Děti jsou pouze dočasnými spolucestujícími na lodi života

Rozhovor s Kristýnou Křiváčkovou.

Kristýna Křiváčková, rozená Klinecká Studovala pedagogiku, učila na ZŠ a pak na ZUŠ (dramatický kroužek). Patří do sboru ČCE ve Strašnicích, kde vyrůstala od svých devíti let, dříve navštěvovala Modřany. Má tři bratry, čtyři synovce a tři neteře. Letos v dubnu se vdala, její manžel není z žádné církve. Čekají oba první dítě, také jsou oba přes svůj věk v prvním manželství – Kristýna oslaví brzy 33 let, Tomáš v prosinci 39 let.

Od jakého momentu přestane být očekávané dítě budoucností? Vnímáš ho jako přítomnost?
Nedokážu stanovit konkrétní okamžik. Celé těhotenství vnímám jako vývoj a věřím, že to klíčové teprve přijde. Začalo to ale už od rozhodnutí, že je na čase miminku dát příležitost, naše touha se proměnila v doufání a čekání. Rozhodně nemůžu říct, že třeba pozitivní test nebo první pohyby zásadně změnily můj pohled. Každá taková chvíle nese s sebou sou- časně radost a těšení i obavy, co vše se ještě může stát.

Silný okamžik byl, když jsem prvně na vlastní uši slyšela tlukot toho maličkatého srdíčka. Jenže další obrovský zlom přišel na začátku třetího trimestru, kdy se objevil zásadní zdravotní problém a byla jsem hospitalizována, dokonce se zdálo, že můj život je ohrožen. V těch dnech mi připadalo narození miminka dál než kdy dřív. Najednou bylo mnohem důležitější pomyšlení a pohled na manžela, který prožíval jedny z nejtěžších chvil v životě (a že už si toho v životě prožil dost), a přitom se na mě dokázal usmívat a dodávat mi odvahu a sílu.

Vzpomněla jsem si na předsvatební přípravu a slova našeho průvodce tímto časem, pana doktora Zdeňka Susy, který nás upozornil, že vztah mezi námi by vždycky měl zůstat na prvním místě, láska k dětem ho nemá přehlušit. Doslova řekl, tuším, že „děti jsou pouze dočasnými spolucestujícími na lodi života“. Rozuměla jsem těm slovům a cítila, že jsou důležitá nejen pro naše manželství, ale právě i pro naše budoucí děti a jejich zdravou výchovu, pro vyvážený přístup k nim. V tu nejtěžší chvíli jsem pocítila váhu tohoto principu. Děti budeme milovat, budou-li nám dány, a snažit se jim ukázat v životě to nejlepší, co jsme sami poznali.

Ale mezi ty nejdůležitější věci patří právě naše pevné zakotvení jednoho v druhém. A samozřejmě vědomí, že na nic nejsme sami a že vlastně máloco záleží na nás. I to jsem v té chvíli pocítila tak nějak zblízka. Těhotenství je obecně obdobím plným rozhodování, která vypadají zcela zásadně –jaká vyšetření podstoupit a jaká ne, jak upravit životosprávu, kde a jak plánovat porod, na co a kdy nechat dítě očkovat, jaké vybavení po- řídit… Ve chvíli, kdy se všechno v okamžiku zvrtlo, jsem najednou pochopila, že nic z toho není tak zásadní, jak se zdálo.

Znáš pohlaví dítěte?
Zvědaví jsme, ale radost by byla stejná v obou případech. Hodí se tušit spíš z praktických důvodů, i když já nejsem příznivcem růžových holčiček a blankytných chlapečků, už kvůli možnosti dalších dětí.

Co bys mu nebo jí chtěla předat?
Asi hlavně zkušenost, že život stojí za to, i když je někdy dost náročný. A že má cenu žít co nejlépe a nikoliv na vlastní pěst, ale tak ně- jak spolu. A že máme komu být za něj vděční. A nakonec také že se nemusíme bát, protože každá trampota jednou skončí a my půjdeme „na lepší“… Vlastně jsem v sanitce necítila moc strach o sebe ani o miminko, ale hlavně o manžela.

rozhovor2

Přemýšlíš o tom, že ho nebo ji necháš pokřtít, případně kdy a proč?
Určitě. Nezáleží moc na tom kdy, ale není důvod to příliš odkládat. Je to to nejcennější, co mohu dítěti vzkázat, odkázat. Jak s tím jednou naloží, už samozřejmě bude záležet na něm. Ale já mu chci nabízet vše důležité, co jsem v životě poznala. Křest je toho jen začátkem, vím, že daleko zásadnější je každodenní (a každonedělní) život. Ale kdyby se třeba něco stalo a já k tomu neměla příležitost, nebo kdyby mi to třeba jednoduše nešlo, kdybych selhala, bude mé dítě aspoň vědět, že maminka ho nechala pokřtít, tak to asi pro ni bylo důležité a může třeba pátrat po tom, proč.

Mluvíš už teď se svým nenarozeným dítětem? Jak ho oslovuješ?
Přiznám se, že mi ta verbální komunikace s nenarozeným dítětem moc nejde. Raději komunikuji neverbálně nebo mu třeba zpívám. Snaha o formulaci slov většinou sklouzne do modlitby, tam se cítím víc doma. U miminka se nejvíc těším na to, až se setkají naše oči. Ty mluví lépe než slova.

Co bys mu řekla o světě, do kterého se narodí?
Jako pedagog vím, že není tak důležité, co dítěti řekneme, ale spíš to, k čemu ho nějak šikovně přivedeme a na co si přijde samo. Ale kdyby chtělo slyšet můj názor na svět, asi bych hlavně zdůraznila, ať nevěří těm odsudkům, jako že „doba je zlá“ nebo že „svět je krutý“… Svět je především náš a na nás záleží, jaký bude. S kým a jak budeme trávit čas, je naše volba. Vždycky je třeba dobře si zvážit,co stojí za to a nenechat se ničím zotročit, nevymlouvat se sám sobě, že tohle je nezbytné. A že teď právě je nějak horší doba, než bývala?

Stejný dojem mívali lidé ve všech dobách už od starověku. Proto to považuji za pověru. Myslím tím třeba takové ty rodiče, co vybaví dítě od první třídy mobilním telefonem a vyžadují neustálé volání, že dorazilo do školy, na kroužek, domů… protože doba je prý nebezpečnější než za našeho dětství. Myslím že není a že i dnes je důležité překonávat v sobě ten přirozený rodičovský strach a děti spíš učit, jak se chovat bezpečně, než je uvazovat na řetěz třeba telefonem. A smířit se s tím, že nikdy nikoho neochráníme před vším zlým. To umí jenom Pán Bůh.

Jaké přání bys mu popřála, kdybys mu blahopřála k narození?
Asi ne zrovna zdraví a štěstí, protože nikdo nejsme v životě jen a jen zdraví a nemáme pořád jen kliku. Ostatně, když někdo má toho štěstí moc, obvykle s ním nebývá k vydržení a spokojený taky moc nebývá, protože si na to pohodlí zvykne. Takže asi spíš odvahu a sílu, aby toho nikdy nebylo víc, než zvládne. A radost ze života! Aby mezi těmi starostmi, které přijdou, vždycky dokázalo vidět to krásné! A stihlo se ještě občas rozhlédnout kolem, jestli vedle zrovna někdo neklopýtá a nepotřebuje podat ruku.

16196393_10212339499753535_103200684_o

16197071_10212339503233622_306512746_o

Komentáře