Pracovní vykořisťování se děje i dnes a v naší společnosti

V lednu 2016 se na Diakonii ČCE – Středisko celostátních programů a služeb (dále jen Diakonie) obrátil koordinátor pracovníků s bulharským občanstvím s prosbou o pomoc. S problémy se začali v dané firmě potýkat od září 2015: mzda jim byla změněna z hodinové na úkolovou, a došlo tak k jejímu reálnému snížení – normy byly nastaveny nesplnitelně.

Pracovníci sice dostávali i nadále vyplacené dílčí částky formou záloh, měsíčních záloha však nikdy nepřekročila částku 3 000 Kč u jednotlivého pracovníka. V řádném výplatním termínu pak někteří v určitých měsících nedostali vyplaceno nic, ačkoli měli odpracováno v průměru 250 hodin měsíčně! Řada lidí se tak ocitla v zoufalé finanční situaci: bez prostředků na ubytování a potraviny, a nakonec i na cestu do práce.

Pracovní vykořisťování nepatří bohužel ani do učebnic historie, ani do historických románů a nelze si ho pojit pouze s divokým kapitalismem 19. století. Pro mnohé lidi se jedná o skutečnost zažívanou i v sociálním státě jako Česká republika druhé dekády 21. století. Zvláště pracovníci ze zahraničí jsou nejvíce zranitelnou skupinou. Přitom jejich přítomnost na českém pracovním trhu je oboustranně výhodná. Mnohá odvětví si již nedokážeme představit bez zahraničních pracovníků, zvlášť v poslední době, kdy zaměstnavatelé žehrají na nedostatek pracovních sil. Pracovníci z chudších regionů Evropské unie u nás získávají možnost uživit nejen sebe, ale i své rodiny doma.

Bohužel se tito pracovníci stávají nezřídka obětí pracovního vykořisťování. Teoreticky by měli mít jako občané EU stejná pracovní práva, která má každý Čech. Často ale neznají jazyk či místní pracovně-právní prostředí. Toho zhusta zneužívají různí místní nepoctiví zprostředkovatelé práce, pracovní agentury či zaměstnavatelé.

Nejčastější případy vykořisťování
– obtížně splnitelné normy
– nevhodné pracovní podmínky
– nevyplácení dohodnuté mzdy
– strhávání dodatečných poplatků ze mzdy
– neproplácení přesčasů a nezapočítávání odpracovaných hodin
– nucení k nedohodnuté práci
– pokuty za drobné prohřešky
– nedodržování přestávek
– pohrůžky slovním nebo fyzickým násilím
– násilí a neoprávněné zadržování osobních dokladů

Pomoc v praxi
Diakonie provozuje registrované sociální služby v Praze a Plzni zaměřené na krizovou pomoc, terénní službu a azylové bydlení pro vykořisťované pracovníky. Jak to vypadá v praxi? V případě vykořisťovaných pracovníků zmíně- ných v úvodu článku Diakonie nejprve sjednala setkání s pracovníky na ubytovně, která patřila pracovní agentuře. Situace se zde totiž zdramatizovala po vánočních svátcích 2015, kdy 12 osob bylo přinuceno za asistence policie opustit ubytovnu z důvodu neplacení nájemného.

Po příjezdu pracovníků Diakonie na ubytovnu se rozběhla živelná diskuse. Většinu z ní zabral popis obtížných pracovních podmínek ve spojení s nejasným systémem odpracovaných hodin a odměňování za vykonanou práci. Pracovníci Diakonie se také dozvěděli o nedodržování základních bezpečnostních pravidel: např. v provozu, kde se obrábí kovové odlitky, byli pracovníci vystaveni působení jedovatých výparů bez jakýchkoliv bezpečnostních pomůcek. Všichni se shodli, že nadále nechtějí v těchto podmínkách pokračovat, ale zároveň vyjadřovali své oprávněné obavy, že nedojde k vyplacení posledních mezd.

Diakonie nabídla pomoc se zajištěním základních potravin pro celou skupinu a ještě během setkání byl telefonicky kontaktován objednavatel pracovní síly – menší česká firma s dlouholetou tradicí strojírenské výroby působící ve středních Čechách. Odpovědný manažer odmítl jakoukoli debatu s tím, že firma vůči pracovní agentuře uhradila veškeré své závazky a že v případě, pokud bude podán podnět ke kontrole, bude uplatňovat také náhradu škody, která firmě vznikla tím, že se celá skupina pracovníků nedostavila do práce.

Na upozornění, že mnozí z těchto lidí nemají peníze ani na jízdenku na autobus do zaměstnání (továrna sídlí ve vzdálenosti cca 30 km od města), manažer reagoval konstatováním, že to ho nezajímá a že to je starost koordinátora z příslušné agentury. Podněty k prošetření případu oblastním inspektorátem práce nakonec podalo 10 osob. Ze strany tohoto úřadu bylo oznamovatelům přislíbeno, že vykoná příslušnou kontrolu u zaměstnavatele v plánovaném termínu, tedy do konce srpna 2016. Kontrola stále neproběhla a případ není stále dořešen.

O čem případ vypovídá?
Případ ukazuje situace, jak se inspekci práce nedaří z kapacitních důvodů plnit svoji roli vůči zahraničním pracovníkům, pro které je jeden z nejdůležitějších faktorů rychlost vyřízení případu a vymožení dlužné částky. Od podání stížnosti, tj. během pěti měsíců, neprovedl inspektorát práce žádnou kontrolu ani u zaměstnavatele (tj. agentury práce) ani u objednavatele (tj. firmy).

Chování zástupce objednavatele pracovní síly demonstruje běžný alibistický přístup, který je umožněn v podmínkách nepřímého zaměstnávání. Zřeknutí se odpovědnosti zaměstnavatele vůči pracovníkům přes agenturu práce je častým jevem v situaci tzv. řetězení smluv a subdodavatelských vztahů, kdy nakonec pracující často ani nevědí, pro koho vlastně pracují. Případ ukazuje i zranitelnost pracujících v případě, že zprostředkovatel práce jim současně poskytuje ubytování.

Zároveň případ ilustruje častý postup policie, která při vystěhování osob z ubytovny nevyhodnotila situaci komplexně. Bránila práva majitele ubytovny a nikoli postižených pracovníků, na jejichž zoufalé situaci měl právě majitel ubytovny podíl. Na základě sdělení pracovníků se lze domnívat, že policie nevyvodila ze situace ani podezření na pracovní vykořisťování.

 

Jak pomáhá Diakonie?
– sociálně-právní poradenství pro osoby, které potřebují pomoc při uplatňování svých práv a oprávněných zájmů v Česku
– potravinová pomoc
– šíření informací o českém pracovním trhu v jazycích nejčastějších cílových skupin (muži v  produktivním věku
z Bulharska nebo Rumunska)
– zprostředkovávání kontaktů mezi klienty, státními úřady a zaměstnavateli
– ubytování pro osoby, které nemají finanční prostředky a  hrozí jim bezdomovectví

Rizika ať nese zaměstnanec
Žijeme všichni době, kdy pomalu mizí sociální výdobytky posledního století. Pomocí prekérních smluv na DPP a DPČ a nepřímého agenturního zaměstnávání se rizika podnikání stále více přenášejí na zaměstnance. Zahraniční pracovníci jsou pak obzvlášť zranitelní.

Tlaku prekerizace práce (neplnohodnotná práce, do níž nejsou započteny některé povinné náklady; cena služby a odměna pracovníka se tak snižuje) lze čelit různými způsoby: většími pravomocemi a kompetencemi inspektorátů, větší informovaností policie, větší angažovaností odborů, spoluprací s různými institucemi v domovských zemích pracovníků, upřednostňováním pracovních smluv před dohodami, kampaněmi k informování lidí odcházející za prací do Česka apod.

Proto se Diakonie, vedle své přímé sociální práce a terénních výjezdů, věnuje preventivním kampaním v zemích původu, sdílení know-how s českými organizacemi a advokacii směrem ke státním úřadům.

Komentáře