé hry. Oslavám rozumíme, protože jejich průběh promlouvá jazykem každého z nás. Setkání na hodinku někde, jedno odpoledne či večer, sobotní setkání, víkendová akce, sultánovy tři dny, vylepšených pět dní, izraelské svatby na týden… Ať už to trvá jakkoliv dlouho, slavit je prostě fajn.

Komentáře