Smrt faraonova prvorozeného syna

Death of the Pharaoh Firstborn son

Death of the Pharaoh Firstborn son

Starý zákon je plný dramatických scén. Jednou z nich je slavné vyjití Izraelců z Egypta a poslední morová rána, pobytí všech prvorozených. Tento námět si pro svůj obraz Smrt faraonova prvorozeného syna (1872) zvolil orientalista Jean-León Gerome (1824–1904).

Známý příběh pojednává o poslední morové ráně, která defiitivně přesvědčila egyptského krále o tom, že musí židy propustit. Farao tvrdě překonával krupobití, mouchy i vodu přeměněnou v krev. Poslední kapkou bylo ovšem vyvraždění všech prvorozených. V Bibli čteme (Exodus 12,29-32): Když nastala půlnoc, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka.

Tu farao v noci vstal, i všichni jeho služebníci a všichni Egypťané, a v celém Egyptě nastal veliký křik, protože nebylo domu, kde by nebyl mrtvý. Ještě v noci povolal Mojžíše a Árona a řekl: „Seberte se a odejděte z mého lidu, vy i Izraelci. Jděte, služte Hospodinu, jak jste žádali. Vezměte také svůj brav i skot, jak jste žádali, a jděte. Vyproste požehnání i pro mne.“ Dílo je silně emoční a symbolistní. Orientalistické obrazy vycházely z klasicismu, který je charakterizován racionálním pojetím. Smrt faraonova prvorozeného syna je tedy v tomto ohledu výjimkou. Scéna je jasně čitelná. Mladý nástupce před chvílí zemřel, farao ho drží na klíně a matka pláče na jeho hrudi.

Zajímavé jsou dva způsoby ve vyjádření emocí postav. Matka a sloužící dávají svůj bol najevo, vyjadřují zármutek nahlas nebo gestem. Muži v pravém dolním rohu vyjadřují zvednutím ruky smutek a úctu panovníkovi, Egypťané v pozadí hrají smuteční písně. Každý z nich má světlý tón kůže. Farao a jeho rádce mají ale tmavý tón pleti. Oba dva bez hnutí sedí. Jsou v šoku. Farao se dívá někam do ztracena. Jako by se mu hlavou honila hrůza z toho, že nevěřil, kam až to může dojít. Scéna působí, jako kdyby faraonův lid neměl ponětí, co se doopravdy stalo, ale panovník a jeho rádce to věděli moc dobře. V obraze je nespočet egyptských symbolů smrti. Sám malíř se do Egypta podíval, což nám dokazují precizní kopie egyptského umění.

Za panovníkem jsou nakreslené lotosy, on sám jeden křečovitě svírá. Lotos byl v Egyptě symbolem zrození, protože se do něj, podle tehdejšího náboženství, mohla převtělit mrtvá duše. Vedle svící leží zlatý kříž ankh, ochranný symbol života. Na hrudi mrtvého syna visí zelený přívěsek skaraba. Skarabeus byl symbolem reinkarnace a používal se také jako ochranný symbol. Na jeho druhé straně byla vyryta citace z Knihy mrtvých. Dramatično obrazu přidávají dvě postavy, kterých si možná zprvu ani nevšimneme. Nachází se v pravém horním rohu obrazu a jsou namalování chladnými barvami. Oblečení mají silně neegyptské. Jedna z postav vztahuje ruku. Nikdo je nevidí, protože muži stojí za jejich zády. Z biblického textu je patrné, že se jedná o Mojžíše a Árona.

Egyptská božstva a jejich mytologii známe z mnoha publikací a fimů. Všude jsou předkládána jako něco mocného, nadpozemského. Mnoho současných fimařů, jako tvůrci např. Hvězdné brány nebo X-menů, využívají motivy z Egypta k vytvoření nepřekonatelného nepřítele. Z obrazu na nás ale jejich kultura mocně nepůsobí. Mnoho ochranných symbolů, mnoho rituálů. Pomohli si tím ale? Ochránilo je to? Nikoli.

Izraelský Bůh je totiž mnohem silnější, mocnější. I přes to, že je Bůh lásky, neposílá strašidelná božstva a nenutí nás nosit ochranné známky, má poslední slovo a nic jej nepřemůže, ani Ra, ani Osiris.

Komentáře