Emoce a příběhy v obrazech Carlose Schwabeho

39ad3771db50c116c6e182d295cc802aJe až s podivem, že jméno Carlos Schwabe není slavné. Tento švýcarský malíř (1866–1926) si ve svých obrazech dokázal perfektně hrát s každým detailem, vložit do díla nespočet symbolů a dát tak do obrazu silné emoce. Jeho plátna jsou na první pohled kvalitní ilustrací. Při delším studování začínáme číst příběh. Ten k nám ovšem nepromlouvá jako z tištěné knihy, ale jako ze snu. Myšlenky a prožitky k nám putují z podvědomí a působí mysticky.

Prvním tajemným výjevem je Vnitřní ticho (1903). Postava v bílých šatech jakoby hledí na do dálky, ale má přivřené oči. Drží knihu, u které se právě chystá otočit list. Druhou rukou si podpírá bradu a přemýšlí. Před ní stojí sova jako symbol moudrosti. Obraz nás nutí přemýšlet. Kde se postava nachází? Stojí na kraji jakéhosi ostrůvku, před ní rostou kosatce, za ní vysoké keře. Mohla by působit jako uvězněná mezi rostlinami. Díky jejímu klidu máme ale spíše pocit, že se jedná o jakési místo pro sebe. Nikdo tajenou osobu nevyruší, nic ji nevytrhne z přemýšlení.

Jistě máme tendenci hledat další spojitosti v obraze. Kam se vůbec postava dívá? Kam nebo odkud řeka pluje? Jak pokračuje ostrůvek? A co jsou ta záhadná skaliska v pozadí, která jsou tak nádherně osvícená? Stačilo by jen málo domalovat, a už by to bylo jasné… Jenže obraz je vyříznutý schválně, aby podporoval naši imaginaci. Zároveň nás nutí se soustředit právě na hlavní výjev, na tiché přemýšlení.

Obraz je krásný i po kompoziční stránce. Střídají se v něm diagonály – první je na úpatí hor, další je u přístupu hor do vody, dvě poslední jsou okolo kosatců. Okolo sovy se tvoří kruh, který je lemován drapérií šatů postavy, knihou, stínem na vodě a výraznými vlnami vedle sovy. Pták je středem tohoto kruhu. Ačkoli by se zdálo, že by na namalování tohoto díla stačila zelená a žlutá, ve skutečnosti jsou zastoupeny všechny barvy. V horách máme tahy červené, ve stínech vody je zas azurová.

Druhým zajímavým dílem je Smrt hrobníka (1900). Tento obraz je silně příběhový. Hrobník kopal hrob a najednou se nad ním objevil anděl smrti. Netušil tak, že se jednalo o jeho vlastní hrob. Muž je zaskočen, což vidíme ze strnulé pozice rukou i jeho výrazu. Nezdá se ale, že by se bál, cítíme z něj úděs, ale i jakousi odevzdanost. Anděl nad ním sedí a působí naopak velmi klidně. Ušlechtilý obličej, statická pozice, draperie i bezemoční výraz, to vše si malíř vypůjčil z dávného renesančního portrétování. Jak křídla objímají hrobníka, máme pocit nevyhnutelnosti. Jako by se zastavil čas a už bylo jedno, co se stane. Za postavami je nedotčený sníh, jehož stíny jsou laděné do příjemné filové, klidná je i vrba v popředí. Hrobník souzní se svým hřbitovem a anděl souzní s krásnou přírodou. Jedná se o přirozený, správný akt. Malíř tak spojil smrt s něčím krásným, bezpečím.

Anděl drží zelené světlo. To dodává obrazu obzvláště mystickou atmosféru. Může se jednat o hrobníkovo srdce, duši, nebo prostě jen symbol síly. Symbolem je i roční doba, ve které se výjev odehrává. Zima značí smrt, konec. Zároveň ale při bližším zkoumání uvidíme i nový počátek. Na vrbě rostou nové lístečky a v popředí před hrobem se objevují pupeny kytiček.

Kouzlo a sílu obrazu nám dodává jak obsahová, tak ale i výrazová stránka obrazu. Hlavními aktéry jsou dvě postavy. Hroby v pozadí nejsou dominantní. Schwabe svého cíle dosáhl tak, že namaloval hrobníka s andělem a hrobem tmavými barvami a vše ostatní světlými. Pozadí s tmavým výjevem propojují větve vrby, které zasahují jak za anděla, ale lehce ho i překrývají. Křídla anděla tvoří úzkou elipsu a pravé křídlo s obrysem haluzí vrby vytváří větší, kulatější elipsu. Některé větve vrby jsou čistě vertikální, jiné se zaoblují a podporují tak křivku. Ohniska této elipsy jsou právě v hlavách dvou postav.

Schwabeho obrazy sice nejsou k vidění v galeriích České republiky ani v jejím okolí, ale pokud vás umělec zaujal a rádi byste pronikli do dalších tajuplných děl, mnoho z nich není problém najít na internetu ve vysoké kvalitě. Pro výklad si člověk může pomoct básněmi od Charlese Baudelaira nebo novelou od Emila Zoly, podle kterých je mnoho obrazů namalováno, anebo použít vlastní fantazii a dosadit si za výjev svůj vlastní fantaskní příběh.efafda645f75144a7795655fdb8d252a

Komentáře