Super dárek k narozeninám

Vlastně by se slušelo napsat “dar”, protože byl opravdu velikánský. Dar od Pána Boha, dar od lidí. Mám na mysli letošní Sjezd (nejen) evangelické mládeže, který se konal 7. – 9. října v Třebíči. Můj první sjezd… A protože mám 7. října narozeniny, dostal jsem takhle naprosto super dárek.

A to jsem původně na tenhle sjezd (ani na sjezdy obecně) vůbec nechtěl jet. Odrazovalo mě to, že tam bude takový dav – několik stovek lidí, to už je pro mě masová akce. Věděl jsem taky, že tam nebudu moc nikoho znát, z našeho seniorátu totiž na sjezdy mládeže jezdí málokdo. Navíc jsem si nebyl jistý, zda by mi sjezd sedl po duchovní stránce. Jenže Boží cesty jsou nevyzpytatelné, chce se tady říct.

Když jsem se spřátelil s jednou členkou COMu, nemohl jsem přípravu sjezdu nevnímat. Mohl bych nějak pomoct, ptal jsem se kamarádky, a později jsme se dohodli, že bych mohl být hlavním hlídačem jedné školy. To bude velká zodpovědnost, říkal jsem si, taky z toho kouká riziko průšvihu, když by na škole někdo dělal problémy… Ale silnější byl pocit, že to je prostě potřeba. OK, jdu do toho.

Pár dní před sjezdem mi zavolala jiná kamarádka, tentokrát z Oddělení mládeže, jestli bych si prý nechtěl vzít moderování jednoho programu. Aha, uvažoval jsem, tak já jedu na svůj první sjezd, vůbec nevím, jak to tam chodí, už mám hlídat školu, a teď ještě tohle? Ale zase – viděl jsem, že to je potřeba, a ten program mě stejně zajímal, takže bych se tak jako tak účastnil. A tak jsem si vzal i tohle. Jel jsem tedy na sjezd ani ne kvůli sobě, ale spíš proto, abych přispěl svou troškou k jeho hladkému průběhu.

Ale – Boží cesty jsou prostě nevyzpytatelné a já jsem dostal mnohem víc, než jsem dal. Už to, že jsem měl celý sjezd zdarma, je skvělé. A není to všechno, dostal jsem ještě víc. Bylo to především ocenění od druhých. A to ať už od účastníků sjezdu, kteří spali na “mé” škole, nebo od mých přátel organizátorů. Nepomáhal jsem proto, aby mě někdo ocenil, ale to nic nemění na tom, že mě to ocenění těší. Znamená to, že druzí mají užitek z toho, co dělám. A tak by to přece mělo být! Kontakt s lidmi vůbec mi taky dělal radost, ať už jsem je znal z dřívějška (pár jich přece bylo), nebo se s nimi setkal poprvé.

Díky moderování programu jsem se zase mohl setkat s přednášející, husitskou farářkou Ivanou Noble, což pro mě bylo velmi inspirativní. A vlastně jsem ani moc nemoderoval. Ivana Noble se tak nějak uvedla sama a já jsem ji jen doprovodil na místo, kde se program konal, a maličko jsem jí tu a tam asistoval. V sobotu ráno po snídani jsem běžel ulicemi Třebíče, abych se co nejrychleji dostal na školu a mohl ji zamknout.

A najednou mi bylo jasné, že to všecko má smysl. A že je dobře, že jsem na sjezd přijel. Budu na ty dny dlouho a rád vzpomínat a čerpat z nich radost. Dostal jsem krásný dárek k narozeninám, za který moc děkuju. Vám, kteří jste sjezd organizovali, chci takhle veřejně říct: děláte skvělou práci! A já jsem velice vděčný za to, že jsem vám mohl tak trochu pomoct, a příští rok bych moc rád jel znovu. Bohu díky!

Komentáře