Jak se (ne)vaří vánoční polévka pro bezdomovce

„Život lidskej je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr.“ Švejk

Již několik let se v parku zvaném Sherwood před pražským hlavním nádražím podává v zimě polévka a v létě sendviče pro bezdomovce. Jídlo připravují evangelické farnosti z Prahy a okolí. Začínalo se ve středu a nyní se druhým rokem pokračuje i ve čtvrtek. Průměrně se vydá okolo 100 porcí večeře. Na polévku chodívá různorodá skvadra lidí. Jedna třetina jsou pravidelní klienti, druhá nepravidelní, třetí jsou víceméně náhodní zoufalci na cestě. Na některých byste nepoznali, že jsou bez domova, jsou to takoví půlbezdomovci.

Pobývají na nejlevnějších ubytovnách nebo v podřadných podnájmech ve sklepích, garážích, ve vybydlených brlozích a zahrádkářských koloniích. Snaží se udržovat hygienu a mají určitou noblesu. Pak jsou tam klasičtí bezdomovci z nějakých „nor“. Bydlí třeba za hotelem Hilton. Tam jsou u vltavského břehu průduchy hotelové klimatizace a je tam tedy zdroj tepla. Není to špatné místo. A je levnější bydlet za Hiltonem než v Hiltonu.

Nakonec třetí skupinu tvoří lidi z laviček, ze křoví, z podmostí. Kvalitě bydlení a úrovni hygieny odpovídá i mentální stav dotyčných. Jedni jsou schopni vydělávat si na brigádách a jsou jaksi jednou nohou z bezdomovectví venku. A pak tam najdete lidi jednou nohou v hrobě. Jsou ubití životem, upití alkoholem, bez schopnosti návratu.

V Praze se o bezdomovce stará více organizací podle svých více či méně omezených možností. Není tu žádná instituce, která by je uživila všechny. Proto jsou i evangelické nádražní polévky oblíbeným doplňkem nákladnější a systematičtější práce, jakou koná Armáda spásy, Naděje, Charita, Nový prostor a další. Ano, polévky jsou oblíbené, strávníci vždy dorazí, ale je to jen malá pomoc. Skutečně jen malý doplněk. Přesto je lepší pomáhat málo než vůbec. A tak vaříme, jak umíme. Po celý rok. O

všem pozor – nikoliv o Vánocích! Vánoce a Nový rok jsou totiž pravidelně vyhrazeny okázalejším a opulentnějším večeřím. Ne v divokém lese, ne v divokém parku, ale v palácích. Například na pražském arcibiskupství. To je čas, kdy i ti nejchudší dostanou chutné drobky ze stolu „Božích dětí“, tak jako ona příslovečná štěňata z evangelia. Za to buďme upřímně vděčni, protože naše polévka servírovaná z lavičky, jakkoliv hustá, nemůže se rovnat slavnostní tabuli a několika chodům na Hradčanech…

Jak by řekla Eržika, manželka zbojníka Nikoly Šuhaje: „Nikola je svátek, Kubeš vše ostatní…“ Takže o Vánocích nevaříme. Zbývá na nás ten méně slavnostní zbytek roku. A každý „Kubeš“ se může přidat. Buď může přijít večeři konzumovat, nebo může přijít večeři připravovat. Záleží na situaci. Pojídání polévky v Sherwoodu je totiž někdy tak složitý, že její vaření v hrnci je proti tomu úplnej hadr.

Komentáře