Ať žije Silvestr!

Těšíte se na novoroční ohňostroj?

Kdo by se na něj netěšil… Noční obloha pokrytá změtí barevných světýlek utvářejících nejrůznější kouzelné formace. Opravdová pastva pro oči. Poslední dobou však přibývá lidí, kteří kromě hezké podívané hledí i na další aspekty, očím už ne tolik zřetelné. Stále více se ozývají vlny kritiky, že kvůli hlasitým výbuchům trpí domácí zvířátka. A navíc je to jen plýtvání penězi. A trpí jenom zvířátka?

V prvé řadě dostává pěkně zabrat ovzduší. Co všechno se z ohňostrojů uvolňuje? A co z nich odchází ještě dříve, než vůbec doletí na oblohu?

Představte si hospodu. Pořádně zakouřenou hospodu. Dým hustý tak, že by ho Rákosníček mohl nožem krájet jako mlhu nad svým rybníčkem. Budete-li se pozorně dívat do vzduchu po skončení ohňostroje, možná vám to takový nepříjemný lokál připomene. Nebe naštěstí není limitováno stěnami a špatně fungující (nebo rovnou chybějící) vzduchotechnikou a hustý dým po ohňostroji se brzy rozplyne. Vysoké koncentrace plynů a částic se totiž fyzikálními ději jednoduše rozptýlí do okolí.

Údaje z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) ukazují, že město jako celek několika velkolepějšími ohňostroji 31. 12. příliš ovlivněno není. Hodnoty částic v atmosféře na Silvestra ani na Nový rok rozhodně nedosahují svých ročních maxim, někdy není znát ani nějaký skokový nárůst oproti normálu.

Toto jsou ale data za celý den a měřicí přístroje rozhodně nebývají umístěny přímo v místě odpalování. Co tedy vlastně dýcháme bezprostředně po skončení barevné show? Ohňostroj uvolňuje množství celkem „obvyklých“ plynů, jako jsou oxidy dusíku a síry, oxid uhličitý a také uhelnatý. Pochází z něj ale také nebezpečné dioxiny, které tak velké množství jiných zdrojů (jako je třeba průmysl nebo doprava) nemají. Posledním dárečkem pro ovzduší jsou různě velké částice atmosférického aerosolu (někdy označované jako polétavé částice, prach,…). Částice jsou přirozenou součástí ovzduší. Dle jejich vlastností se ale dá usuzovat, jestli za ně může člověk, nebo matička příroda. Taková částice nesetrvává v atmosféře věčně.

Časem si ji vezme pod palec gravitace a dle své velikosti dříve či později postupně klesá k zemi. Což je výborné, pokud není nijak závadná. Hnedle o něco méně částic, které můžeme vdechnout! Svým pádem k zemi ale můžou částice přidělat problémy v půdě nebo vodních tocích. Částice z ohňostroje úplně neškodné a mírumilovné nejsou. Mohou obsahovat arsen, zinek, baryum, olovo, měď, chrom, mangan, nikl, draslík, antimon, stroncium nebo vanad (malé opáčko z tabulky prvků). Některé živým organismům nebo ekosystémům až tak nevadí, ale třeba takový arsen nebo olovo, to je panečku jed jedna radost!

Z německé studie vyšlo najevo, že na území SRN je ovzduší díky silvestrovským ohňostrojům zatíženo až 4 000 tunami prachových částic, což odpovídá skoro 15 % ročních emisí pevných částic ze silniční dopravy. V Londýně si naopak posvítili na dioxiny, jejichž podíl z ohňostroje k oslavě nového milénia se rovnal téměř stoletému provozu spalovny odpadů. Za jedinou noc. Co teprve ohňostrojové festivaly?

Při dobrých rozptylových podmínkách nemusí být ze silvestrovského ohňostroje překročen žádný limit. Najdou se ale případy festivalů, při nichž dochází i k více než desetinásobnému překonání emisní hranice. Procházeli jste se někdy centrem města ráno na Nový rok? Kromě spousty flašek a kelímků od alkoholu se zde také válí i značné množství ohňostrojových zbytků. Jak byly včera krásné! Dnes se válí po zemi a úklidové čety mají hody… Čili další aspekt znečištění – odpad. A pak ještě odpad „neviditelný“ ve formě částic tak velkých, že je atmosféra hned vydá napospas zemské přitažlivosti, ale tak malých, že je na střechách nebo chodnících nevidíme.

A jak se vůbec ohňostroje vyrábí?

No, další problém na obzoru. Většina zábavní pyrotechniky se vyrábí v Číně, kde se, jak známo, moc nepárají s ochranou životního prostředí, natož ještě s ochranou zaměstnanců. Někdy samozřejmě i dětských zaměstnanců… Jinak staré organismy různě reagují na chemické nebo mechanické zatížení, kterému jsou při práci vystaveny. Co je ale pro všechny věkové kategorie stejné, je „reakce organismu“ na výbuch… Bohužel, jeho hrozba je zde samozřejmě mnohem vyšší než u podniků, které vyrábí zboží, jehož účelem vybuchování není.

A pokud jsem zmínila dětskou práci, nesmím zapomenout ani na metody získávání materiálu na výrobu. Většina látek se musí těžit. A kde? Často v zemích třetího světa, kde můžeme jen těžko předpokládat férovou mzdu nebo (opět) bezpečnost práce na pracovišti. Nedělejme si ale iluze, že by např. kovy v mobilním telefonu byly získány nějakou jinou cestou. Na ohňostrojích mi pouze přijde mnohem smutnější, že se všechna práce zúročí, ale zároveň zahodí vniveč v jednom bleskurychlém výbuchu.

A těžba není tím jediným, co se spotřebovává a čím se podle mě docela plýtvá. Ze země se surové železo nevykutá. Následuje tedy zpracování v chemickém průmyslu. K tomu dochází nejčastěji také v Číně, kde je současně zdokumentováno snad nejvíce průmyslových havárií, při nichž nejsou ohroženi jen zaměstnanci, ale do prostředí se dostávají všemožné chemikálie, se kterými příroda úplně nezvládá sama naložit. A pokud se chemikálie dostanou do řeky, plavou si vesele dál, dokud je proud žene a nerozežene do dostatečně nízkých koncentrací. Početní úloha – kolik obyvatel zůstane bez pitné vody?

Takže trpí na Silvestra jen zvířátka? Hlukem možná ano, pokud se dobrovolně nevydáte ke zdroji odpalování nebo nemáte smůlu na nadšené sousedy, kteří vám pár vizuálně nepovedených střel, zato s naprosto brilantním zvukovým doprovodem, vystřelí před domem. V okamžiku výbuchu bývá překročen práh bolesti pro uši i pro dospělého člověka. Co teprve děti? A pak ta zvířátka. A nejen domácí. Sluch mají často citlivější a navíc neví, že jim z takové děsivé rány nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, před kterým nemusí prchat. Např. kachny nebo labutě si nejsou schopny při svém útěku před hlukem dostatečně kontrolovat své okolí a naráží do budov nebo elektrického vedení.

Tak jak tedy na oslavu Silvestra? Mně by třeba ten novoroční ohňostroj chyběl. Viděla bych to zkrátka jako vždy – všeho s mírou a zodpovědně. Nemusíme se každý snažit odpálit svoji světlici do vzduchu. A kdybyste náhodou byli příznivci novoročních předsevzetí, co takhle letos nějaké environmentální? Tak šťastný nový rok!

Komentáře