Nečúrejte do bazénu

Tak schválně, kdo z vás to jako malý někdy udělal? A kolikrát jsme ten zákaz slyšeli. Je jeho dodržování tak důležité?

Inu, kdo by se dobrovolně v takové vodě chtěl koupat? Tak si to spočítejme – jak často do bazénu chodíte, jak velkou část dne tam strávíte, kolikrát je bazén větší než lidské tělo a jaká je vůbec pravděpodobnost, že schytáte zrovna ten bazén, který dítě využilo kromě k cachtání i jako záchod? Fuj, odporné, no jasně. Ale nakonec – jenom se vykoupem, ani pít tu vodu nemusíme. Po vykoupání jdeme ještě do sprchy, umyjeme se mýdlem… Zkrátka dopad jedné návštěvy „znečištěného“ bazénu je na naše tělo mizivý, přes kůži se do těla skoro nic nedostane.

A teď se zamyslete nad tím, co je pro tělo ještě důležitější než voda, kterou máme k dispozici snad až nepřirozeně vyčištěnou… 10 vteřin přemýšlení – přišli jste na to? Ano, je to vzduch! Tedy, lépe řečeno kyslík, ale ten se o moc jiným způsobem než dýcháním vzduchu získat nedá. Bez vzduchu člověk vydrží tak pár minut a je konec. Bez vody to jde i pár dní. Za den vypijeme (nebo bychom alespoň měli vypít) kolem dvou litrů vody. Víte, kolik nadýcháme vzduchu? Až 10 metrů krychlových! A teď si představte svůj dosavadní hrůzný pocit, když víte o dítěti, které se vyčúralo do bazénu, a vy jste si omylem jednou lokli. No fuj, že jo. Ale jedno dítě v jednom obřím bazénu… jaká asi tak koncentrace moči se mohla dostat do vašeho těla?

A pak budu mít další záludný dotaz – máte doma kotel? Spalujete plyn nebo pevná paliva? Pokud máte doma teplo díky dálkovému ohřevu (z teplárny), dobře děláte. Jak se ukazuje v posledních letech, ti, co to myslí s přírodou dobře a pálí si doma dříví, aby ušetřili neobnovitelné suroviny, vychází v testech jako mnohem větší znečišťovatelé ovzduší než ti, kteří mají svou domácnost napojenou na centrální síť. Jak je taková nespravedlnost možná? Inu, taková velká teplárna kumuluje většinu spalin do jednoho obřího komína, který má mnohem přísnější emisní limity než váš domácí kotlík. Ten totiž nemá povinnost být vybaven tolika fitry nebo popílkovými odlučovači a v poměru ke spálenému množství přináší do ovzduší mnohem víc znečišťujících látek.

Ale svatí ti, kdo pálí dřevo! Snad každý se někdy procházel (nebo možná skoro prodíral?) ulicí, která byla začouzená až hrůza. Kouř z komínu hříšníka byl tak těžký, že se valil rovnou k zemi, místo aby plynule odešel do vyšších vrstev atmosféry. Copak asi tito lidé pálí? Asi všechno, co doma najdou. A já radši ani nechci vědět, co to je. Snědli byste plast? No, dobrovolně a bez vyhlídky alespoň vyhrané sázky asi ne. A když jdete po takové ulici, tak vám nikdo ani možnost rozhodnutí nedává. Prostě si ho nadýchejte. Za prvé to smrdí a za druhé je to karcinogenní, mňam! Tělo ze vzduchu sice potřebuje hlavně kyslík, ale to neznamená, že ostatní složky vzduchu z plic jednoduše vyjdou ven. I další plyny mají schopnost projít stěnou plic a dostat se do oběhového systému. A kdyby jen plyny. Dokáží to i miniaturní částice tzv. aerosolu. To je pojem pro směs pevných či kapalných částic ve vzduchu. Určuje se jeho velikost, někdy i chemická povaha a celkově jeho nebezpečí pro lidský organismus. Otázka č. 8: Je nebezpečnější větší nebo menší částice (řády mikrometrů). Tik ťak tik ťak. Menší! Proč?

Velké částice nás podráždí, takže je řasinky dýchací trubice hezky pošlou pryč. Ty miniaturní ovšem mohou mít taky schopnost projít do krve, ale tato schopnost je poněkud hraniční. Když neprojdou, tak se zaseknou. To se jim nejčastěji daří právě v plicích. Tělo vyvolává obranné reakce, aby částečku vypudilo, ale ona je tak malá, že se zaklesne a spokojeně si hoví na svém místě. Tělo signály opakuje, opakuje… až se z toho může zbláznit a začít nekontrolovaně bujet – nádor je na světě. Toto je samozřejmě hodně zjednodušená verze vzniku zhoubných onemocnění z částic ve vzduchu. Omlouvám se za ni, ale nám jde spíš než o přednášku z fyziologie člověka o přednášku logiky a etiky. Budu-li spalovat odpad, znečistím ovzduší nesčetněkrát víc, než znečistí jedno dítě čistou vodu v bazénu. Dýchat musím, na výběr nemám. A nebudu to dýchat jenom já, ale celé moje okolí. A třeba i ti, které mám rád a na kterých mi záleží. Každý několik tisíc litrů denně.

„Nejkrásnější“ plyny pochází samozřejmě z plastů, ale nebezpečí se skrývá i tam, kde si ho mnozí třeba ani neuvědomují – lakované dřevo, potažený papír… Pokud spalovat odpad, tak jedině ve spalovně, ta je vybavena tolika zařízeními na čištění spalin, že se s nadsázkou říká: „Nejčistší vzduch v Praze? No, to je u spalovny v Malešicích.“

péče

ČCE v řešení problematiky spalování odpadu nezůstává pozadu! Nejde o problém pouhé neznalosti, často se jedná spíš o bezohlednost. A ta dle mého názoru není vlastností, kterou by se křesťan měl honosit. Vznikla tedy kampaň „Nepalme odpad!“, při níž funguje webová stránka: www.nepalmeodpad.cz, která je plná užitečných rad a odkazů. Někteří lidé si stěžují, že nemají peníze, aby topili něčím jiným. Některým skutečně nedochází, že by pálení odpadu mohlo být závadné! A ty chceme poučit a možná i vystrašit? Že zastrašování není dobrou cestou? Ono ale začíná být docela aktuální a z našeho směru vlastně spíš milosrdné. Nedávno totiž byla schválena možnost provedení domovní prohlídky – prohlídky kotle, pokud jsou na majitele vznášeny stížnosti. Pokuta není vůbec nízká. Takže pokud znáte někoho, koho ještě sport zvaný házení odpadu do kotle baví a nepřesvědčí ho ani hrozba pokuty, zeptejte se ho, jestli by mu vadilo, kdyby mu někdo načúral do jeho bazénu? Mně totiž docela vadí, když mi ostatní spoluobčané „čúrají“ do vzduchu.

Komentáře