Inspirace ke studiu teologie

Na podzimním Kontaktu (duchovně-zážitkový víkend pro studenty ETF a jejich přátele) ve Hvozdnici jsme na závěr debatovali se členy místního sboru. Tématem bylo „proč mladí lidé z naší církve nechtějí jít studovat teologii a sloužit jako faráři?“. Nemám odpověď na tuto otázku, která je naléhavá určitě nejen pro mě. Já naopak chci studium teologie zkusit a rád bych se i jednou stal farářem, dá-li Pán a vše se podaří. Tímto článkem bych chtěl říct, co mě inspiruje, že o tom uvažuju jako o dobré možnosti pro svůj život.

Za prvé, odvažuju se doufat, že mě do toho Bůh zve. Myslím si, že to je úplně nejdůležitější. Nedokázal bych sice říct, že mám úplně jasno, nebo že dokonce slyším Boží hlas, který by mě k tomu volal. Na druhou stranu bych vůbec nemohl o studiu teologie a o farářské službě uvažovat, kdybych nějak nevnímal, že mě v tom Pán Bůh podporuje. Když se za to modlím nebo o tom mluvím s druhými, uvědomuju si, že to je dobré. A věřím, že to vědomí je od Boha. Věřím, že mě tak ujišťuje o tom, abych se nebál tuto možnost zkusit, když ji vidím jako dobrou.

Za druhé, služba farářů je pro církev potřebná a důležitá. Když se však v církvi rozhlédnu, vidím, že farářů je málo. Nechci zůstat stát stranou nebo tuto situaci jen smutně konstatovat. Chci zkusit do ní konkrétně vstoupit. Pochopitelně ji tím nevyřeším, ale doufám, že to s pomocí Boží bude k něčemu dobré. Vím, že církev nemůže stát jen na farářích, stejně tak si ovšem myslím, že se bez nich neobejde. Nedovedu si představit ČCE bez farářů.

Za třetí, teologie mě prostě baví. Je to moje velká záliba od té doby, co jsem v církvi. Rád čtu Bibli a teologické knížky, přemýšlím o poselství biblických textů i o myšlenkách teologů z různých dob. Mezi faráři mám několik dobrých přátel a jsou to pro mě velmi inspirativní lidé. Práce, kterou farář dělá, mi přijde hodně podnětná, i když v dnešní době není zrovna prestižní. O prestiž ale nejde. Jde o to, že dobrý farář a dobrý teolog může druhému člověku hodně pomoci, ať už přímo v osobním kontaktu, nebo třeba skrze knihu, kterou napíše.

Za čtvrté, moji blízcí mě v tomto plánu podporují. To je taky moc důležité. Když mi říkají, že si mě jako faráře dokážou představit a že bych to mohl zkusit, říkám si, že to snad není úplně špatný nápad. Ještě důležitější pak je to, že si s nimi mohu povídat o svém rozhodování. O tom, proč si přeju, aby se to podařilo, o tom, o čem pochybuju, i o tom, v co doufám. A mohou se za mě modlit. Myslím si, že student teologie potřebuje mít zázemí mezi lidmi, kteří jej různými způsoby podporují – rodina, přátelé, sbor. Potřebuje to úplně stejně jako každý farář.

Za páté, což vůbec není to nejméně důležité, už dnes mohu být součástí společenství studentů teologie, právě těch, se kterými jsem strávil víkend ve Hvozdnici. Díky nim mohu vědět, že „po stejný úzký cestě další jdou“, jak zpíváme v jedné písničce. Nebudu v tom sám, budu mít spolužáky, i když z různých ročníků. To je pro mě tím vzácnější, že jsem na žádné škole (ani na základce, ani na střední, ani na vysoké) zatím moc štěstí na kolektiv neměl. Tady je ale šance, že budu součástí kolektivu, kde jsou lidi podobně naladění jako já. A to není málo.

V současné době tedy vážně uvažuju o studiu teologie na ETF (dálkově). Dopadne-li moje rozhodování tak, jak si nyní přeju, půjdu příští rok v září – už po několikáté ve svém životě – opět do prváku – studovat evangelickou teologii. Můžete se za mě modlit.

Komentáře