Oslava (?) svobody a boj za demokracii

17. listopadu jsme slavili Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva.

Celá republika si připomínala události z let 1939 a 1989, kdy hrdinové z řad studentů bojovali za svobodu. V roce 1989 vyústily studentské demonstrace v tzv. sametovou revoluci a pád komunistické totality, tedy nejvýznamnější události našich moderních dějin. Oslavy obnovení demokracie jsou v posledních letech spojeny s demonstracemi proti těm politikům, kteří odkaz 17. listopadu celých 27 let pošlapávají.

Proti těm, kteří posouvají orientaci naší země zpět na východ a kteří upřednostňují pragmatismus před lidskými právy a ideály humanismu. Přestože letos (na rozdíl od loňska) Albertov patřil studentům, rozhodl jsem se podpořit shromáždění s názvem NEZAPOMÍNÁME!, které se konalo na Hradčanském náměstí. Organizátoři z iniciativy Proti projevům nenávisti, řečníci i účastníci připomínali nejen události z minulosti, ale snažili se poukázat na nedobré jevy současné České republiky. Vystoupil zde například katolický kněz Ladislav Heryán, který varoval před démonem strachu a absencí vztahu k tomu, co nás přesahuje, ať už to nazveme bytí, anebo Bůh.

Profesor Martin C. Putna připomněl, že manipulátoři a populisté vždy „vědí“, kdo za to (že se nám nedaří) může. Zdůraznil, že současným manipulátorům nejvíce vadí tzv. vzdělané elity, protože právě díky vzdělání můžeme rozeznat jejich lživé konstrukce. „Proto doufám, že si dnes doma všichni otevřeme nějakou dobrou knihu.“ Filosof Daniel Kroupa připomněl ideály, na kterých naše liberálnědemokratická společnost stojí, zejména jde prý o hodnotu každého jedince. Čtěte Masaryka, je stále aktuální.

Dále vystoupil i teolog a básník Adam Borzič, doktor Petr Riesel, který byl za války vězněn v Terezíně a předseda Pirátské strany Ivan Bartoš, který upozornil, že se máme poučit z chyb posledních let, a také citoval hudebníka MessenJah, ulice je začátek, ale nikdy řešení. Mluvila řada lidí, ale teprve mladí aktivisté Apolena Rychlíková a Filip Schneider byli kritičtější i vůči současné liberální demokracii jako takové. Nejen od nich během dne zazněl názor, že oslavná, pohodová akce „Díky, že můžem“ na Národní třídě a „Festival svobody“ (který ale zastřešoval téměř všechny pražská shromáždění) jsou vlastně trochu naivní.

Protože 17. listopad nesmí skončit u nostalgických oslav pádu komunismu, ale musí být neustálou připomínkou toho, že boj za svobodu a demokracii musí pokračovat a to nejen občasnou kritikou Zemana, Babiše a dalších politiků, ale zkoumáním toho, co je vyneslo na vrchol a jak tomu předcházet. Snažit se porozumět voličům, kteří ze zoufalství volí Trumpa, pro Brexit anebo Orbána. Pochopit, že náš dosavadní systém asi není tak ideální, jak se zdá, když podporu stále více získávají antisystémoví politici.

A hlavně i dnes jsou i v naší zemi lidé, kterým se nedostává svobodného života a demokratického přístupu dostatečně. Na ty je potřeba pamatovat a jim je třeba aktivně pomoci. Ať už jde o ty, kteří do Evropy utíkají z války, nebo o ty, kteří zde již dávno žijí, ale z různých důvodů žijí v kritické situaci a nikdo si jich nevšímá… Myslím ale, že k solidaritě a ochotě řešit současné problémy může vděčnost za vydobytou svobodu vést, a proto má smysl občas podlehnout i nostalgickému vzpomínání a zapalování svíček.

Celý den se také nesl v připomínání Václava Havla, ale právě, abychom byli jeho odkazu věrní, nezůstaňme pouze u připomínání. Čtěme a aktualizujme jeho texty a snažme se pomáhat tomu, aby občas tu a tam Pravda a Láska opravdu vítězila nad lží a nenávistí.

Komentáře